Když se někdo zeptá jak byla ta či ona dýmka drahá, je to velice relativní. Dýmka může mít sběratelskou hodnotu, citovou hodnotu že se k ní vždy váže nějaký příběh. Ale tazatel to obvykle myslí jednoduše, vyjádřeno na peníze. I to je relativní, ač nemůžu říct že bych byl zrovna bohatý, tak nějakých pár tisíc za dýmku nijak zvlášť neohrozí můj rozpočet. Ale tak tomu nebylo vždycky. S ohledem na aktuální výši příjmu se dá říct že k mým nejdražším patří kousky z mých dýmkařských začátků, ale je tu jedna která převyšuje všechny. Malá, nenápadná dýmka Big Ben.
To bylo takové neutěšené období koncem roku 2005, tenkrát se pokazilo snad všechno co se dalo. Byl jsem odejit na škole, rozešla se se mnou přítelkyně, v tehdejším zaměstnání v nemocnici jsem skončil a nedařilo se mi najít slušný job, každé ráno jsem musel vozit těžce nemocnou maminku na středisko, kde jí dávali intravenozně antibiotika. Zkrátka Murphyho zákony v praxi. V takových špatných časech se člověk upne k věcem co mu dodají trochu radosti a klidu v duši, v mém případě to bylo k dýmkám.
Když se vrátím k tomu jak je tahle BigBenka drahá, dá se říct že velice, protože v té době jsem byl „osobou bez zdanitelných příjmů“. Kupoval jsem ji v dýmkařství v Dlouhé, chtěl jsem si tenkrát udělat trochu radost. Z okruhu dýmek v mých finančních možnostech byla nejhezčí. Je to takový jednoduchý, sympatický tvar. Zpočátku jsem ji zkoušel jako soutěžní dýmku, ale na to byla příliš maličká, 3g tabáku se do ní nevejdou (nebo možná by se vešly, ale to by ten tabák musel být velmi mokrý). Nakonec jsem si ji nechal na latakii, bez nějakého bližšího určení, obvykle takové ty variace na balkan.
Velikostně je to asi 3 na dunhillovské škále. Náústek je akrylový s bezfiltrovým čepem do kterého byl původně ještě nasazen kovový chladič. Ten jsem okamžitě vyndal a buď se mi válí někde v šupleti nebo jsem jej možná někomu věnoval, už nevím. Na téhle dýmce je dobré to, že ačkoliv je velmi malá a útlá, náústek se od krčku postupně rozšiřuje, takže ke konci to není žádná uzounká miniatura, ale zcela plnohodnotný skus. Je lehounká, dá se v pohodě držet mezi zuby, příjemná je i do ruky. Má poměrně tenké stěny a přesto se příliš nerozpaluje.
Vrátím se k ještě k příběhu téhle dýmky - po té sérii neštěstí byl její nákup asi první dobrou věcí, která se mi v té době přihodila, takový posel dobrých zpráv. Maminčin zdravotní stav se zlepšil, já si našel slušnou práci kde dělám dodnes a vše se postupně začalo vracet do normálu. Člověk se prostě nesmí vzdávat, asi jak to říkal v té povídce pan Vorel (pominu to jak nakonec dopadnul): „Však ono to půjde...“
