pátek 27. srpna 2010

JanPipes - Cyklos Rustic

Bylo, nebylo, jednoho dne jsem se nechal zlákat na workshop do dílny Honzy „JanPipes“ Kloučka. Ač nejsem zrovna příliš manuálně zručný, povedlo se mi tam dokonce s velkou pomocí od Honzy a Lucky vyrobit jednu dýmku, ale o té budu psát později.

Tuhle dýmku tam měl Honza mezi rozdělanými a víceméně hotovými a jak mi padla do ruky, věděl jsem že ji už nepustím a hned jsem ji koupil. Vlastně jsem ji koupil tak rychle, že tam Honza ani nestačil vyrazit značku JanPipes, ale výrobce se přesto pozná dle intarze v náústku myslím že i ten styl dýmky a ručně dělaný rustik hodně napovídá.



Cyklos je důkazem toho, že geniální věci často vznikají náhodou či improvizací. Unikátní je na něm to, že jde o rovně vrtanou bentku. To spojení „rovně vrtaná bentka“ je samo o sobě nesmyslné, ale u této dýmky tomu tak skutečně je! Honzovi u té dýmky původně zamýšlený tvar nevyšel – měla to asi být bentka, ale vlastně to na bentku vyšlo málo zahnuté a nějaký mírně zahnutý náústek ke krátkému krčku a kulaté dýmce…asi by to i bývalo šlo, ale to by bylo moc jednoduché, to by nebyl Honza aby si něco nevymyslel. Výsledek je takový, že na náústku je nastavena briarová aplikace, která v podstatě prodlužuje krček do většího úhlu a umožňuje tak umístění zahnutého sedlového náústku. A tak rovně vrtaná bentka spatřila světlo světa…



Je to taková příjemná dýmka co se dá pěkně zavěsit za zuby a člověk o ní skoro ani neví – přestože je na ní dost dřeva, je lehoučká a výborně vyvážená.

Kouřím z ní od samého začátku tabák Samuel Gawith Grousemoor (nebo v poslední době podobné tabáky jako Cannon Plug či RB Plug), je to taková mýdlová virginie, skvělá na chvíle když mám chuť na nějaký trochu aromatičtější tabák.

středa 25. srpna 2010

Michal Novák - poker

S Michalem Novákem jsem se seznámil na pražských srazech dýmka.net, kam ho přivedl Honza Klouček. Je to novinář, fotograf, dlouholetý a zkušený kuřák dýmky, člen Akademie internationale de pipe a v posledních letech také výrobce dýmek. Michal dělá freehandy a takové různé variace na klasické tvary, ale vždy si tam dá něco svého, něco netradičního.


Více dýmek z jeho produkce jsem měl možnost vidět na loňském Mistrovství světa družstev v maďarském Debrecenu, kde jsme společně soutěžili za Slovenský národní tým (za ČR soutěžit nemůžeme, protože dýmka.net není v té "správné" dýmkařské asociaci, ale to je dlouhá a zamotaná historie). Michal tam měl prodejní stánek společně s Honzou Kloučkem a Tomášem Mahovským. Nejvíc se mi líbila právě tato pokerka se zakulaceným vrškem. Znovu jsem si ji prohlédl a ohmatal nedlouho potom na Třebíčském kouření v Dalešicích (náhradní prostory konání z důvodu rekonstrukce třebíčského zámku), nějakou dobu jsem o tom přemýšlel až jsem se s Michalem dohodl na srazu že ji od něj koupím.


Vlastně jsme se domlouvali že mi ji přiveze na sraz až někdy v lednu, ale pak mi několik málo dní před vánocemi poslal zprávu zda bych si nechtěl nadělit dárek už teď, slovo dalo slovo a sešli jsme se na metru poblíž jeho bydliště, v zašli na kafe do čínské restaurace co tam je, popovídali si o dýmkách, tabáku, životě a tak vůbec a nakonec završili dohodnutý obchod.

Je to filtrová dýmka se stříbrným kroužkem a akrylovým náústkem, za zmínku stojí příjemně tenký skus, na tom si Michal nechává záležet. Naprosto stabilně stojí na stole, je příjemná do ruky a bez problému se dá držet i v zubech. Kouřím z ní Dunhill Royal Yacht.

pondělí 23. srpna 2010

Karel Krška - český bulldog

Jedním z mých nejoblíbenějších dýmkových tvarů je tzv. český buldog, tomu tvaru se také říká author. Je to kratší, mohutná, podsaditá dýmka. Tato variace je od Karla Kršky, moření je dohněda, kresba vcelku vydařená. K vršku jsou tam vyfrézované takové dva proužky, jak tomu často bývá u rhodesianů. Náústek je ebonitový. Na tak velký kus dřeva není zas tak těžká a poměrně příjemně se drží v zubech. Velikost kotle je střední.



Koupil jsem ji v Království dýmek ve Štěpánská u pana Hingara. Dýmky od Kršky se mi vždycky líbily, zvlášť tím že jsou takové mohutnější, je na nich hodně dřeva, jsou to obvykle takové variace na klasické tvary, ale vždycky ozvláštněné nějakou designově zajímavou drobnůstkou, nějakou hrankou nebo vlnkou. Dokonce jsem i časem tak nějak přišel na chuť těm Krškovým kováním z duralu, co mají vypadat tak trochu jako ta co dělá Ser Jacopo. Každopádně tato nic takového nemá, klasický tvar, bez kování, jen ty dva proužky, jak jsem zmiňoval. Jak jsem ji viděl a vzal ten příjemně baculatý tvar do ruky, už jsem věděl že bez ní zkrátka neodejdu…



Klady této krškovky jsou pěkný tvar a přiměřeně velký kotel. Bohužel najdou se i zápory, jedním z nich bylo to že měla neustále tendenci se napalovat, jakkoliv jsem se snažil kouřit velmi opatrně a nerozpálit ji. To nakonec spravil zásah Honzy Kloučka, který mi ji vybrousil a vymazal zakuřovací pastou (a trochu zvednul dno, které se propalovalo) a musím zaťukat na briar, od té doby se z ní kouří výborně. Dalším problémem byl čep, který tam byl hodně natěsno a náústek se po nějaké době nedal celý našroubovat. Jestli jsem to správně pochopil, tak celý ten náústek je z ebonitu včetně čepu a ten bohužel, na rozdíl od běžně užívaných teflonových čepů, pracuje při ohřátí. Honza si s tím také poradil, netuším jestli jej jen ohřál a vytvaroval trochu jinak nebo jej trochu obrousil, ale už tam zase sedí až do konce, tak jak má. Rada byla taková ať dýmku nerozdělávám dokud nevychladne.

(to se mi jednou dokonce povedlo vyfotit dýmku ještě nezakouřenou)

Až na ty potíže (které se naštěstí vyřešily) je to velmi příjemná dýmka, opravdu jedna z mých oblíbených. Kouřím z něj tabák Telegraph Hill (G.L.Pease), který kouřím velmi často a mám na něj několik dýmek, takže krškovka rozhodně je stále v aktivní službě.

neděle 22. srpna 2010

Ser Jacopo Domina 2007

Italský výrobce dýmek Giancarlo Guidi, jehož dýmky nesou značku Ser Jacopo, vyrábí každý rok limitovanou sérii výročních dýmek. Vždy je to nějaký speciální tvar a na dýmce je obvykle ozdobné stříbrné kování. Já se šťastnou náhodou dostal k výroční dýmce z roku 2007.


Spoustu dýmek jsem vydražil na ebay, většinou se na tom dá dost ušetřit protože každý článek v obchodním řetězci mezi výrobcem a konečným spotřebitelem znamená nějaký náklad navíc a dýmka z kamenného obchodu pak může stát i víc jak dvojnásobek. Navíc je to poměrně napínavé a zábavné to sledovat a takticky přihazovat. Pokud jde o ebay, tak ono není umění mít dost peněz a koupit si za ně drahou dýmku. Naopak je tam skvělé že se dá někdy koupit poměrně drahá dýmka za zlomek její ceny. V případě této dýmky šlo o šťastnou shodu okolností že jsem tam dal základní příhoz který činil 99 euro a nikdo další nepřihodil víc. Ono to zrovna bylo v období kdy je v letních prázdninách takové to "stěhování národů" ze severu na jih a navíc kolegové z dýmky.net byli tak laskavi, že na tu dýmku po mém upozornění nepřihazovali (a někteří by bývali přihodili velice rádi, patří jim za to mé poděkování).



Je to masivní pískovaná dýmka s ozdobným stříbrným kroužkem a akrylovým náústkem. Kouřový kanálek je typicky velice široký, takže dýmka má silný tah a není problém ji dokouřit až do dna. Po experimentování s několika tabáky se v ní nakonec hezky zabydlel Erinmore Mixture.


pátek 20. srpna 2010

Pavel Háp - klubová dýmka 2005

pipE-club Dýmka.net má pravidelně od roku 2004 každý rok klubovou dýmku. První jsem bohužel prošvihnul, byla to řadové Petersonka, která byla oražena logem klubu. Tuto od Pavla Hápa jsem si již nemohl nechat ujít. Dostali jsme několik variant na výběr, já osobně jsem byl pro Hápovu gottwaldovku, což bohužel neprošlo. Co si vzpomínám, tak zejména náš slovenský kamarád Lubo prosazoval aby to byl takový dynamický bent poker. Tak se i stalo a po zdlouhavé a trochu vypjaté debatě byl nakonec odsouhlasen tento tvar.


Já zvolil tmavší barvu se stříbrným kroužkem, jinak provedení byla nabídnuta v mnoha variantách. Světlá hladká, tmavá hladká a asi dva nebo tři druhy rustiku, dále pak volitelně se stříbrným nebo zlatým kroužkem.

Je to vlastně můj první poker, ten tvar se mi líbil už tenkrát, ale v mé sbírce se takové různé "pokerovité" dýmky začaly v hojnějším počtu objevovat až zhruba od loňského roku. Poker je zkrátka klasický tvar a je velice praktický, není pro něj potřeba žádný stojánek, to je asi jeden z hlavních důvodů proč je tak oblíben.

Z téhle klubovky kouřím Erinmore Mixture (nebo Plug pokud jej ovšem zrovna mám v zásobě), lehce ovoněná směska se do ní vyloženě hodí.

středa 18. srpna 2010

BPK bulldog (facelift by Bromden)

BPK bulldog nebo též český bulldog či gottwaldovka, to je takový velmi vděčný tvar s dlouhou tradicí výroby v Proseči u Skutče. Krátká masivní dýmka, která se dobře drží jak v ruce, tak i v zubech. Tuhle jsem před několika lety pořídil v trafice Valmont na Novém Smíchově, byla to laciná dýmka asi za čtyři stovky. Původně hladká a lakovaná, ovšem lak bohužel neměl moc dlouhého trvání. Po prvním (velice opatrném) kouření se na laku objevily puchýřky a částečně se začal loupat, takže jsem to nakonec osmirkoval a navoskoval včelím voskem. Po osmirkování se ukázalo že kresba byla taková dost jalová, ale to se holt nedá nic dělat, pod lakem se snese všechno a včelí vosk je zas matný, takže to nebylo tak moc vidět. Nicméně kazy ani kyty tam nebyly, to mě příjemně překvapilo. Měl jsem ji jako takovou spíše outdoorovou dýmku na výlety nebo když jsem něco dělal na zahradě, prostě takový otloukánek. Jednou mi i nechtěně spadla po schodech dolů do sklepa a trochu se tím otloukla a poškrábala. Zkrátka kouřil jsem z ní občas a nebylo to nic čím bych se mohl pochlubit. Tedy než si ji vzal do práce Bromden...


Udělal mi na ní výborný facelift, dá se říct že ji celou předělal. Vyrovnal na ní všechny nesouměrné nedokonalosti, přebrousil náústek, přidal stříbrný kroužek a především ji celou přerustikoval a namořil načerno. Když mi ji přinesl tak jsem úplně žasnul jak z toho "ošklivého káčátka" dovedl udělat takvou krásnou dýmku. Žertem říkal že dýmka od BPK je vlastně celkem solidní polotovar ze kterého se při troše šikovnosti dá udělat poměrně slušná dýmka. 

Kouřím z ní latakie, většinou Balkan Mixture od Gawith Hoggarth nebo něco podobného...

úterý 17. srpna 2010

Peterson Meerschaum

Moje první „opravdická“ pěnovka. Tyhle pěnovky prý pod svou značkou a na zakázku také pro Petersona vyrábí Barling na ostrově Man. Na rozdíl od typicky bílých tureckých pěnovek je tahle tmavší – je z afrického meršánu. K tomuhle mají navíc takový zvláštní výrobní postup, kdy hotové dýmky na závěr posypou nějakým práškem a dají jakoby „zapéct do trouby“. Výsledkem je glazura povrchu, dýmka se na rozdíl od tureckého meršánu nezašpiní a neohmatá, dá se nosit v běžném pouzdře jako kterákoliv jiná dýmka (nepotřebuje takové to „houslové“ pouzdro na míru jako jiné pěnovky. Barva byla původně světle béžová, vršek černý (to od toho „pečení), což je poměrně praktické, protože se člověk nemusí strachovat o to že vršek bude opálený. Ta barva se v rámci nakuřování trochu mění – tmavne a přechází z té původně světle-béžové barvy do takové oranžové.



Je to menší bentka, lehoučká, hezky sedí v ruce i v zubech. Je to bezfiltrovka, náústek má petersonský
p-lip a značení s velkým „P“.

Kouřím z ní všechno možné, pěnovky nejsou tolik náchylné na to aby se do nich chuť tabáku zažrala. V poslední době asi nejvíc tabák Condor, ten mi z ní velice chutná. Z briaru mi Condor připadá moc intenzivní, ale ta mořská pěna tomu trochu ubírá na síle, je to tak akorát.



K téhle dýmce se váže taková veselá historka. Kupoval jsem ji ve Štěpánské u pana Hingara. Vlastně jsem se byl jen podívat a nakoupit si nějaký tabák a čističe, ale pak jsem ji tam zahlédnul a bylo mi jasné že bez ní neodejdu. S kamarády jsme pak šli na pivo a já si z nové pěnovky chtěl rovnou zakouřit, tak jsem ji hned nacpal, zapálil sirku…a nic. Nešlo z ní vůbec potáhnout, jakoby byl ucpaný náústek. Ten také ucpaný byl, nedal se jím protáhnout čistič. Tak jsem se při nejbližší příležitosti zastavil u pana Hingara jestli by se na to podíval. Ten byl v šoku, říkal že u jiných značek budiž, ale u Petersona se mu nikdy nic takového nestalo. Za týden jsem se pro ni zastavil, pan Hingar říkal že ten náústek musel narovnat, projet malým vrtáčkem a zase ohnout zpátky. Zřejmě chybička ve výrobě – když se na náústku lepí čep, tak se musí profouknout, což se tady zřejmě nestalo a tím lepidlem se zcela ucpal. Každopádně dobrá věc se podařila a od té doby mi věrně slouží. 

pondělí 16. srpna 2010

Bromden - bent rustic

Tuhle krásnou dýmku mi vyrobil a věnoval kamarád a kolega z PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) Leopold „Bromden“ Trdý. Polda je hrozně šikovný a pořád mu říkám že by se spíš než advokacii měl věnovat výrobě dýmek, protože dělá opravdu krásné kousky. Mám dojem že každá jeho dýmka je zas o něco lepší. Polda nám postupně každému ze spolku začal vyrábět klubovou dýmku, takovou která by každému přímo seděla, což u mě bylo relativně jednoduché – velkou, bezfiltrovou, spíše rustikovou bentku, jen zbývalo počkat až se na to najde správný kus dřeva a hlavně trocha času.


Tahle dýmka byla dodělána na workshopu u Honzy "JanPipes" Kloučka. Polda už ten tvar do značné míry měl vybroušený, ale potřeboval ještě dodělat povrchovou úpravu a dát tam stříbrný kroužek (a ten kroužek tam samozřejmě naklepal zcela sám!). Jako povrch zvolil takový hrubý rustik, který mu předvedl Honza (vlastně jestli se nepletu tak Honza na té dýmce rustikoval takové ty kritické části kolem krčku). Na první pohled to vypadá snadno, ale žádná sranda to není – Honza na to má takové zvláštní trojzubé rydlo, tím se do toho povrchu tak nějak bodne, zareje, otočí a jakoby vylomí. Všechna čest, já bych si tím bodcem asi propíchnul ruku. Polda za ten den dělal ještě další jednu nebo dvě dýmky, tuhle vlastně dodělával nakonec. Pak už jsme se museli pomalu vydat na vydatnou hostinu do černokosteleckého pivovaru, ale další den jsme ještě zajeli k Honzovi do dílny na snídani a Polda ji tam stačil dodělat a při odjezdu mi ji slavnostně předal.


Ten hrubý rustik je velice příjemný do ruky, náústek je z akrylu a dýmka není na tu velikost nijak zvlášť těžká, takže se dá krásně držet v zubech. Kouřím z ní Rattray’s Hal O‘ The Wynd, ten mi nějak nejvíc chutná z větších kotlů. 

neděle 15. srpna 2010

Pavel Háp - český bulldog rustik

K téhle dýmce jsem přišel díky tomu, že kolega z pipE-clubu Martin "Rubenstein" Peleška objevil kdesi trafiku kde měli ještě za historické ceny několik dýmek od Pavla Hápa. Sám si jednu takovou pořídil a říkal že tam ještě podobnou měli, tak ji pro mě při nejbližší příležitosti také koupil. 


Podobnost s tvarem typické prosečské dýmky "gottwaldovky" (dnes se ta firma jmenuje BPK) není nijak náhodná, Pavel Háp u nich léta vyráběl dýmky než začal vyrábět sám na vlastní pěst a pod vlastním jménem. Dá se říct že tento tvar doladil takřka k dokonalosti. Malá, krátká, robustní dýmka se středně velkým kotlem, dobře vyvážená že se dá kouřit jak z ruky tak i držet v zubech.


Za zmínku stojí Hápův speciální rustik (někdo z kolegů tomu také říkal "pavučinka"), který na první pohled vypadá jako by dýmka byla pískovaná, ale není.  Tahle dýmka je na 9mm filtr, je ještě z dob kdy pan Háp dělával náústky z jednoho kusu ebonitu včetně čepu, ale kupodivu to nedělá žádné problémy.



Kouřím z ní virginie s periquem, podle toho co zrovna mám otevřené. Dříve Samuel Gawith Louisiana Flake (nebo stejnojmenný tabák od Gawith Hoggarth), v poslední době G.L.Pease Telegraph Hill.

sobota 14. srpna 2010

Peterson House Pipe XXL

Na tuhle dýmku jsem se snad víc jak rok chodil dívat do Království dýmek ve Štěpánské. Zpočátku mi přišla skutečně obrovská, taková docela slušná palice, která by se jistě dala použít např. při sebeobraně. Na takhle velkou dýmku jsem jako relativně začínající kuřák hleděl s takovou posvátnou bázní, po několika měsících jsem se osmělil a nechal jsem si ji vyndat z regálu. Ten velice hrubý rustik mi přišel moc příjemný na dotyk a ten pocit velkého kusu dřeva, který krásně padne do celé dlaně, to se prostě musí zažít…trvalo to asi další měsíc váhání a nakonec jsem si ji slavnostně šel koupit. 


House Pipe má skutečně skvělé kuřácké vlastnosti – dobře táhne, nerozpaluje se, při té velikosti není zas tak moc těžká a dá se i při troše cviku docela dobře držet v zubech. Pro mě je to taková „čtenářská dýmka“ – to si tak vezmu knížku, rozvalím se do křesla, zapálím si tuhle dýmku, dám ji do zubů a opřu si ji o hrudník.

U ostatních lidí vzbuzuje takovýhle kus dřeva na jednu stranu obdiv, na druhou stranu více či méně vtipné poznámky týkající se velikosti dýmky (což mi samozřejmě nijak nevadí). Upřímně řečeno, od té doby co mám House Pipe se mi jiné větší dýmky nezdají zas tak moc velké.
Je to poněkud dražší dýmka, ale řekl bych že je opravdu k nezaplacení, vřele doporučuji!
Kouřím z ní latakie, většinou takové různé variace na balkan.

pátek 13. srpna 2010

Ser Jacopo Delecta „La Fuma“

Moje první dýmka italské značky Ser Jacopo. U nás se prodávají za poměrně velké peníze, proto miluju ebay, tam se takováhle dýmka dá při troše štěstí koupit za něco kolem 100 EUR.



Je to velká bentka s masivním stříbrným kováním a zakončením náústku připomínajícím spigot – je to tedy spíš něco čemu se říká „falešný spigot“, protože to zakončení ve skutečnosti nejde kov na kov, je tam čep. Náústek je velice široký a díky tomu se dýmka přes svou velikost a váhu velmi dobře drží v zubech. Náústek není značen obvyklým „J“, ale jen červenou (snad korálovou?) tečkou, je to tedy nižší řada Ser Jacopo, ne že by to snad vadilo. Kresba není nějak excelentní, ale přesto poměrně hezká, řez je po anglicku s ptačími očky, ale trochu na stranu, nevyšlo to zcela dokonale. Na druhou stranu je bez kytů a kazů, to je možná skoro lepší než krásná kresba s kazy a kyty.


Vtip téhle dýmky spočívá v tom jak udělat co největší dýmku z malého přířezu. Řešení je jednoduché a přitom geniální – krček dýmky je velice krátký, zakončený masivním kováním do kterého jde náústek s vytvarovanou aplikací, který jakoby supluje část krčku dýmky. Vypadá to velmi efektně, Ser Jacopo má velice vytříbený design a ta dýmka budí takový okázalý dojem že musela být velice drahá, dražší než ve skutečnosti je. Např. taková Dunhillka v shell briaru je nenápadná dýmka, které si nikdo moc nevšimne, zato Delecta opravdu budí pozornost.



Za zmínku ještě stojí velice široký kouřový kanálek, díky kterému má tahle velká dýmka skvělý tah.
Kouřím z ní tabák Rattray’s Hal O‘ The Wynd, z takhle velkého kotle chutná opravdu výborně.

čtvrtek 12. srpna 2010

Stanwell - De Luxe Black Sandblast 88

Moje první billiardka. Asi bych si ji sám nekupoval, vždycky mě spíš přitahovaly bentky, ale dostal jsem se k ní tím nejlepším možným způsobem - vyhrál jsem ji!


Společnost Mostex uspořádala soutěž s tabáky Stanwell, že když se tam pošle soutěžní letáček a tři obaly od jejich tabáků, tak prvních 20 vyhrává dýmku. Říkal jsem si, že když to honem pošlu, tak by mohla být docela dobrá šance na výhru. Dva obaly jsem už měl, ještě jsem koupil třetí, přesypal do dózy a šup s obaly a letáčkem do obálky a na poštu. Po nějaké době mi skutečně přišla, to bylo snad poprvé co jsem něco takhle pořádného vyhrál!



Zespoda má takovou rovnou plošku, takže se dá normálně postavit na stůl. Velikostí je to asi tak Dunhill 5, být ten vršek rovně seříznutý, byla by zde značná podobnost se tvarem 5102. Kouřil jsem z ní Dunhill Elizabethan Mixture, ten se bohužel přestal vyrábět a zásoby došly a na virginie s periquem jsem měl spoustu jiných dýmek, tak jsem nakonec trochu změnil její tabákové zařazení na Chocolate Flake od Samuel Gawith nebo Bob's Chocolate Flake od Gawith & Hoggarth.

Velmi příjemná dýmka, mám z ní velkou radost - tímto děkuji Mostexu! :-)


středa 11. srpna 2010

Claudio Cavicchi

Krásná bentka se stříbrným kováním, mohutnější ale přitom velice ladných tvarů. Má první dýmka s kresbou straight-grain a zároveň to také byla první dýmka z mé sbírky, která přesáhla cenu pěti tisíc korun. Pořídil jsem si ji na jaře 2006. V té době jsem už po nějakém čtvrt roku práce pro SAP relativně vyrovnal velmi nepříznivou bilanci svého konta. Nepříznivá byla proto, že zhruba poslední tři měsíce roku 2005 jsem byl „osobou bez zdanitelných příjmů“, hledal jsem slušné zaměstnání a každé ráno vozil autem nemocnou maminku na středisko pro další dávku nitrožilních antibiotik. Peněz jsem moc neměl, ale naštěstí jsem od poloviny prosince našel zaměstnání v SAPu a říkal jsem si, že jakmile se finančně trochu „zahojím“, pořídím si nějakou krásnou dýmku, nejspíš Cavicchi. 


A tak se i stalo – měl jsem jet na tři měsíce do Finska, vyplatili mi velkou zálohu a diety a já si tu slíbenou dýmku pořídil. Samozřejmě jsem se trochu zdráhal, říkal jsem si „takovejch to je peněz“, ale sliby se mají plnit (a ty dané sobě zejména) a já toho nákupu dodnes nelituju. V té době byly dýmky Cavicchi poměrně drahé, běžně stály přes sedm tisícovek. Na radu jednoho kolegy z dýmkařského fóra jsem zašel do trafiky Valmont v obchodním centru Nový Smíchov. Jistě, bylo to tak trochu divné kupovat drahou dýmku v podstatě v obchoďáku, nicméně byla v pořádku a krásná a hlavně oproti tehdejším cenám o víc jak dvě tisícovky levnější (a jenom tak mimochodem asi o dva měsíce později byly tyhle dýmky dovozcem zlevněny o polovinu, ale to bylo pozdě).


Byl jsem z té dýmky opravdu nadšený, kousek s tak krásnou kresbou jsem do té doby neměl. Navíc to precizní zpracování a to jak zapadla do ruky, jako by do ní odjakživa patřila – no prostě nádhera.
Po dlouhém zvažování jaký zvolit tabák jsem do ní nakonec nacpal Rattray’s Hall O‘ The Wynd a ten z ní kouřím dodnes. Ve Finsku mi dělala společnost a zpříjemňovala dlouhé večery strávené na pokoji hotelu SAS Royal Radisson nebo občas v „české“ pivnici s krásným názvem Vltava (jinak v Helsinkách také mají klub s názvem Zetor a kavárnu Franz Kafka). Díky tomu intenzivnímu kouření se mi ji povedlo opravdu výtečně zakouřit a také z té původní světlé barvy o několik odstínů ztmavla – dobře zajetá dýmka, řekl bych…


úterý 10. srpna 2010

Savinelli Roma 320

Savinelli Roma 320 - Krátká masivní dýmka s kulatou hlavičkou a masivním krčkem. Tomu tvaru se myslím v zahraničí říká „author“ a u nás buď „český bulldog“ nebo taky „gottwaldovka“ (i když ta myslím nemá lehce zahnutý krček). Je to rustikovaná dýmka, moření bylo původně červenohnědé a černé, leč já ji kouřil tak intenzivně že ta původně červenohnědá se změnila na tmavě hnědou a vršek tabákové komory se mi povedlo tak opálit a pokrýt karbonem, že je také tmavý. Zespoda má takovou plošku díky které pěkně stojí na stole. Je to filtrová dýmka na 9mm, zakončená tenkým mosazným mezikroužkem.


Byla to (po malé Petersonce) má první pořádná dýmka zahraničního výrobce. Koupil jsem ji ve Štěpánské u pana Hingara a byla to opravdu láska na první pohled a ohmatání. Tyhle krátké buldočí dýmky jsem si velice oblíbil, mám jich několik od různých výrobců a všechny jsou velice příjemné do ruky a překvapivě dobře se drží v zubech i přes jejich zdánlivou masivnost. Z pipE-clubu ji má tolik lidí, že tomuhle tvaru občas žertem říkáme „neoficiální klubová dýmka“.
Zpočátku se mi zdála hrozně velká, skutečně to není zrovna nejmenší kousek dřeva, tím je „oplácaná“ značně a navíc má dost širokou tabákovou komoru. Postupem času jsem si pořídil spoustu o dost větších dýmek a po jistém přehodnocení měřítek bych ji teď označil za střední velikost.


Jako první tabák na zakouření jsem zvolil Peterson Irish Oak. Dýmka se s ním až tak úplně nespřátelila a já také ne. Pak mi někdo poradil, že takhle široký kotlík by se výborně hodil na flake, takže jsem z ní začal kouřit Samuel Gawith Sam’s Flake a ten z ní kouřím dodnes. Jednu dobu byl „Samík“ můj nejoblíbenější tabák a tím pádem byla „třistadvacítka“ mou nejoblíbenější dýmkou a je to na ní vidět. Silná vrstva karbonu, opálená, ohmataná, má takovou tu patinu pravidelného užívání. A kouří se z ní skvěle, občas se mi povede Samíka nacpat tak dobře, že jeho chuť náhle z té klasické virginie a špetky orientu přejde do takové nečekané sladkosti, chutná to skoro jako štrůdl. S třistadvacítkou jsem zažil dobré chvíle i horší chvíle, nekouřím z ní už tak často stejně jako nekouřím tak často Samíka, ale rád se k nim zas po čase vracím…

(tady ještě byla úplně nová s červeným vrškem, ten je dnes poněkud opálený a černý)


pondělí 9. srpna 2010

Lorenzo Spitfire - vložkovka

Lorenzo Spitfire - dýmka s pěnovou vložkou. Nedržím se úplně striktně zásady jedna dýmka - jeden tabák, ale když už ty tabáky střídám, snažím se aby šlo o něco podobného. Když jsem si koupil tabák Peterson Sweet Killarney, představovalo to problém - je to úplně jiný tabák, než jaký jsem ve svých dýmkách kouřil a chuťově by to v nich nadělalo pěknou paseku. Na dýmce.net jsem se dozvěděl o dýmkách z mořské pěny a dýmkách s pěnovou vložkou. Pěnovky, které jsem viděl, mi přišly moc drahé, ale vzpomněl jsem si, že jsem viděl takovouhle "polopěnovku" v trafice co je v podchodu metra I.P.Pavlova.



Zastavil jsem se tam a skutečně tam byla, na stojánku mezi prosečkami. Cena byla překvapivě nízká, zdála se v pořádku, tak jsem ji koupil. Ležela tam evidentně dost dlouho, soudě podle zažloutlého náústku, se kterým stále bojuju, leštím ho, ale po čase opět trochu zežloutne. Každopádně vypadá mnohem líp než když jsem tu dýmku koupil.


Sweet Killarney byla pro začátek velmi špatná volba - tyhle vložkovky při prvních několika kouřeních tak trochu smrdí a ten sladce nakyslý aromatik v tom zanechal vůni podobnou nakyslému mléku, nic moc příjemného. Ale časem to přestalo když se v dýmce udělala karbonová vrstva. Momentálně ji mám především na vzorky tabáku, když nevím jak přesně chutná, tak je dobré to otestovat ve vložkovce.


Ještě musím dodat, že dýmka je velmi silně nalakovaná, ale ten lak je opravdu kvalitní a drží. Trochu jsem se toho bál, ale mockrát se mi tu vložkovku podařilo nechtěně rozpálit tak že se téměř nedala udržet v ruce a lak stále držel, úplně v pohodě. Ani puchýřek, ani žádná bublinka nebo prasklina.

neděle 8. srpna 2010

Peterson of Dublin - Donegal Rocky 03

Peterson of Dublin - typ Donegal Rocky, tvar 03. S bývalou přítelkyní jsme takhle jednou měli sraz v obchoďáku na Novém Smíchově, přišel jsem o něco dřív, tak jsem se tam procházel a mou pozornost upoutala trafika Valmont. Měli tam docela dost dýmek a některé za poměrně rozumné ceny. Jak jsem viděl tuhle Petersonku, byla to láska na první pohled, hned jsem si ji musel ohmatat, a za chvíli jsem ji koupil.


Má p-lip náústek a je ozdobena stříbrným kroužkem. Je to taková na první pohled menší dýmka, hádám že asi Dunhillova velikost 3. Zakuřoval jsem ji MB Scottish Blendem, pak jsem z ní kouříl hlavně Peterson Sherlock Holmes, pak University Flake a ani jedno z toho nebylo zrovna ono.


Bohužel byla už zpočátku trochu nadvrtaná a byl problém dojet ji až do dna, to posléze ještě o něco kleslo a stále to mělo tendenci močkovat. Trochu pomohlo zvednutí dna pomocí kamnářského tmele, po opatrném kouření to hezky "zarostlo" karbonem, už to ani není poznat. Druhá věc je ten petersonský systém vrtání s "nádržkou" na močku, která je na téhle dýmce díky filtrové komoře příliš mělká a díky tomu se stačí trochu sehnout a rázem to teče zpět do kanálku, chuti to moc nepřidá.


Nakonec se v ní vcelku dobře zabydlel tabák Condor, mýdlák všech mýdláků. Má jemný řez a většinou se dá ohlídat aby příliš nemočkoval, navíc je to tabák co je lepší kouřit spíše z menší dýmky, takže vhodná kombinace.

Konec světa

Konec světa aneb o černé díře, Balkanu Sobranie, Stalinovi, o životě a tak vůbec...

V novinách jsem četl o tom že ve výzkumném centru CERN na pomezí švýcarských hranic budou spouštět obří urychlovač částic. Zvlášť mě upoutaly ty různé katastrofické scénáře, že ti vědci vlastně netuší co činí, vymkne se to kontrole a vytvoří tam černou díru, která rázem pohltí celou planetu Zemi. Na internetu k tomu byly i takové hezké animace jak v planetě vznikne takový důlek, který se postupně šíří a požírá celou planetu, ta se smrštuje až ní nakonec nezbyde vůbec nic. Kamarád co studoval fyziku mě ujišťoval že ta animace je udělaná dost blbě a navíc že na takovéhle speciální efekty v řádu můžu zapomenout, že to by šlo rychle. Rychleji než by člověk stačil lusknout prstem, v jednu chvíli tu Země je, prásk, už není. Na to téma jsem už viděl nějaký katastrofický film, přišlo mi to jako docela dobré téma na povídku, jen jsem si v tu chvíli nebyl úplně jistý zda ji budu moci ještě někdy napsat, a nebo ji ve skutečnosti prožiju...

(jedna grafika co jsem dělal kdysi dávno)


Takových různých předzvěstí konce světa je spousta, třeba když byl přechod na rok 2000, stejně se nic nestalo. Ale přišlo mi to zajímavé, tak jsem si na ten den vzal volno, abych si ten konec světa mohl náležitě užít. Na internetu jsem si našel stránku CERNu, kde to ukazovali v přímém přenosu na videu. Vedli to velice profesionálně, byly tam rozhovory s různými vědci, s teoretiky, s těmi co měli na starost tu kterou část projektu. Snažili se to podat opravdu srozumitelně, že i já jsem z toho něco měl. Fyziky jsem na škole moc nepobral, na střední škole jsem vlastně jednu chvíli byl rád, že jsem z ní nepropadnul. Napadlo mě že je to takový paradox – já tohle můžu sledovat a celkem tomu rozumím. Oproti tomu spoustě mých spolužáků, kteří se učili podstatně lépe než já, by to bylo k ničemu protože by sice rozuměli fakticky, ale nezvládli by to jazykově kvůli přenosu co byl samozřejmě v angličtině, do toho ty různé německé, francouzské, italské a jiné přízvuky všech těch vědců z celého světa, je dost lidí kterým to dělá problémy. Když se to tak vezme, tak je to asi taková remíza.

Spouštění urychlovače se blížilo, první pokus se nezdařil, ze všech bylo cítit napětí a nervozita stoupala. Já si řekl, že když už se možná blíží konec světa, tak bych si ještě rád dal jednu dýmku. Otevřel jsem skříň se zhruba šedesáti dýmkami a váhal kterou si vybrat. Vzal jsem do ruky jednu, pak ji zase vrátil, pak další a další, stále to nebylo ono, až mi nakonec zůstala v ruce oblíbená velká bentka, Dunhill tvar 6102. A teď co do ní, kouřím z ní latakii. Když už má být ten konec světa, asi nemá cenu nechávat si v zásobě cenné archivní tabáky a čekat až se naskytne nějaká zvláštní příležitost. Otevřel jsem skříňku se zásobami tabáku a vytáhnul z ní tobolku Balkan Sobranie. Legenda, tenhle tabák už není k dostání a nebude. A pokud všechno pohltí černá díra, tak už skutečně nebude...

Nalil jsem si sklenku whisky, velkou sklenici vody, pobral všechno kuřácké náčiní a přesunul se z pracovny na prosklený balkon. Je to taková „zimní zahrada“, nebo spíš moje kuřárna. Jednoduché vybavení – dvě křesílka, stoleček, nic dalšího tam nepotřebuju. Zasednul jsem do křesílka, otevřel tobolku balkánu a přivoněl. Krásná uzená a kořeněná vůně, tak tohle mi bude opravdu chybět. Nacpal jsem dýmku a zapálil. Nádhera, je spousta latakiových směsí, ale Balkan Sobranie je zkrátka jedinečný svou vyvážeností. Není ani příliš silný, ani příliš slabý. Není v něm ani málo latakie, ani příliš mnoho. Zkoušel jsem tolik tabáků co se honosily jménem „balkan“ nebo jejich výrobci tvrdili že použili stejnou recepturu, kdepak, některé se mu možná vzdáleně přiblížily, ale žádný nebyl takový. Z podobné Dunhillky prý tenhle tabák kouřil Stalin, říká se že to dostal jako dárek od britských komunistů a od té doby si jej nechával z Anglie posílat. Musím říct že v tomhle měl rozhodně dobrý vkus. Pak je další verze, že si do dýmky spíš drolil tabák z cigaret Herzegovina. Ale dost bylo Stalina, je dávno pryč a kdoví, možná to za chvíli praskne a budeme pryč všichni...



Pokuřoval jsem, občas usrkával whisky, občas vodu. Tabák chutnal opravdu znamenitě. Občas je dobré si takhle v klidu posedět, popřemýšlet. Tohle je takový můj druh meditace. Honily se mi hlavou myšlenky co všechno jsem za svůj život dělal, co se mi povedlo a co ne. Všechny ty věci co jsem měl v plánu a nějak jsem se k nim nedostal. Co jsem asi mohl udělat jinak a co bych změnil, kdybych dostal šanci vrátit se na určitý úsek svého života a mohl změnit některé rozhodnutí. Ale vlastně se zas tak špatně nemám, kdoví co by bylo potom, možná bych to ani neměnil. Jo, když už jsme u toho, mohl jsem třeba nakoupit obrovské množství Balkanu Sobranie když byl ještě dostupný, počkat deset let a pak na tom pohádkově zbohatnout. Jenže ten tabák je tak dobrý, já bych ho stejně neprodal, raději bych ty zásoby vykouřil sám a občas se podělil s kamarády dýmkaři.

Tak jsem si v klidu seděl, přemýšlel, popíjel, pokuřoval...a pak se to stalo! Ne, žádná černá díra, žádný velký třesk, nic takového. Jen mi vyhasla dýmka, tabák vyhořel až do dna. Prach jsi a v prach se obrátila velká nálož Balkanu Sobranie, zbyla z něj jen trocha bílého popílku, který jsem vysypal do popelníku. Kouknul jsem na hodinky, už bylo nějak pozdě, to se ten konec světa asi zase odkládá na jindy. Vyčistil jsem dýmku a šel se podívat k počítači. Na videu již byli nadšení a šťastní vědci, kteří s velkou slávou hlásili že experiment se podařil, částice jim v urychlovači létají tak jak mají a že teď už jen zbývá měřit, sbírat údaje a zas budou mít co bádat dalších přinejmenším deset let. Takže přece šťastný konec a já tohle opravdu mohl napsat...

Oldřich Jirsa - bent rhodesian

Oldřich Jirsa - Zhruba měsíc potom, co jsem si kupoval první jirsovku, jsem se během vánočních nákupů (den před Vánocemi, jak jinak) poprvé zastavil v Království dýmek ve Štěpánské. Je to takový malinkatý obchůdek vyskládaný dýmkami a tabákem až do posledního centimetru, příjemně to tam voní dobrým tabákem. Zvenku je poměrně nenápadný, prošel jsem celou ulici tam a vůbec jsem si jej nevšiml, až když jsem se zklamaně vracel zase zpátky tak najednou koukám že tam je. Napadlo mě, že bych si mohl udělat radost a po těch vánočních výdajích dát nějaký ten dáreček sám sobě.



Měl jsem spadeno na tvar rhodesian, prohlížel jsem si jich několik, v nejužším výběru nakonec byly petersonka a jirsovka, obě takřka stejné, jirsovka to u mě nakonec vyhrála. Nejsem si už přesně jistý čím, asi že byla voskovaná a přišlo mi to příjemnější do ruky než lakovaná petersonka. A možná taky tím že jsem v té době neměl moc peněz a petersonka se cenou blížila ke dvěma tisícovkám. Každopádně volba padla na ni.



Zakuřoval jsem ji tabákem Mac Baren Mixture - Scottish blend (tím jsem vlastně zpočátku zakuřoval skoro všechny své dýmky), pak jsem v ní kouřil různé tmavé aromatiky - Mac Baren Black Ambrosia, Black and Bright, posléze jsem našel aromatik, který mi vcelku vyhovoval - Peterson Luxury Blend. Ten se sem ovšem přestal dovážet, tak jsem z ní kouřil jiné aromatiky, v poslední době nejvíce tabáky s příchutí javorového sirupu jako Cornell & Diehl Autumn Evening nebo Pipeworks & Wilke Vermont Maple Cavendish. Ta chuť a vůně mi tak trochu připomíná dětství strávené ve Státech, ty jejich lívance s javorovým sirupem...

sobota 7. srpna 2010

Oldřich Jirsa - moje první "opravdová" dýmka

Oldřich Jirsa - Asi dva měsíce potom, co jsem začal kouřit dýmku, mě napadlo, že bych měl těch dýmek mít víc, protože jednu přece nemůžu kouřit víckrát a stále jsem se ještě po dýmce "dokuřoval" cigaretami. A pochopitelně jsem měl takové zvláštní nutkání koupit si nějakou pěknou a pořádnou dýmku.


V Brně jsem tedy po škole zavítal do trafiky Valmont na Masarykově ulici, když se sejde po schodech dolů, mají tam jednu místnost vyhrazenou dýmkám. Vybíral jsem dost dlouho, hlavně podle tvaru a podle toho jak mi ty dýmky seděly v rukou, nakonec jsem zvolil tuhle bentku od pana Jirsy. Je taková krásně baculatá, moc příjemná do ruky.

Abych ji tedy jen nechválil, nutno říct že kresba dřeva je na ní dost divoká, s tím si v mistrově dílně patrně nelámali hlavu a jak se přířez vešel do stroje, tak to zkrátka dopadlo. Ale i přesto, je to slušná dýmka, dodnes z ní kouřím Samuel Gawith Full Virginia Flake.


Na obrázku výše je šikovný skládací stojánek, které vyrábí Dušan Doubek. Koupil jsem jej v dýmkařství v Dlouhé.

BPK - moje první dýmka

BPK Proseč u Skutče - moje úplně první dýmka, pomáhal mi ji vybrat můj táta a bylo to v září 2004. Levná dýmka za tři stovky koupená v travice v obchoďáku, přesto musím říct že jsem měl štěstí, byla dobře vrtaná. Přežila krušné kuřácké začátky a chyby, jako např. vylévání koňakem, i když možná to nebyla až taková chyba - byla hodně silně namořená i zevnitř a díky alkoholu se to možná trochu rychleji spálilo. I přesto nějakých prvních deset kouření chutnalo dost hnusně, pak už to bylo čím dál lepší. Po nějaké době jsem převrtal kouřový kanálek, byl tak úzký, že se jím stěží dal prostrčit čistící drátek. 

Kouřil jsem z ní nejprve Mac Baren Virginia No.1, posléze jsem si ji nechal na latakie.
Od té doby jsem si pořídil spoustu jiných (a nutno říct mnohem lepších) dýmek, ale tahle byla zkrátka první a proto zaslouží čestné místo v mé sbírce.