Přemysl Omrt - freehand

Trochu předběhnu některé v pořadí mnohem starší dýmky a dám sem jednu úplně novou, kterou jsem pořídil 23.10.2010 na Třebíčském kouření, které se konalo v prostorách pivovaru v Dalešicích.

Předem musím říct že můj pohled na dýmky Přemka Omrta doznal jistého vývoje. Zpočátku jsem z některých byl udiven až zděšen, některé vypadaly jako takový naleštěný hobby blok, u jiných jsem nechápal jak by se z toho vůbec dalo kouřit. V roce 2006 kdy se konalo v Mariánských lázních mistrovství světa v pomalém kouření dýmky tam měl Přemek výstavu svých dýmek a různých skulptur, on je povoláním umělecký kovář. Vzpomínám si na historku jak kdosi na nějaké dýmkařské akci zíral na ty jeho dýmky, nevěřícně kroutil hlavou a pronesl „To vypadá...no jako by ty dýmky snad dělal nějaký kovář“. Načež se za ním objevil podsaditý prošedivělý chlapík s mohutným plnovousem a obrovskou dýmku v puse a říká „No ale já jsem kovář!“

Na té výstavě v Mariánských lázních tam byl skutečně takový průřez jeho tvorbou, hádám že tam muselo být několik stovek dýmek. Byly tam ty různé kokosáky, tykve, obrovské freehandy, Přemkova varianta Zeppelinu v mnoha provedeních a velikostech. Dýmek které by se mi z toho líbily natolik že bych z nich rád kouřil bylo tak řekněme 10%. Nicméně postupem času jsem začal vnímat to, že Přemek má svůj vlastní styl, který je velice konzistetní a nenapodobitelný. Na jeho dýmkách je vidět jak tvůrčí invence, tak i řemeslná zručnost. Málokdo se pouští do různých aplikací z jiného dřeva než briaru (a dost často jsou to drahá tropická dřeva), z bambusu a podobně. Nenechává se nijak zvlášť ovlivnit a zkrátka si razí svůj směr, za to si rozhodně zaslouží můj respekt.

Už nějakou dobu jsem si říkal že bych rád měl ve své sbírce alespoň jednu omrtovku, na těch akcích se obvykle objeví jedna až dvě, které jsou natolik „civilní“, že by se to dalo. Vždycky mi takovou dýmku někdo vyfouknul před nosem, ale tentokrát se mi to povedlo a konečně ji mám! Vypadá to jako taková variace na tvar „elephant foot“, ale přesto trochu jinak. Na briarovou hlavičku navazuje krček z nějakého drahého tropického dřeva, jehož název mi Přemek říkal a já jsem ho obratem zapomněl. Krček zakončuje akrylový kroužek s takovou vnitřní vložkou, která možná bude z teflonu. Náústek je z jednoho kusu ebonitu s otvorem na 9mm filtr, čep z toho vykukuje, dá se říct že to nasazení je takový „spigot“ ve stylu plast na plast. Kotel je řekněme střední velikosti, dýmka je to poměrně lehká, dobře se drží mezi zuby a díky svému tvaru padne do ruky jako by tam patřila odjakživa.

Dýmka má ted za sebou nějakých pět kouření a musím říct že zcela v pohodě a bez problému. S výběrem tabáku jsem příliš neváhal a nechal jsem si ji na Dunhill Royal Yacht.

Závěrem přidám odkaz na fotky z 15. Třebíčského kouření v Dalešicích

Peterson Spigot Rustic XL15

Na podzim 2008 jsem byl vyslán do Irska (přesněji do Dublinu) na služební cestu. Měl jsem z toho takové smíšené pocity, protože o Irsku jsem samozřejmě hodně slyšel a četl, ale poslední pár let tam mají skoro všude zákazy kouření a to zejména v těch jejich vyhlášených hospodách. Když mi v práci objednávali hotel, tak jsem několikrát zdůrazňoval, že musím mít kuřácký pokoj, jinak nikam nejedu. To mi nakonec potvrdili, že jej skutečně budu mít, tak jsem tam tedy jel – přesněji letěl. Let proběhl v pořádku, taxíkem jsme dojeli na hotel, můj pokoj byl skutečně kuřácký a to se ukázalo jako velmi prozíravé, protože jinde než na hotelu jsem tam vlastně ani nekouřil. Ono v Irsku vyhánět kuřáky ven mi přijde ještě krutější než kde jinde – mají tam příšerné počasí, stále tam fouká vítr a prší či poprchává. Na tu cigaretu možná, ale pro dýmkaře to je doslova neštěstí. V Irsku, zemi Petersonova dýmkařství, naprosto neslýchané!! Já si bohužel nevzal dýmku s víčkem, ale zřejmě by mi to příliš nepomohlo – na takovéhle počasí to víčko nijak zvlášť nepomůže.

Takže jsem vždycky večer pokuřoval na pokoji (Royal Yacht z jedné Dunhillky nebo Balkan Sobranie z druhé Dunhillky), popíjel Guiness nebo Murphy‘s a plánoval navštívit jediné místo, které mi v Dublinu skutečně stálo zato vidět – Petersonovo dýmkařství na Grafton street. Přišel víkend a s kolegyní Petrou jsme vyjeli do města, dali jsme si na několik hodin rozchod s tím že se pak zase sejdeme a pojedeme se s dalším kolegou podívat k moři. Dýmkařství jsem našel bez větších problémů – tedy spíš jsem na něj narazil a málem jej přešel, ono je vlastně spíš tak nějak na začátku a rohu Grafton Street. Tedy musím říct skutečně nádhera, tolik Petersonek pohromadě, snad všechny série co je v současné době vyrábí. Byly tam i ty jejich nejvyšší a nejdražší dýmky se zlatým kováním, Grafton, Straight Graine a Hand Made, sice poněkud mimo mé možnosti, ale radost pohledět. Strávil jsem tam snad hodinu, pokecal s chlapíkem co tam obsluhoval, ty prosklené skříně měli otevřené a mohl jsem si prohlédnout co jsem chtěl. Bylo to těžké dilema, dodnes si říkám že jsem toho možná měl nakoupit víc, protože ty jejich ceny byly báječné, mnohdy téměř o polovinu levnější než u nás. Ale byl jsem na sebe přísný a povolil si jen jednu. Nakonec padla volba na rustikovaný spigot (samozřejmě bezfiltrový), tvar XL15 (v řadě Sherlock Holmes se tenhle tvar jmenuje Squire). Stála rovných 100 EUR, velmi příznivá cena.

Dál jsem si nakoupil několik tabáků co se u nás nedají koupit. Z toho co měli jsem si koupil Erinmore Plug, Garryoven Plug, Condor a Maltan. Další těžká rána pro dýmkaře – dýmky jsou tam sice pro našince levné, zato ty tabáky! Oni snad mají jednotnou cenu, 50g za 14 EUR, 25g za 7 EUR ať to bylo co to bylo. Dost hrozné, ale co se dá dělat. Pořídil jsem tam ještě několik fotografií, srdečně se rozloučil a pokračoval dál v prohlídce města. Večer jsem do nové Petersonky po chvíli zvažování nacpal Dunhill Royal Yacht. Tedy původně jsem si říkal že si tam do ní koupím jejich tabák Sherlock Holmes, ale řekl jsem si že při těch cenách ani náhodou, vezmu raději něco z vlastních zásob. A Royal Yacht z ní chutná velmi dobře, již jsem to neměnil.

Tak to je můj suvenýr z Irska, vlastně tohle byla jedna z mála krásných chvilek co jsem tam zažil. Irsko je pro mě taková zvláštní a ne moc pochopitelná země. Hrozné počasí, jídlo bez chuti, pivo drahé a bez pěny (i když musím říct že vcelku dobré), hospody kde si člověk nemůže zapálit, ženy co vypadají jak hráčky rugby… V Irsku rozhodně mají dobrou whiskey, to se musí uznat. Měl jsem z atmosféry té země takový tísnivý pocit že se tu vlastně ani nedá dělat nic moc jiného než chlastat. Tuto moji domněnku potvrzovala i návštěva Dublinu – tolik opilých lidí jsem snad nikdy neviděl. Je to jiná hospodská kultura, u nás si člověk prostě sedne s přáteli do hospody, posedí, pokecá, dá si pár piv a jde se spořádaně domů. V Irsku ne, tam se táhne od hospody k hospodě a tak dlouho dokud vydrží stát na nohou. Nemyslím že bych se tam kdy vracel, byla to zajímavá zkušenost, ale jsem rád že žiju v Praze, je mi tu zkrátka líp. V hospodě si tu zatím stále můžu k tomu pivu zapálit dýmku a jenom tak mimochodem – za cenu dvou irských piv jsem měl po svém návratu celou svoji útratu u nás v hospodě, ovšem včetně rundy malých panáků pro všechny u stolu!

Přes veškeré zvláštnosti a nepříjemnosti jsem moc rád, že jsem se v Dublinu mohl na vlastní oči podívat do Petersonova dýmkařství a tahle dýmka mi to vždycky bude připomínat…Na závěr přidám odkazy na pár fotek co jsem tam pořídil, kvalita není žádná sláva protože jsem byl tenkrát líný se tahat se zrcadlovkou, takže jsem vzal jen starý ultrazoom Olympus C-720. Ale přesto tam něco málo vidět je, takže tady jsou:

Z návštěvy Petersonova dýmkařství v Dublinu

Fotky z Dublinu a okolí

Ser Jacopo Leonardo

„Per aspera ad astra“ – to je heslo, které se velmi často objevuje vyražené na dýmkách Ser Jacopo. Česky znamená volně přeloženo něco jako „trnitá je cesta ke hvězdám“ a taková byla i cesta k pořízení této dýmky. U nás se tyhle dýmky moc často neprodávají a pokud ano, jsou dost drahé. Čas od času se nějaká objevila na ebay, ale většinou cena vyskákala příliš vysoko, ale já byl trpělivý a čekal až přijde moje chvíle a nakonec se mi asi po půl roce povedlo vydražit tuhle velkou bentku. Je to takový příjemný klasický tvar, jen mě trochu mrzí že se mi nepovedlo vydražit jednu velmi podobnou, která měla navíc krásné ozdobné stříbrné kování, tak typické právě pro Ser Jacopo. Ale i tak jsem rád, že ji mám – za něco málo přes 100 EUR je to skvělá dýmka.

K řadě dýmek Leonardo se váže takové průvodní povídání o tom, jak v roce 1982 objevil profesor Enrico Fabri čtyřstránkový dokument, který obsahoval nákresy vynálezů, které vypadaly jako práce Leonarda da Vinciho a prý to bylo odhadnuto na rok 1510. K tomu byla údajně dohledána žádost francouzského krále Ludvíka XII. o vytvoření dýmky, která by byla co nejchladnější. Leonardo tedy vytvořil dvoustěnnou hliněnou dýmku která byla chlazena vzduchem v mezeře mezi oběma stěnami. Ser Jacopo převzal stejný princip, jen materiál je jiný, dýmka je z briaru. Je tam tedy vnější stěna dýmky, za ní větrací komora kolem dokola a vnitřní tabáková komora dýmky. Větrací komora je svrchu zakryta takovým zdobeným stříbrným kováním s drobnými kulatými otvory, to je takové poznávací znamení dýmek Leonardo. Shodou okolností teď nedávno byl na Třebíčském kouření osobně sám Giancarlo Guidi, který tam měl malou přednášku a mimo jiné tam na dotaz také popisoval historii ohledně řady Leonardo. Nebudu se pouštět do úvah zda něco takového v té době opravdu mohl navrhnout Leonardo da Vinci nebo zda to spíše nebyl později někdo z jeho žáků, ať tak či onak je princip větrací komory poměrně zajímavá záležitost.

Jak jsem již psal, je to velice masivní bentka, už jen kvůli té větrací komoře musí být dostatečně velká. Povrch je příjemně rustikovaný, akrylový náústek je sedlový a pořádně široký. Na náústku je tradiční stříbrné písmeno "J". Dýmka je to bezfiltrová (nebo možná na 6mm filtr, tím si ale nejsem zcela jistý, já ji kouřím bez filtru) a má velice široký kouřový kanálek, stejně jako dvě moje další dýmky Ser Jacopo – kouřový kanálek tak široký, že se jím dá protáhnout ohnutý čistič. Je to možná zbytečně široké, nicméně dýmce to dává opravdu skvělý tah.

Co se týká kuřáckých vlastností, skutečně se rozpaluje méně než bych čekal. Dýmka je při kouření v ruce relativně chladná, ani kouř z ní nebývá příliš horký. Zpočátku jsem měl trochu strach, že právě díky té větrací komoře se nedá dobře ohlídat jak moc je dýmka rozpálená, aby se vnitřní komora nenapálila, ale nic takového se nestalo. Kouří se zkrátka jako kterákoliv jiná dýmka, není třeba žádná zvláštní opatrnost. Že by to bylo lepší kouření než z jiné dýmky se říct také nedá, je to srovnatelné.

Od začátku z ní kouřím Rattray’s Hal O‘ The Wynd a myslím že to k té dýmce přesně sedí. Je to podobný typ „čtenářské dýmky“ jako Peterson House Pipe – napůl v sedě a napůl vleže se chytne do zubů, opře o hrudník a v takové poloze se to čte a kouří jedna radost.

JanPipes - Jantang poker

Při bližším pohledu na fotku si možná řeknete že jste ten tvar již někde viděli. Ano, je to variace na malý dánský poker, který velice zpopularizoval Tom Eltang. Podobnou dýmku jsem poprvé viděl na Mistrovství světa v pomalém kouření dýmky, které se konalo v Mariánských lázních v roce 2006. Tom Eltang tam byl osobně a jako mnoho dalších výrobců dýmek tam prodával své výtvory. Tom říkal že nemůže dýmku příliš dlouho držet v zubech, takže tak dlouho zkoušel různé tvary dýmek které by byly velmi lehké a dobře vyvážené, až nakonec narazil na tento tvar. Prý že je to ideální dýmka třeba na ryby, člověk ji může mít mezi zuby delší dobu a skoro o ní ani neví. Nad touhle větou jsme kroutili hlavou, že kdo by si bral dýmku za 500 dolarů na ryby, zkrátka v té době jsme téměř nikdo neměli takhle drahé dýmky...

Uběhly dva roky a předloni se na smokingpipes.com se opět objevil podobný poker od Toma Eltanga. Přeposlal jsem to Honzovi Kloučkovi, už nějakou dobu jsem ho přemlouval ať mi zkusí něco takového vyrobit. Honza mi obratem volal zpátky kolik že za to Tom chce, že má na takovéhle rozměry akorát šikovné malé přířezy, že to snad zkusí. A skutečně, povedlo se mu to, dokonce i ten kroužkový rustik. Ten tvar si samozřejmě trochu upravil podle sebe, důležité kritérium bylo aby se ten poker dal zcela stabilně postavit, což je vidět i na fotkách že se podařilo na výbornou.

Té dýmce jsem začal předzdívat "Jantang", coby zkratku pro Eltangovu dýmku od JanPipes. Později se ukázalo že ten tvar vlastně není Tomův vynález, už před ním jej vyráběli jiní Dánové. Navíc nejde o pouhou kopii, je to pojaté trochu jinak. Pokud se nemýlím pak podobný tvar Honza také o něco později použil v zjednodušeném hladkém provedení coby soutěžní dýmku, myslím že to bylo mistrovství Slovenska.

Dýmka je to zdánlivě velice malá, lehoučká, ovšem zdání klame - disponuje středně velkým kotlem, takže to je na více jak hodinu kouření. Stěny jsou poměrně tenké, ale kupodivu se nijak zvlášť nerozpaluje. Náústek je akrylový s bezfiltrovým čepem (při těchto rozměrech by se tam 9mm filtr ani nemohl vejít). 

Je to taková pracovní dýmka co se opravdu dá držet dlouho mezi zuby, rád z ní kouřím zejména v létě když občas pracuju venku na zahradě, sedím v pergole a mlátím čísla do notebooku. Kouřím z ní Dunhill Royal Yacht. 

Savinelli - Linea Artisan

Jedna z mnoha dýmek, které jsem vydražil na ebay. Artisan je jedna z vyšších řad značky Savinelli, dost často jde o dýmku s poměrně velkým kotlem a delším krčkem. A pochopitelně s velice hezkou kresbou dřeva, pro nejvyšší řadu Autograph je pak obvykle kotel ještě o něco větší a kresba opravdu krásná. Nevzpomínám si přesně jaká byla cena téhle Artisanky, ale myslím že to bylo něco kolem 100 EUR. Za to se při troše štěstí dají i takovéto relativně drahé dýmky pořídit. Zřejmě ani nemusím dodávat, že u nás v ČR by to cenově bylo mnohem výše...

Na svou velikost je lehoučká, moření dýmky je takové hnědo-červené. Kresba straight grain, kolem dokola, přesně takhle to vypadá když se povede dýmku trefit do dřeva. Náústek je akrylový na, u nás nepříliš typický, 6mm čep. K dýmce byl přibalen pytlík Savinelliho balzových filtrů, ale ty nemám zrovna v oblibě, raději z ní kouřím bez filtru. Tvar mi přijde velmi elegantní, příjemně se drží v ruce a velmi dobře se i drží mezi zuby. 

Aby jí nebylo samotné smutno, pořídil jsem jí nedávno na srazu dýmky.net v Javorníku jednu velice podobnou sestřičku, stejná barva, podobné dlouhé dřevo, jen trochu jiný (rovnější) tvar. Časem se tu jistě také objeví.

Kouřím z ní, podobně jako z jiných velkých kotlů, můj oblíbený Hal O' The Wynd od Rattray's.

Soutěžní dýmka z mistrovství ČR 2009

Při pohledu na fotku si asi řeknete co je to za soutěž na které se soutěží s pěnovkami? Kupodivu to bylo Mistrovství ČR v pomalém kouření dýmky v roce 2009, které se konalo v Liberci. Je to trochu zvláštní že Pipe-club ČR, který za jiných okolností dbá velice striktně na dodržování pravidel CIPC, povolil soutěžní dýmku která odporuje pravidlům. V těch se doslova píše:

"Vybraná dýmka bude zhotovena z briaru, rovná, klasického tvaru, s nebo bez vyjímatelného filtru a musí umožňovat umístění alespoň tří (3) gramů tabáku. Dýmky budou poskytnuty klubem pořádajícím soutěž."

Tady byl problém hned v několika bodech. Začněme materiálem, ten je úplně mimo. V pravidlech to sice doslova není, ale předpokládá se že všichni budou soutěžit se stejným tvarem dýmky, což tady bylo spíše dle hesla "každej pes jiná ves", tvary sice byly rovné, ale různé, billiard, prince, apple, mám dojem že jsem viděl i nějaký ten dublin. Velikost dýmky byla spíše menší, tři gramy tabáku se tam vešly málokomu a také málokdo dosáhnul soutěžním dusátkem na dno (když už neodpovídala soutěžní dýmka, mohli alespoň dát užší dusátko se kterým by se dalo pracovat). Ono se to těžko soutěží když dusátko dosáhne někam do dvou třetin dýmky... Pochopitelně kdyby se snad náhodou někomu povedl světový rekord, pak tento by nebyl uznatelný, ale to v tomto případě nehrozilo. Pořadatelé si prý chtěli udělat radost, zkrátka si vymysleli že se bude soutěžit z pěnovek. Je pravda že taková soutěž u nás zřejmě nikdy nebyla a dost možná již ani nebude.

Je to typická turecká pěnovka z blokového meršánu s pouzdrem dělaným na míru. Pouzdro je naprosto nezbytné, protože pěnovky jsou velice křehké a náchylné na poškrábání. Tyhle dýmky se pohybují v různé cenové úrovni, ale obvykle nejsou nějak závratně drahé. Náústek je z takového poloprůhledného tmavě červeného akrylu. Na jedné straně je zlatá nálepka "MS ČR 2009". Po rozšroubování se objeví typická plastová vložka v krčku a tenký bezfiltrový čep. Obojí by prý mělo být z teflonu, ale mám o tom lehké pochybnosti. Zkrátka je to nějaký plast. Skus mi přijde trochu moc silný, ale ještě jsem se definitivně nerozhodl zda jej nechám trochu ztenčit. 

Kouřil jsem z ní několikrát, zatím bez nějakého zásadního rozhodnutí že bych pro ni vybral konkrétní tabák. Většinou jsem z ní kouřil vzorky tabáku od kolegů z dýmkařského klubu. Abych jen nekritizoval, kuřácké vlastnosti má poměrně dobré. Nepatří sice mezi okruh mých oblíbených dýmek, ale ono na ni časem jistě také dojde.

Pavel Hodula - klubová dýmka 2007

V roce 2007 padla volba výrobce klubové dýmky na Pavla Hodulu. Ten vyrábí slušné dýmky, které jsou cenově velice přijatelné, což se nám opravdu hodilo, protože jsme chtěli aby ta dýmka byla cenově dostupná všem a mohlo si ji pořídit co nejvíce členů klubu. V tomto spočívá její zvláštnost:

"Jde o zvláštní, tzv. "hlavní" klubovku, která se od těch výročních liší v tom, že bude vyráběna i v budoucnu pro nové členy, nebo pro členy, kteří se pro ni rozhodnou teprve později." (Fénix, dýmka.net)

Je to poměrně velká a robustní dýmka. Rustik je poměrně příjemný, trochu připomíná jemnou verzi petersonského rustiku. Náústek je ebonitový s čepem na 9mm filtr. Na náústku je taková dřevěná aplikace, která jako by trochu připomínala tvarem spigot, ale o žádné zakončení "dřevo na dřevo" tu samozřejmě nejde, do krčku jde normální teflonový čep. Na boku je hladká ploška s logem "pipE-club Dýmka.net", na krčku je vyraženo pořadové číslo, které mívám tradičně "19". Je to takové magické číslo ze ságy Dark Tower (Temná věž) od Stephena Kinga. Když jsem si měl možnost vybrat číslo u první klubové dýmky, byla devatenáctka jasná volba a kolegové dýmkaři jsou natolik laskavi že mi ji vždycky nechají, za to jim patří velký dík!

S dýmkou přišel také tento praktický stojánek. Na fotkách to není vidět, ale zepředu je tam také logo Dýmka.net. Z fotek je možná vidět že není příliš používaná. Ne že by to byla špatná dýmka, to vůbec ne, ale není to úplně můj styl (a mám několik jiných dýmek podobné velikosti, které mám ve větší oblibě). Náústek je zbytečně dlouhý, při držení v zubech po chvíli začne nepříjemně páčit čelist. Nevím, snad kdyby na ní byl kratší náústek a byla buď rovnější nebo ještě lépe více zahnutější, takhle to pro mě zkrátka nějak nefunguje. Klubová dýmka je samozřejmě vždycky kompromis, jinak to asi nešlo. Mám ji na latakie, podle toho co mám zrovna otevřeného.

Nevill - handmade

Ano, skutečně jde o dýmku z mé vlastní výroby, dokonce je to ta první. Vyráběl jsem ji v roce 2005, tedy ještě předtím než se začaly pořádat workshopy v dílně Honzy Kloučka. U pana Hingara ve Štěpánské jsem si tenkrát koupil předvrtaný hobby-blok s náústkem a pak už šlo jenom o to vybrousit z toho něco, co by se alespoň vzdáleně podobalo dýmce. 

Neměl jsem (a dodnes nemám) na to pochopitelně příliš dobré vybavení, v podstatě jen ponk se svěrákem, pilku, rašple, pilníky a spoustu smirkového papíru od hrubého až po ty nejjemnější. Navíc zkušenosti s výrobou jsem neměl takřka žádné, ale plynuly hodiny a postupem času se to čím dál více začalo podobat dýmce. Ke konci už zbývalo jen ohnout náústek (dobrodružně nad plamenem plynového sporáku) a dýmku navoskovat. O karnaubském vosku jsem tenkrát slyšel, ale žádný jsem neměl (vlastně jsem neměl ani žádný leštící kotouč), takže na první povrchovou úpravu šel včelí vosk ze svíčky. Včelí vosk sice dejme tomu jako povrchová úprava funguje, ale je takový velice matný, esteticky není moc pěkný. Časem tenhle problém vyřešil Bromden a přeleštil mi dýmku karnaubou, tímhle zásahem velice prokoukla.

Kde jsem pro ni hledal inspiraci je vidět na výše uvedené fotce – je to taková variace na mou první dýmku BPK. Jistě se na ní najde mnoho nedokonalostí, mohl bych ji nechat dodělat někomu z kamarádů co vyrábí dýmky, ale to už by prostě nebylo ono. Nechám ji takovou jaká je, je zkrátka moje. Nedělal jsem si žádné záznamy kolik času jsem strávil její výrobou, ale kdybych ty hodiny vynásobil částkou kterou mi platí za hodinu současný zaměstnavatel, pak by se dalo říct že se jedná o nejdražší dýmku jakou ve své sbírce mám.

Kouřím z ní Sam's Flake od Samuela Gawitha.

Janpipes - bent

Honza Klouček je nejen výborný výrobce dýmek, ale dovede i vzbudit zájem o dýmky které má teprve rozpracované nebo je zamýšlí vyrobit. Přesně tak to bylo s touhle bentkou, Honza začal básnit o tom že dělá na takové krásně útlé bentce, která bude mít slušně velký kotel, ale přesto bude působit spíše subtilnějším dojmem. To vše podtrženo tím že na ní vyšel krásný straight grain. Nějak týden nebo dva potom jsme jeli do Třebíče na tradiční soutěž v pomalém kouření dýmky na tamějším zámku a Honza tam již tu dýmku měl hotovou, tomu se zkrátka nedalo odolat...

Je to dýmka na 9mm filtr, náústek je z akrylu, na krčku je nasazený stříbrný kroužek. Je velmi příjemná do ruky, ale dá se také bez problému držet mezi zuby aniž by nějak zvlášť páčila čelist. Na obrázku je ještě nekouřená a krásně světlounká, teď už po zhruba dvou letech kouření získala barvu o nějaký ten odstín tmavší, zkrátka takovou tu patinu běžného užívání.

Kouřím z ní, podobně jako z dalších větších dýmek, Hal O' The Wynd od Rattray's. Je to můj oblíbený tabák, který kouřím velmi často, takže na něj zkrátka musím mít dostatečné množství dýmek...

Ser Jacopo "La Fuma" Mangia Fuoco

Další dýmka Ser Jacopo, kterou jsem vydražil na ebay od jednoho italského prodejce. La Fuma je jedna z nižších řad, nicméně stále jde o velmi kvalitní dýmky a cenově blíží spíše dražším dýmkám. V tomto případě jde o takovou kuriozitu, Ser Jacopo sice vyrábí všechno možné, ale nedá se říci že by dýmky s víčkem pro něj byly nějak zvlášť typické. Před dvěma sháněl dýmku s víčkem, protože jsme se s kolegy z PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) chystali na jachtaření v Chorvatsku, tak jsem hledal a hledal až jsem našel právě tuhle dýmku.

Mangia Fuoco znamená něco jako "požírač kouře". Nevím zda ta dýmka kouř zrovna požírá, ale je pravda že víčko je opravdu dobrá ochrana ve větru, aby se dýmka zbytečně nenažhavila nebo z ní nelétal žhavý popel. Na druhou stranu není kouření ve větru žádná velká slast, kouř hned letí pryč od pusy, ani se nedá náležitě vychutnat. 

Je to pískovaná bentka, náústek je akrylový, zdobený červenou tečkou s čepem na 9mm filtr. V tom je zastrčený bezfiltrový adaptér, který jsem tam prozatím nechal, ale je možné že jej časem stejně vyndám a zahodím, protože tah dýmky to nijak zvlášť neovlivní, jen je to další věc na čištění. To víčko je prý několik desítek let staré, našli to ve staré dýmkařské fabrice v nějaké zastrčené, zapomenuté krabici. Něco takového si zkrátka žádalo udělat zvláštní malou sérii.

Protože je to outdoorová dýmka, kouřím z ní latakie, většinou nějaké variace na balkán. Beru si ji obvykle na nějaké ty práce na zahradě nebo na procházky. 

Tomáš Mahovský - bulldog

Tomáš "Basa" Mahovský se na dýmce.net poprvé objevil v polovině roku 2006 s tím že se k dýmce vracel po nějakých dvaceti letech. Nové dýmky nejen kupoval, ale začal je i sám vyrábět, v tom také velmi aktivně pokračoval když se začaly pořádat workshopy v dílně Honzy Kloučka. Tomáš tam začal dojíždět častěji, pilně se u Honzy učil, vyráběl toho čím dál více, jeho dýmky vypadaly kus od kusu lépe až do toho nakonec "praštil", vybavil si vlastní dílnu a začal dýmky vyrábět profesionálně. Typické dýmky basovky jsou buď baculaté bentky nebo velmi strmé visací dýmky, ale Tomáš vyrábí velice širokou škálu tvarů, nebojí se ani experimentovat s materiály jako jsou oliva nebo morta.

Dá se říct že tahle dýmka je takový sběratelský kousek, je to jedna z řady prvních prodaných basovek. Podobný tvar Tomáš vyráběl pro někoho z dýmky.net, mně se to velmi líbilo tak jsem poprosil zda by mi něco takového také nevyrobil. Uběhl týden a na dalším pondělním srazu již byla hotová. Je to taková variace na bulldog střední velikosti. Náústek je ebonitový a je to bezfiltrová dýmka. Na krčku je vyražené logo TM s basovým klíčem uprostřed.

Kouřím z ní latakii, většinou Balkan Mixture od Gawith Hoggarth nebo Accountant's Mixture od Rattray's. 

Ještě taková zajímavost, té dýmce jsem začal předzdívat "beraní bulldog" protože ten zbroušený spodek dýmky tak trochu připomíná beraní hlavu. To se ke mně opravdu hodí, protože jsem narozený ve znamení berana.

Závěrem ještě přidám odkaz na stránky Tomáše Mahovského - vybírejte, nakupujte, jsou to solidní dýmky, vřele doporučuju!

http://www.dymkybasovky.cz/

Oldřich Jirsa - lovat

Občas se stane že si člověk zcela impulsivně koupí nějakou dýmku aniž je posléze schopen říct proč vlastně. V tu chvíli něčím zaujala a zdálo se to zkrátka jako dobrý nápad. Zhruba tak se to má s touhle Jirsovkou, kterou jsem pořídil v Království dýmek u pana Hingara. Je to delší rustikovaná dýmka, tvar by se zřejmě dal označit za lovat. Nemá sice zespoda vybroušenou žádnou plošku, ale ten tvar je natolik přesný a vyvážený, že se dá normálně postavit na stůl. Sedlový ebonitový náústek má značení OJ a typický briarový proužek. Je to dýmka na 9mm filtr.

Původně jsem ji používal jako soutěžní dýmku, nicméně ukázalo se že má mnohem větší kotel než se na první pohled zdá. Tři gramy soutěžního tabáku v ní obvykle zabraly něco mezi polovinou a dvěma třetinami kotle, to není zrovna ideální. Přeřadil jsem ji tedy mezi dýmky na virginii. Nedá se říct že bych z ní kouřil příliš často, ale mám ji v takové kategorii "outdoorových" dýmek, tedy dýmek do nepohody u kterých se nemusím bát že by se poškrábaly nebo jinak poškodily.

Janpipes - Canadian

Jde o jednu z prvních dýmek JanPipes které jsem si pořídil, bylo to na Třebíčském kouření (to je taková tradiční soutěž v pomalém kouření dýmky, koná se každý rok kolem 28. října) v roce 2005. Tenkrát jsem zrovna měl takové nepříliš úspěšné období, peněz nebylo zrovna na rozhazování, takže mě velmi potěšilo když jsem tam na stánku Honzy Kloučka objevil takhle hezkou dýmku, kterou tam měl zařazenou mezi low-endy za pár stovek.

Pro Honzu je to myslím poměrně typický tvar, sám z podobné dýmky také kouří. Je to dlouhý kus dřeva, jde z ní krásně chladný kouř, je poměrně lehká. Náústek je ebonitový, ozdobený mosazným kroužkem. Je to bezfiltrová dýmka.

Původně jsem z ní kouřil virginie, nakonec jsem si ji nechal na virginie s periquem, dlouho zejména Lousiana Flake (Samuel Gawith a později i stejnojmenný tabák od Gawith Hoggarth), v poslední době spíše Telegraph Hill od GLP.