čtvrtek 28. října 2010

Peterson Spigot Rustic XL15

Na podzim 2008 jsem byl vyslán do Irska (přesněji do Dublinu) na služební cestu. Měl jsem z toho takové smíšené pocity, protože o Irsku jsem samozřejmě hodně slyšel a četl, ale poslední pár let tam mají skoro všude zákazy kouření a to zejména v těch jejich vyhlášených hospodách. Když mi v práci objednávali hotel, tak jsem několikrát zdůrazňoval, že musím mít kuřácký pokoj, jinak nikam nejedu. To mi nakonec potvrdili, že jej skutečně budu mít, tak jsem tam tedy jel – přesněji letěl. Let proběhl v pořádku, taxíkem jsme dojeli na hotel, můj pokoj byl skutečně kuřácký a to se ukázalo jako velmi prozíravé, protože jinde než na hotelu jsem tam vlastně ani nekouřil. Ono v Irsku vyhánět kuřáky ven mi přijde ještě krutější než kde jinde – mají tam příšerné počasí, stále tam fouká vítr a prší či poprchává. Na tu cigaretu možná, ale pro dýmkaře to je doslova neštěstí. V Irsku, zemi Petersonova dýmkařství, naprosto neslýchané!! Já si bohužel nevzal dýmku s víčkem, ale zřejmě by mi to příliš nepomohlo – na takovéhle počasí to víčko nijak zvlášť nepomůže.


Takže jsem vždycky večer pokuřoval na pokoji (Royal Yacht z jedné Dunhillky nebo Balkan Sobranie z druhé Dunhillky), popíjel Guiness nebo Murphy‘s a plánoval navštívit jediné místo, které mi v Dublinu skutečně stálo zato vidět – Petersonovo dýmkařství na Grafton street. Přišel víkend a s kolegyní Petrou jsme vyjeli do města, dali jsme si na několik hodin rozchod s tím že se pak zase sejdeme a pojedeme se s dalším kolegou podívat k moři. Dýmkařství jsem našel bez větších problémů – tedy spíš jsem na něj narazil a málem jej přešel, ono je vlastně spíš tak nějak na začátku a rohu Grafton Street. Tedy musím říct skutečně nádhera, tolik Petersonek pohromadě, snad všechny série co je v současné době vyrábí. Byly tam i ty jejich nejvyšší a nejdražší dýmky se zlatým kováním, Grafton, Straight Graine a Hand Made, sice poněkud mimo mé možnosti, ale radost pohledět. Strávil jsem tam snad hodinu, pokecal s chlapíkem co tam obsluhoval, ty prosklené skříně měli otevřené a mohl jsem si prohlédnout co jsem chtěl. Bylo to těžké dilema, dodnes si říkám že jsem toho možná měl nakoupit víc, protože ty jejich ceny byly báječné, mnohdy téměř o polovinu levnější než u nás. Ale byl jsem na sebe přísný a povolil si jen jednu. Nakonec padla volba na rustikovaný spigot (samozřejmě bezfiltrový), tvar XL15 (v řadě Sherlock Holmes se tenhle tvar jmenuje Squire). Stála rovných 100 EUR, velmi příznivá cena.


Dál jsem si nakoupil několik tabáků co se u nás nedají koupit. Z toho co měli jsem si koupil Erinmore Plug, Garryoven Plug, Condor a Maltan. Další těžká rána pro dýmkaře – dýmky jsou tam sice pro našince levné, zato ty tabáky! Oni snad mají jednotnou cenu, 50g za 14 EUR, 25g za 7 EUR ať to bylo co to bylo. Dost hrozné, ale co se dá dělat. Pořídil jsem tam ještě několik fotografií, srdečně se rozloučil a pokračoval dál v prohlídce města. Večer jsem do nové Petersonky po chvíli zvažování nacpal Dunhill Royal Yacht. Tedy původně jsem si říkal že si tam do ní koupím jejich tabák Sherlock Holmes, ale řekl jsem si že při těch cenách ani náhodou, vezmu raději něco z vlastních zásob. A Royal Yacht z ní chutná velmi dobře, již jsem to neměnil.


Tak to je můj suvenýr z Irska, vlastně tohle byla jedna z mála krásných chvilek co jsem tam zažil. Irsko je pro mě taková zvláštní a ne moc pochopitelná země. Hrozné počasí, jídlo bez chuti, pivo drahé a bez pěny (i když musím říct že vcelku dobré), hospody kde si člověk nemůže zapálit, ženy co vypadají jak hráčky rugby… V Irsku rozhodně mají dobrou whiskey, to se musí uznat. Měl jsem z atmosféry té země takový tísnivý pocit že se tu vlastně ani nedá dělat nic moc jiného než chlastat. Tuto moji domněnku potvrzovala i návštěva Dublinu – tolik opilých lidí jsem snad nikdy neviděl. Je to jiná hospodská kultura, u nás si člověk prostě sedne s přáteli do hospody, posedí, pokecá, dá si pár piv a jde se spořádaně domů. V Irsku ne, tam se táhne od hospody k hospodě a tak dlouho dokud vydrží stát na nohou. Nemyslím že bych se tam kdy vracel, byla to zajímavá zkušenost, ale jsem rád že žiju v Praze, je mi tu zkrátka líp. V hospodě si tu zatím stále můžu k tomu pivu zapálit dýmku a jenom tak mimochodem – za cenu dvou irských piv jsem měl po svém návratu celou svoji útratu u nás v hospodě, ovšem včetně rundy malých panáků pro všechny u stolu!

Přes veškeré zvláštnosti a nepříjemnosti jsem moc rád, že jsem se v Dublinu mohl na vlastní oči podívat do Petersonova dýmkařství a tahle dýmka mi to vždycky bude připomínat…Na závěr přidám odkazy na pár fotek co jsem tam pořídil, kvalita není žádná sláva protože jsem byl tenkrát líný se tahat se zrcadlovkou, takže jsem vzal jen starý ultrazoom Olympus C-720. Ale přesto tam něco málo vidět je, takže tady jsou:

Z návštěvy Petersonova dýmkařství v Dublinu

Fotky z Dublinu a okolí

Žádné komentáře:

Okomentovat