Už je to více než měsíc co jsem měl možnost účastnit se akce
Pipemakers Meeting Kostelec 2011, která se konala 8. - 11. června v kostelecké dýmkařské dílně u Honzy Kloučka a Michala Nováka. Souběžně s tím náš pipE-club Dýmka.net organizoval soutěž v pomalém kouření dýmky
Klání zemí Koruny české v místním pivovaru, takže jsme na místo dorazili již ve středu odpoledne a pustili se do příprav. Tedy spíše kolegové tam odvedli spoustu práce, trochu jsem sice také pomohl, ale motal jsem se tam většinu času po dílně s foťákem, tu a tam dle potřeby něco česko-anglicky přetlumočil, překládal jsem stránky PMMK 2011 a ládoval do nich upravené fotky.
A měl jsem také možnost popovídat si se zúčastněnými pipemakery, všichni to byli báječní lidé, ale bylo tam zejména jedno takové sluníčko kolem kterého se všichni točili a tím byla Anne Julie Rasmussen. První dáma dýmkařského světa u které (nebo u jejího manžela) pracovala velká část nejznámějších současných pipemakerů z Dánska. Anne je důkazem toho, že věk je něco naprosto relativního, ona je velice vitální a plná energie. Jak ji člověk trochu pozná, zjistí že je to ve skutečnosti stále krásná a mladá dáma, která nešetří úsměvy a vtipem.
To jsme tak seděli na dílně u kulatého stolku, popíjeli kafe, Anne pokuřovala cigaretu, já měl zapálenou dýmku a povídali jsme o všem možném. Anne se mě ptala jestli sbírám dýmky, tak jsem odvětil že ano, mám jich už něco kolem stovky. Pokývala hlavou „Jo, to by šlo. A máš nějakou ode mě?“ Zdráhavě jsem odvětil že ne, snad jednou... „A vyrábíš taky dýmky?“ No, pár jsem jich vyrobil, ale moc mi to nešlo, většinou je po mně musel někdo dodělat. Vlastně jsem si vzal s sebou jednu rozdělanou, kdyby třeba byla chvilka, že bych s tím něco trochu udělal, protože doma na to vlastně ani nemám náčiní, jen nějakou tu rašpli a spoustu smirkového papíru. Anne se rozzářila a řekla bezva, ať ji přinesu.
Já se za ten kousek hrozně styděl, stále jsem opakoval že to není hotové a je to dost hrozné, ale Anne mi ji sebrala z ruky a tak si s ní hrála v rukou, otáčela, prohlížela a ptala se co s tím vlastně chci nakonec dělat. Já na to že původně jsem měl v úmyslu udělat něco jako poker, ale že to možná tak dobře nevyjde, tak snad by z toho šel nějaký billiard. Anne nad tím kroutila hlavou „Ne, to ne, vždyť je ten tvar vlastně docela v pohodě. A proč bys z toho měl dělat dýmku co má každej?“ Nedovedl jsem odpovědět. Anne si ji pořád tak prohlížela, začala se tak pochechtávat jako by měla něco za lubem a povídá „Hele, a co kdybych ti ji trochu pokazila?“ - Jak pokazila? Nechápu...“ - „No prostě mi ji dáš a já si s ní pohraju a trochu ti ji pokazím. Stejně jsi říkal že se ti moc nepovedla!“ Téhle dámě se nedá nic odmítnout: „Jistě, dělej si s ní co chceš...“ Anne dopila kafe, sebrala můj polotovar, zasedla ke stolku s frézkou a začala na ní malovat.
Já pak seděl v kanceláři u počítače, překládal do angličtiny nějaké texty na web a nahrával tam nové fotky, ani nevím kolik uplynulo času, myslím že něco kolem půlhodiny, a ve dveřích se objevila Anne, v ruce měla můj polotovar, ze kterého během té nedlouhé chvíle stačila udělat svoji dýmku. „Tak tady ji máš, podívej co jsem ti s ní provedla. Tady máš na straně kytičku a nápis „With love“ (s láskou), nějaké ty kytičky, lístečky ty mám moc ráda, na druhé straně je srdce co se směje a kouří dýmku a když to obrátíš, tak tam je nápis „Happy days“ (šťastné dny), tady jsem pokračovala s těma lístečkama až na náústek, to já takhle dělám. Jo, a říkal jsi že ode mě ještě nemáš dýmku, tak teď ji máš, dole máš moji signaturu! Are you happy? (jsi šťastný?). Ano, byl jsem šťastný, velice. Sám vlastně nevím čím jsem si to zasloužil. Anne je zkrátka taková, je veselá a šťastná a šíří radost všude kolem sebe.
(pro Anne dýmka krčkem nekončí, plynule pokračuje dál do náústku)
Na charitativní aukci v rámci PMMK 2011 vyráběla takový velice sofistikovaný freehand z nádherného kusu briaru. Ptali jsme se kde na takovéhle tvary bere inspiraci a odpověděla větou, kterou si budu pamatovat:
„Tvary tvořím podle dřeva. Ta dýmka v něm někde je a já ji hledám. Pracuju jako sám život – to špatné dávám pryč a zůstane jenom to dobré. To je moje životní filozofie.“
(Anne se svým freehandem)
Večer jsme pak všichni poseděli, pojedli a popili v černokosteleckém pivovaru a já si z téhle dýmky samozřejmě musel hned zakouřit. Dal jsem do ní Dunhill Royal Yacht, spokojeně pokuřoval a kochal se tímhle malým uměleckým dílkem. Není to žádný freehand s nádhernou kresbou, vlastně je to jen hrubě opracovaná dýmka s vyrytými ornamenty, ale pro mě je zkrátka krásná, jedinečná. Dostal jsem ji abych z ní měl radost, a tu z ní také mám. Anne říkala, že co takhle jezdí po prodejních výstavách a soutěžích, tak je pro ni hlavní setkat se tam s lidmi, že kolem dýmkaření se pohybuje ohromné množství dobrých lidí. A to je velká pravda...
