neděle 21. srpna 2011

JanPipes - Poker Oktagon PMMK 2011

Pokud si říkáte, že jste tuhle dýmku už někde viděli, pak máte pravdu - je to dýmka z akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, kterou vyrobil Honza Klouček. Dýmky od všech zúčastněných pipemakerů byly dány na ebay a vydraženy, výtěžek aukce jde na dobročinné účely. 


Říkal jsem si, že když už jsem té akci věnoval mnoho úsilí s překlady do angličtiny, tak bych ji mohl podpořit ještě trochu více. Líbila se mi dýmka od Přemka Omrta, ale podobný typ jsem od něj již v Kostelci koupil, takže volba padla na Honzův poker. Ta dýmka mě prostě okouzlila, má krásnou kresbu a tvar který vychází z  klasiky, ale přitom je netradiční. Bylo to napínavé, trochu jsem se s někým přetahoval v příhozech, hodil jsem tam poslední nabídku jakou jsem byl ochoten za tu dýmku dát a  pak už zbývalo jen vyčkat jestli tu aukci vyhraju - povedlo se!


Straight grain je na té dýmce prostě překrásný, ta kresba jako by kopírovala zahnutí dýmky. Vršek hlavičky má zase zdobí krásná ptačí očka. Velikost kotle bude zhruba na úrovni dunhillovské čtyřky, je užší, ale poměrně vysoký. Na konci krčku je ozdobný kroužek z velbloudí kosti. Je to bezfiltrová dýmka s akrylovým náústkem, takové mám nejradši. Ač se to možná na první pohled nezdá, dá se v zubech udržet bez problému, váha 61g není na takovýhle kousek dřeva zas tak moc. Ale mnohem lepší je držet ji v ruce, do té zapadne úplně přesně, jako by tam vždycky patřila. 

Kuřácké vlastnosti má výborné, nic jiného se ani nedalo očekávat. S výběrem tabáku jsem váhal, tak jsem si řekl že tomu dám čas a počkám si až do svého svátku 21. července, ke kterému si ji nadělím. Nakonec jsem si řekl, že by k ní mohla sedět virginie s periquem. Momentálně do ní dávám Telegraph Hill, ale až mi dojde, pak patrně přijde na řadu dostupnější Dunhill DeLuxe Navy Rolls.

sobota 6. srpna 2011

Anne Julie (a tak trochu Nevill)

Už je to více než měsíc co jsem měl možnost účastnit se akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, která se konala 8. - 11. června v kostelecké dýmkařské dílně u Honzy Kloučka a Michala Nováka. Souběžně s tím náš pipE-club Dýmka.net organizoval soutěž v pomalém kouření dýmky Klání zemí Koruny české v místním pivovaru, takže jsme na místo dorazili již ve středu odpoledne a pustili se do příprav. Tedy spíše kolegové tam odvedli spoustu práce, trochu jsem sice také pomohl, ale motal jsem se tam většinu času po dílně s foťákem, tu a tam dle potřeby něco česko-anglicky přetlumočil, překládal jsem stránky PMMK 2011 a ládoval do nich upravené fotky.

A měl jsem také možnost popovídat si se zúčastněnými pipemakery, všichni to byli báječní lidé, ale bylo tam zejména jedno takové sluníčko kolem kterého se všichni točili a tím byla Anne Julie Rasmussen. První dáma dýmkařského světa u které (nebo u jejího manžela) pracovala velká část nejznámějších současných pipemakerů z Dánska. Anne je důkazem toho, že věk je něco naprosto relativního, ona je velice vitální a plná energie. Jak ji člověk trochu pozná, zjistí že je to ve skutečnosti stále krásná a mladá dáma, která nešetří úsměvy a vtipem.


To jsme tak seděli na dílně u kulatého stolku, popíjeli kafe, Anne pokuřovala cigaretu, já měl zapálenou dýmku a povídali jsme o všem možném. Anne se mě ptala jestli sbírám dýmky, tak jsem odvětil že ano, mám jich už něco kolem stovky. Pokývala hlavou „Jo, to by šlo. A máš nějakou ode mě?“ Zdráhavě jsem odvětil že ne, snad jednou... „A vyrábíš taky dýmky?“ No, pár jsem jich vyrobil, ale moc mi to nešlo, většinou je po mně musel někdo dodělat. Vlastně jsem si vzal s sebou jednu rozdělanou, kdyby třeba byla chvilka, že bych s tím něco trochu udělal, protože doma na to vlastně ani nemám náčiní, jen nějakou tu rašpli a spoustu smirkového papíru. Anne se rozzářila a řekla bezva, ať ji přinesu.


 Já se za ten kousek hrozně styděl, stále jsem opakoval že to není hotové a je to dost hrozné, ale Anne mi ji sebrala z ruky a tak si s ní hrála v rukou, otáčela, prohlížela a ptala se co s tím vlastně chci nakonec dělat. Já na to že původně jsem měl v úmyslu udělat něco jako poker, ale že to možná tak dobře nevyjde, tak snad by z toho šel nějaký billiard. Anne nad tím kroutila hlavou „Ne, to ne, vždyť je ten tvar vlastně docela v pohodě. A proč bys z toho měl dělat dýmku co má každej?“ Nedovedl jsem odpovědět. Anne si ji pořád tak prohlížela, začala se tak pochechtávat jako by měla něco za lubem a povídá „Hele, a co kdybych ti ji trochu pokazila?“ - Jak pokazila? Nechápu...“ - „No prostě mi ji dáš a já si s ní pohraju a trochu ti ji pokazím. Stejně jsi říkal že se ti moc nepovedla!“ Téhle dámě se nedá nic odmítnout: „Jistě, dělej si s ní co chceš...“ Anne dopila kafe, sebrala můj polotovar, zasedla ke stolku s frézkou a začala na ní malovat.


Já pak seděl v kanceláři u počítače, překládal do angličtiny nějaké texty na web a nahrával tam nové fotky, ani nevím kolik uplynulo času, myslím že něco kolem půlhodiny, a ve dveřích se objevila Anne, v ruce měla můj polotovar, ze kterého během té nedlouhé chvíle stačila udělat svoji dýmku. „Tak tady ji máš, podívej co jsem ti s ní provedla. Tady máš na straně kytičku a nápis „With love“ (s láskou), nějaké ty kytičky, lístečky ty mám moc ráda, na druhé straně je srdce co se směje a kouří dýmku a když to obrátíš, tak tam je nápis „Happy days“ (šťastné dny), tady jsem pokračovala s těma lístečkama až na náústek, to já takhle dělám. Jo, a říkal jsi že ode mě ještě nemáš dýmku, tak teď ji máš, dole máš moji signaturu! Are you happy? (jsi šťastný?). Ano, byl jsem šťastný, velice. Sám vlastně nevím čím jsem si to zasloužil. Anne je zkrátka taková, je veselá a šťastná a šíří radost všude kolem sebe.

(pro Anne dýmka krčkem nekončí, plynule pokračuje dál do náústku)

Na charitativní aukci v rámci PMMK 2011 vyráběla takový velice sofistikovaný freehand z nádherného kusu briaru. Ptali jsme se kde na takovéhle tvary bere inspiraci a odpověděla větou, kterou si budu pamatovat:

Tvary tvořím podle dřeva. Ta dýmka v něm někde je a já ji hledám. Pracuju jako sám život – to špatné dávám pryč a zůstane jenom to dobré. To je moje životní filozofie.“

(Anne se svým freehandem)

Večer jsme pak všichni poseděli, pojedli a popili v černokosteleckém pivovaru a já si z téhle dýmky samozřejmě musel hned zakouřit. Dal jsem do ní Dunhill Royal Yacht, spokojeně pokuřoval a kochal se tímhle malým uměleckým dílkem. Není to žádný freehand s nádhernou kresbou, vlastně je to jen hrubě opracovaná dýmka s vyrytými ornamenty, ale pro mě je zkrátka krásná, jedinečná. Dostal jsem ji abych z ní měl radost, a tu z ní také mám. Anne říkala, že co takhle jezdí po prodejních výstavách a soutěžích, tak je pro ni hlavní setkat se tam s lidmi, že kolem dýmkaření se pohybuje ohromné množství dobrých lidí. A to je velká pravda...