16. Třebíčské kouření v Dalešicích

Třebíčské kouření je tradiční soutěží v pomalém kouření dýmky, kterou pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč společně s ADK a firmou Mostex import – export. Letos se 22. října konal již 16. ročník této soutěže. Původně se soutěž konala v prostorách třebíčského zámku až do roku 2009, kdy se z důvodu rekonstrukce musela přesunout. Za náhradní prostory pro poslední tři ročníky posloužil Akciový pivovar v Dalešicích, který je kromě současné produkce výborného piva známý také tím, že se v něm natáčel slavný film Postřižiny podle námětu Bohumila Hrabala. Tento film se zde také promítal závěrem prvního dalešického ročníku. 

Obvykle se této akce účastní hned několik výrobců dýmek, takže je možné obohatit svou sbírku o další krásný přírůstek. Za několik posledních ročníků jsou to pravidelně Jan Klouček, Přemysl Omrt a Michal Novák. Některé ročníky byly také obohaceny odbornými přednáškami, např. v roce 2006 německý pipemaker Rainer Barbi přednášel o briaru a jeho řezu a Achim Frank názorně předváděl svou metodu nacpávání a zapalování dýmky. V roce 2010 navštívil soutěž italský mistr Giancarlo Guidi a podělil se o některé zajímavé detaily týkající se výroby dýmek Ser Jacopo.

Soutěží se s vlastní dýmkou, jinak soutěžící dostanou stejnou dávku 3g tabáku, soutěžní dusátko, dvě zápalky se škrtátkem a list papíru na přípravu tabáku. Soutěžící mají pět minut na přípravu tabáku a nacpání dýmky, posléze jednu minutu na zapálení dýmky a pak již zbývá jen čekat komu bude dýmka hořet nejdéle. Soutěž probíhá v podstatě dle pravidel CIPC s několika drobnými výjimkami, což jsou vlastní dýmka, u každého soutěžního stolu zde nesedí stevard jako tomu je u formálních soutěží a neplatí zde pravidlo kdy se od momentu zapálení může soutěžící napít až po uplynutí deseti minut.

Štefan German (1. místo) a Petr Odorčák (2. místo)

Letos byl soutěžním tabákem Palace Gate, který vyrábí Samuel Gawith. Na soutěžení je to poměrně komplikovaný tabák, od čtyřicáté minuty začaly řady soutěžících povážlivě řídnout. Snažil jsem se kouřit co nejpomaleji, ale příliš zvolnit jsem nemohl, protože jsem se obával náhlého vyhasnutí. Nakonec mi zbyla na dně jen trocha popílku, hodina mi těsně unikla (vlastně jsem byl poslední pod hranicí jedné hodiny) a měl jsem čas něco málo přes 58 minut. Z celkových 85 soutěžících jsem skončil na 18. místě, což je vlastně nejlepší výsledek jaký jsem na téhle akci měl. Není to přitom můj nejlepší čas, v roce 2006 jsem v Třebíči měl dokonce 1 hod 5 minut a tehdy to stačilo až na 26. místo (jinak této soutěže se účastním pravidelně od roku 2005).

Pokud jde o výsledky, Dýmka.net byla velice úspěšná a obsadila první, druhé a čtvrté místo (Štefan German, Petr Odorčák, Michal Hubacz), vítězný čas dvě hodiny s tímto tabákem je skutečně obdivuhodný. Za PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) kromě mě ještě soutěžil David Švancar (70. místo) a velkou posilou nám byl Tomáš Havelka který s časem přes hodinu obsadil krásné 13. místo.

Jako cenu jsem si odnesl láhev světlého dezertního vína „Corazon Latino“, píšou že by mělo být sladké, tak to bych snad mohl pít (suchá vína bohužel vůbec nemůžu). Nezapomněl jsem si také koupit místní pivovarské sladovky, to jsou takové velice chutné sladové sušenky, dělají je sladké a slané.

soutěžní stůl Al Fajká a PPNSD (fotka z galerie Petra Chramosty)

Pořídil jsem tam něco málo snímků, žádná velká sláva to není, prostory tam zkrátka nejsou příliš přívětivé pro focení. Fotky jsou myslím lepší než ty loňské, ale ne o moc. Beru to jako ponaučení pro příště, už zhruba vím čeho bych se tam při focení měl vyvarovat a co udělat lépe. Zde je odkaz na snímky z mé galerie:

http://picasaweb.google.com/117482786734786696546/DaleSice2011#

Závěrem patří poděkování Davidovi za odvoz, kamarádům z Al Fajká za dobrou náladu u našeho soutěžního stolu, všem organizátorům za skvěle zvládnutou akci, personálu pivovaru za milou a rychlou obsluhu (zejména systém hotovek na oběd považuji za opravdu zdařilý a pivovarský guláš mi náramně chutnal) a zkrátka díky všem co tam dorazili za pohodovou a přátelskou atmosféru. Tak zase příští rok na shledanou!

Zbigniew Bednarczyk - Zibi freehand

O Zbyškovi jsem již psal, je to velice šikovný pipemaker z města Přemyšl, což je takové hlavní město polského dýmkařství. Vždycky ho rád vidím, je to velice srdečný a veselý chlapík co se stále usmívá a baví všechny okolo. Není to tak dlouho co se byl na nás podívat na našem tradičním pondělním dýmkařském srazu a samozřejmě měl s sebou i několik svých dýmek. Většina z toho byly takové ty jeho kreativní freehandy, krásné ale úplně jsem k tomuhle ještě nedozrál, já byl vžycky spíš na klasičtější tvary. Navíc takřka samé velké kotle, ale nakonec jsem mezi nimi vybral tuhle dýmku:

Byla z nich nejmenší a taková řekněme nejvíc "civilní". Na  krčku nese podpis "Zibi", což je autorova předzdívka. Je moc hezky posazená do dřeva, má ptačí očka po obou stranách. Aplikace je z morty (Zbyšek říkal "starý dub") a za ní následuje ebonitový náústek. Z fotek to asi není příliš vidět, ale aplikace a náústek jsou poměrně dynamicky tvarovány a přesto je to stále v jedné rovině a k té dýmce to prostě sedne. Jde o bezfiltrovou dýmku, díky tomu mohou být konec aplikace a na ni navazující náústek takhle tenké. Na velikost je to zhruba dunhillovská čtyřka, tedy střední velikost. 

Se stálým tabákem do téhle dýmky zatím není zcela rozhodnuto. Do začátku jsem do ní dal Robert Lewis Orcilla Mixture, to je velmi příjemně nasládlá směs virginie a orientálů co jsem si nedávno objednal z Anglie. Zatím váhám zda si tento tabák objednám znovu nebo zkusím zas nějaký jiný. Možná si tu dýmku nechám na latakie, to by nejspíš také mohlo fungovat...

BPK bulldog (facelift by JanPipes)

Při prvním pohledu na tenhle buldoček každého napadne že to vypadá jako kousek od zesnulého prosečského mistra Pavla Hápa. Z jeho dílny ale není, je to běžná strojová produkce z prosečské fabriky BPK, ovšem výrazně předělaná a vylepšená - tenhle krásný facelift mi na ní udělal Honza Klouček. 

To jsem si tak před několika měsíci koupil v trafice Valmont na Novém Smíchově za pár stovek buldoček od BPK s úmyslem sundat na něm lak a pokusit se o nějaký rustik. Copak o to, sundat lak, to až takový problém není, na to stačí smirkový papír. S tím rustikem to ovšem u mě tak slavné nebylo, s ohledem na to jak jsem "šikovný" a že moc nářadí doma zrovna nemám (tedy ne takového co by se dalo použít na výrobu dýmek, kromě svěráku, vrtačky, rašplí a smirkového papíru). Ptal jsem se Honzy jak by se dal udělat třebas takový vlasový rustik a říkal že asi nejsnadněji ocelovým kartáčem. Tu se opět ukázala má technická neznalost, já to mydlil ručně ocelovým kartáčem a nedá se říct že by to šlo zrovna nejlíp. Až pak mi Honza vysvětlil že to je takový kotouč s hřeby a zas taková sranda to tedy není...

Zkrátka jsem v tomhle kapituloval a Honza byl tak laskavý že to po mně celé předělal a udělal z toho tu krásnou rustikovanou dýmku co je na obrázku nahoře. Původně ta dýmka vypadala takto - tmavý lak, kresba dost jalová, pár kytů. Honza to celé udělal v příjemném jemném rustiku a namořil natmavo, vršek nechal přírodní. Vrtání bylo kupodivu dobré, snad až na to že kouřový kanálek byl příliš tenký a nedovrtaný, ale to se dalo snadno napravit. U náústku mi Honza jednak upravil skus a také jej zbavil toho divného šišatého ohybu. Vyleštil jej tak, že vypadá jako by šlo o akryl, ačkoliv je to ve skutečnosti ebonit.

Tady ještě jeden snímek pořízený ve chvíli kdy jsem sundaval lak, kyty a nepříliš zajímavá kresba jsou tu jasně vidět. Ale jak říkal před časem kamarád Bromden, který mi podobný rovný BPK buldoček také upravil, je to docela slušný polotovar ze kterého se nakonec dá udělat pěkná dýmka. A pokud jde o kuřácké vlastnosti, tak ačkoliv jde o dýmku z kategorie těch nejlevnějších, v tomhle BPK zatím nezklamalo. Je to takový sympatický tvar a navíc v tom rustiku je náramně příjemný do ruky. Rozhodl jsem se že tuhle dýmku si musím rozhodně nechat na latakii, k té barvě a povrchové úpravě se to prostě hodí. Je to takový příběh se šťastným koncem, jak se z ošklivého káčátka stala ozdoba mé sbírky. Musím to ale někdy zkusit znovu a tentokrát sám, bez toho aby to po mně někdo další předělával, jednou to prostě musí vyjít... :-)