PF(eife) 2013

To nám ten rok uběhl, jako voda. Kupodivu stále mám ještě nějaké dýmky o kterých jsem ještě nepsal, za ten rok mi jich opět několik přibylo do sbírky. Radost mám zejména z velkého freehandu od Přemka Omrta, z té mojí hobby-blokové dýmky, ze čtenářské dýmky od Honzy Kloučka, z toho jak se povedla naše klubová dýmka PPNSD od Rubensteina, z nové dýmky od Bromdena...a tak bych mohl pokračovat dál a dál, dá se říct, že mám z každé své dýmky radost. No dobře, téměř z každé, některé mě trochu zlobí, ale takových v mé sbírce není mnoho. V prosklené části obývákové stěny jsem jednu sekci vyhradil dýmkám, přidal jsem tam šest nových stojánků, každý z nich je na pět dýmek. Přesto se zdá, že to úplně nestačí, takže se nevzdávám úvah o nějaké té skříni na dýmky, jak jsem o tom přemýšlel už před rokem. Ale budiž, momentálně mám dýmky kam ukládat, v tomto směru byla krize odvrácena.

Co jinak? Během toho roku moji blízcí ve zdraví přežili různé nemoci, operace atd., já sám jsem si to svým způsobem také řádně protrpěl, protože jsem musel řídit auto mnohem častěji a na delší trasy než bych chtěl (jinými slovy řídím málo, nerad a jen když je to nezbytně nutné). Ale vše se to zvládlo, vlastně nad očekávání dobře. Já sám jsem letos přišel o jeden zub, tedy přesněji řečeno vypadla mi korunka a ty kořeny se tam nějak divně křížili, zkrátka šlo to ven. Trochu mě mrzí že korunka vydržela jen čtyři roky, ale je fakt že ten zub mě celou tu dobu zlobil a občas taky pekelně bolel, takže jsem nakonec docela rád že už je venku. A den po vánocích jsem lehnul s pořádným kašlem, zahleněním a horečkami. Doktorka mi řekla mám zánět horních cest dýchacích a dostal jsem antibiotika a nějaký sirup na vykašlávání. Žádná sláva, ale cítím že se to den ode dne lepší. Na dýmku teď moc chuť nemám, ale ono na ni zase dojde, vše má mít svůj správný čas...

A co do budoucna? Připouštím že jsem toho letos napsal ani ne polovinu oproti loňskému roku. Co k tomu říct, dílem za to může pracovní vytížení, které mám bohužel stále vyšší. A taky má lenost, někdy mě psát baví, jindy tolik ne. Nicméně připravil jsem si už do nového roku i nějaká další témata, ne všechna souvisí s dýmkařením, ale třeba Vám přijdou zajímavá stejně jako mně.

Přeji všechno nejlepší do Nového roku 2013!

Google Nexus 7

Poté co přišel na trh první iPad se s tablety velice rychle roztrhl pytel a na výběr jich je spousta, ať už je to iPad od Apple nebo pár tabletů co mají Windows a myslím že asi největší škála od nejrůznějších výrobců je s operačním systémem Android od Google. Já sám jsem velký fanda Androidu, měl jsem telefon HTC Magic, což byl jeden z prvních mobilních telefonů s Androidem, poté jsem před více než rokem pořídil HTC Sensation, který mám dodnes (s Androidem 4.0). Ne, že bych tablet vyloženě potřeboval, ale zkrátka miluju tyhle moderní hračky, o nějakém tabletu jsem už nějakou dobu uvažoval a nakonec si mě získal Google Nexus 7, který vyrábí Asus.

Je to tablet se sedmipalcovým displejem, což může být pro někoho malé, ale mně osobně to přijde tak akorát do ruky, je to zhruba ve velikosti sešitu A5 a např. čtečka Kindle 3 má velice podobnou velikost. Ve srovnání s konkurencí je to pěkně nadupaný stroj, má čtyřjádrový procesor NVIDIA Tegra 3, dvanáctijádrovou grafickou jednotku, displej s rozlišením 1280 x 800. Dá se říct že je to něco jako můj HTC Sensation ve větším, ale je tu velký rozdíl v tom, že Nexus 7 všechno zvládá neuvěřitelně svižně, zatím jsem nenarazil na aplikaci při které by se sekal kvůli nedostatečnému výkonu. S ohledem na konkurenci, která má ohromné množství přístrojů co mají jednojádra nebo dvoujádra a zdaleka ne takovou grafiku, myslím že nějakou tu chvíli by měl bohatě stačit na většinu aplikací. Spíš se dá říct, že v tuto chvíli není tolik aplikací co by dovedly plně využít výkon jaký Nexus 7 nabízí.

Nejsem příliš technický typ, jsem spíš takový uživatel, takže přidám jen nějaké vlastní postřehy a náměty jak se vyrovnat s některými věcmi které Nexus 7 sám od sebe neumí.

Displej – všude se píše že displej chrání odolné krycí sklo Corning Fit Glass, což by mělo být od toho samého výrobce který vyrábí Gorilla Glass. Ovšem zdá se že nejde o to samé a z různých recenzí a postřehů na netu se zdá, že tohle sklo sice něco vydrží, ale zdaleka ne tolik jako Gorilla Glass (to mám např. na HTC Sensation, po roce a půl bez škrábnutí). Zkrátka nechtěl jsem to riskovat, tak jsem pořídil ochrannou folii. Aplikace folie je pro mě vždycky peklo, nikdy mi to moc nešlo a stačí jediné smítko a už je to v háji. Nejprve jsem nakoupil dvě relativně levné folie na ebay, jedna byla čirá, ta zanechávala šmouhy po každém dotyku, nepoužitelná, po dvou dnech letěla do koše. Pak jsem měl matnou, ta se mi dokonce povedla úplně krásně nalepit na displej, ale u té matné textury vypadal displej divně, zkresleně. Do třetice všeho dobrého, objednal jsem si folii Zagg Invisible Shield, ta se aplikuje pomocí speciálního roztoku a nasazení se opravdu povedlo. Tvrzení o její odolnosti jsou dost neuvěřitelná, měla by toho vydržet hodně. Musím říct že na omak je příjemná a se šmouhami to taky není až tak zlé. Šmouhám zřejmě trochu brání to, že folie má takovou lehce členitou strukturu, asi jako pomerančová kůra, ale při zapnutém displeji to vidět nijak není. Pokud by se folie nějak poškodila, tak na ni poskytují doživotní záruku na výměnu (tedy spíš je to asi myšleno životností přístroje, ale budiž, pokud by se mi poškodila tak tuhle záruku určitě využiju). Světelný senzor funguje spolehlivě, takže jasnost displeje nechávám na automatice a drží se na příjemné úrovni.

Kamera – má rozlišení 1,2 megapixelu, na nějaké velké filmování to samozřejmě není, ale třeba na Skype je naprosto dostatečná. Ještě musím dodat že Nexus 7 nemá na zadní straně fotoaparát, což je mu někdy vytýkáno, ale já osobně se bez něj klidně obejdu.

Flash – přístroje co mají Android 4.1 a vyšší již nemají žádné ovladače na flash a nedají se ani stáhnout z Android marketu. Dá se to naštěstí obejít tak, že si stáhnete prohlížeč Firefox a k němu jsou v archivu ovladače na 4.0, které se naštěstí dají použít i ve vyšší verzi. Někdy se mi stalo že se video zaseklo, ale je to víceméně funkční, stačí dát refresh a pustit to znovu.

Klávesnice – na Nexus 7 existuje pouzdro s integrovanou hadware-klávesnicí, nicméně měl jsem tu čest si ji osobně vyzkoušet a nemůžu ji nijak doporučit. Na psaní deseti prsty je to zkrátka příliš malé, takže pokud chcete tablet používat tak trochu jako mininotebook, počkejte si raději na Nexus 10 nebo kupte jiný desetipalcový tablet, k nim existuje podobné pouzdro s klávesnicí a při té velikosti by to již mělo být použitelné k psaní. Jinak je tu samozřejmě soft-klávesnice, ze které jsem zpočátku nebyl moc nadšený. Ovšem s nedávným updatem na Android 4.2 přišla i nová metoda zadávání – něco podobného jako je placená Slide-it klávesnice, ovšem tahle je zdarma. Zkrátka přejíždíte na klávesnici prstem z písmena na písmeno, jakoby gestem a systém navrhuje možná slova. Funguje to i v češtině a překvapivě dobře, dá se tak psát poměrně rychle, tedy pokud je člověk zvyklý psát na klávesnici a ví kde je které písmeno.

Paměť – Nexus 7 má vnitřní paměť 16GB a chybí u něj slot na paměťové karty, což je mu velmi vyčítáno. Já na něm tedy netahám žádný hudební nebo filmový archiv, takže s nedostatkem paměti jsem zatím problémy neměl, ovšem i tohle se dá obejít aniž by se Nexus musel rootovat – stačí pořídit si OTG kabel a aplikaci Nexus Media Importer a můžete si k tabletu připojit např. flash-disk. Není to sice úplně elegantní řešení, ale je to funkční.

Připojení – k dispozici jsou bluetooth a wifi. 3G u toho mého prvního modelu schází, možná by se hodilo, ale tablet používám převážně doma přes wifi (a nebo někde kde je volná wifi), takže nad tím dovedu přimhouřit oko. Přinejhorším se dá nahodit připojení přes telefon jako wifi hotspot.

Vstupy a výstupy - tady je to velice jednoduché a standardní, je tu micro-USB a 3,5mm pro sluchátka. 

Baterie – výrobce udává 9,5 hodiny provozu. Ono to především závisí podle toho co se s tabletem zrovna dělá, třeba na nějaké brouzdání po internetu nebo čtení knížek to až tak kritická spotřeba není, zato graficky náročné hry jako např. Shadowgun dovedou tu spotřebu pěkně zvednout. Při běžném užívání mi vydrží na jedno nabití zhruba dva dny.

Pouzdro – pořídil jsem si prozatím pouzdro Lea, které se dá nastavit jako stojánek v horizontální i vertikální poloze. Tablet tím sice poněkud nabere na tloušťce, ale je to poměrně praktické. Navíc funguje jako tzv. Smart Cover, tedy v překladu „chytré pouzdro“. Jeho chytrost spočívá v tom že obsahuje malý magnet, který při otevírání rozsvítí displej a stačí jen gestem odemknout, nemusíte sahat na tlačítko. Na cestě mám ještě jednoduché silikonové pouzdro, říkám si že by úplně mohlo stačit, podobně jako u telefonu, ale uvidíme.

Konečný verdikt – já jsem s tabletem Nexus 7 spokojen. Není pochopitelně dokonalý, což jsem již popsal výše, ale v těch opravdu zásadních věcech prostě umí. A protože je to vlajková loď Googlu a má velice silný hardware, dá se očekávat že ještě nějakou chvíli bude mít vždy jako první ty nejnovější systémové aktualizace. Jako pracovní nástroj bych to úplně neviděl, ale na zábavu a komunikaci je fajn. Díky Nexusu tolik nevysedávám u počítače, ovšem na druhou stranu když chci mrknout na net nebo poslat nějaký krátký e-mail, tak je to mnohem příjemnější a rychlejší než z telefonu. Když jsem Nexus 7 kupoval, tak mě napadla taková parafráze na jednu televizní reklamu (tuším že to bylo na nějaký automobil): „Potřebuješ vůbec tenhle tablet? - Ne, ale chci ho!“ Co dodat, je to vážně moc hezká hračka...

Nevill - The Block Pipe

Jak nadpis napovídá, jde o můj další pokus vyrobit dýmku z hobby-bloku, opět jde o řecký briar, stejně jako u předchozí dýmky, kterou jsem dělal. Ten tvar mě napadl asi tak, že zespoda jsem tam měl až k přední straně hezkou kůru kořenice, kterou jsem tam chtěl nechat, protože podle mě vypadá hezky. A abych to tam mohl nechat, musel by ten tvar být přinejmenším z jedné strany hranatý - v tu chvíli jsem si řekl že ta dýmka v podstatě může být celá hranatá. Je to hobby-blok, tak proč si z toho neudělat trochu legraci a vytvarovat ji tak, aby opravdu vypadala jako hobby-blok?

Polotovar vypadal podobně jako u "Zetka", navrchu byl na pár milimetrů vykroužený náznak tvaru hlavičky, ovšem toho jsem se záměrně nedržel, takže jsem to seříznul do roviny. Dále jsem musel na spodní straně trochu vydrhnout to přírodní plato, musí tam zůstat jen dřevo, kůra tam nemá co dělat. V tom mi přispěl radou Přemek Omrt, když říkal ať to zkusím lehce pod vodou kartáčkem a co nepůjde tím, to se dá opatrně vydloubat jehlou. Přemkova tvorba na tom tvaru určitě zanechala svou stopu, to nijak nepopírám, nicméně Přemek by ji zcela jistě udělal jinak a především by rozšířil tabákovou komoru, kterou jsem nechal malou, tak jak na tom bloku byla. 

Celý hrubý tvar jsem dělal rašplí, smirkový papír jsem použil ke konci na dobroušení a leštění. Jednu stranu jsem schválně skosil, díky tomu tahle hranatá dýmka dobře padne do pravé ruky. Kresba na krčku a pak ze zadní a pravé strany byla taková dost jalová, mám dojem že tam byl i nějaký ten drobný kazík, zkrátka nerozmýšlel jsem se dlouho a použil na tyto části dýmky svůj oblíbený drobný rustik, který dělám modelářskou frézkou Proxxon. Pak již zbývalo jen leštit jemným a jemnějším smirkovým papírem a udělat nějakou povrchovou úpravu. V přírodní světlé barvě by to asi nevypadalo příliš dobře, ale barvami bohužel vybaven nejsem, takže jsem poprosil Honzu Kloučka, který se postaral o tuto finální podobu. Myslím že v té hnědé barvě vypadá dýmka opravdu dobře, Honzovi za to patří velký dík!

Je to filtrová dýmka, docela velký kousek dřeva. Na výšku má hlavička 4,5cm, na šířku 4cm, celková délka dýmky je 14,5cm. Váha je dána velikostí, ale myslím že 59g není zas tak moc. V zubech se chvíli udržet dá, ale je to samozřejmě spíše dýmka do ruky a padne do ní opravdu dobře. Kouřím z ní zatím Dunhill Royal Yacht, myslím že v ní asi zůstane. Co říct na závěr? Světový pipemaker ze mě nejspíš nebude, ale výroba téhle dýmky mě opravdu bavila, takže třeba časem zase zkusím něco dalšího.

Přemysl Omrt - XXL freehand

27. října se v prostorách dalešického pivovaru konal již 17. ročník Třebíčského kouření, což je taková pohodová neformální soutěž v pomalém kouření dýmky, ze všech českých soutěží mám tuhle tak nějak nejradši. Vždy je tam skvělá atmosféra, možná tím že to nemá punc mistrovství republiky, je to zkrátka celé v takovém velmi uvolněném duchu. Někdy si říkám že tam snad ani nejedu primárně kvůli soutěži, ale spíš tak posedět s velkým množstvím kamarádů dýmkařů. Ačkoliv nedopadl jsem zas tak špatně, oproti loňské soutěži jsem se o nějaké čtyři minuty zlepšil (1 hodina 2 minuty) a obhájil jsem své 18. místo. Kromě toho všeho se zde vždy objeví nějaký ten výrobce dýmek, letos to byli Petr Vobořil a Přemek Omrt. A právě od Přemka jsem si vybral tento velkolepý freehand:

Ta dýmka je ohromná, těžká, nevejde se do žádného pouzdra a přesto mi naprosto učarovala, pro mě je prostě krásná. Na spodku dýmky je označeno XXL, onehdá jsem tak žertem říkal že to je ve skutečnosti standardní velikost Přemkovy dýmky. Rozměry jsou úctyhodné, výška hlavičky je 6cm, na šířku má 5cm a 4,5cm. S váhou 153g to skutečně není dýmka na nošení v zubech. Tedy sám Přemek takovéhle dýmky v zubech udrží, ale k tomu mi ještě zřejmě chybí léta cviku. Myslím ale, že byla dělaná na to aby se držela v ruce, sedne do ní úplně perfektně. A kdyby snad příliš tížila, tak se dá odložit na stůl, stojí naprosto stabilně.

Je na ní množství zajímavých detailů. Náústek je z akrylu a je usazen do akrylové aplikace. Vrtání kouřového kanálku  je zde uděláno nadvakrát, ono by to v tomhle úhlu zřejmě ani jinak nešlo, takže jedno vrtání je tu provedeno shora a dole jde rovně. Akrylová patka je zde také na 9mm čep a dá se sundat stejně jako náústek, takže čištění je snadné. Nevím jestli je to právě tímhle systémem vrtání, ale z té dýmky jde opravdu velice chladný kouř. 

Na dýmce je místy necháno přírodní plato a dále pak přední a zadní stranu a část spodku zdobí rustik. Je to opět něco speciálního, nevzpomínám si že bych jinde něco takového viděl. Vzorem připomíná krokodýlí kůži.

Zde ještě jeden záběr ze zadní strany, zrovna vysvitlo slunko, jinak takhle světlou barvu nemá. Přemkův rukopis je na ní vidět na první pohled, takovéhle dýmky nikdo jiný nedělá. 

Zde je fotka Přemka Omrta z Dalešic, vždycky si na výstavu svých dýmek zabere tenhle velký sud. Na fotce je také vidět jak změnil svou image a místo ohromného plnovousu má sestřih dle vzoru rakouského mocnáře.

Volba tabáku nebyla zas tak složitá, vím že Přemek z většiny svých dýmek kouří latakii a tak jsem jej v tomto napodobil a z téhle dýmky momentálně kouřím Ashton Artisan's Blend. 

Závěrem přidám odkaz na galerii z Dalešic, zde musím poděkovat Honzovi Cieslarovi že se ujal focení během soutěže.

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Dalesice2012

Listopad, Petersonka a beruška

Podzim je tu, po několika šedivých dnech odpoledne vysvitlo slunko a já jsem na zahradě pokuřoval dýmku a odklízel spadané listí (tyto činnosti řadím za sebou dle důležitosti). Vybral jsem si malou Petersonku 338, ze které jsem už dlouho nekouřil. Je to lehounká bentka, dá se hezky zavěsit do koutku, na práce všeho druhu ideální. Dunhill Royal Yacht z ní chutnal znamenitě, práce také hezky ubíhala. Zpočátku mě napadlo jestli to není tak trochu snobárna kouřit takhle na zahradě dýmku se zlatým kroužkem, že by se více hodila někam do společnosti kde by ji ostatní mohli náležitě obdivovat. Ale usoudil jsem že je vlastně jedno kde tu dýmku kouřím, hlavně že ji kouřím s chutí a s radostí.

Na chvilku jsem si odběhl, odložil dýmku na stůl a když jsem se vrátil zpět, čekalo na mě překvapení - po dýmce lezla beruška, asi myslela že tohle teplé místečko je tu jen pro ni. Rychle jsem to vyfotil z mobilu a na další opravné snímky již bohužel nedošlo, protože berušce se zřejmě příliš nezamlouval blesk a má přítomnost. Přitom stačilo kdyby si popolezla o kousek blíž k prostředku, ale na výzvu "sluníčko, sluníčko, popojdi maličko" zareagovala tím, že zvedla krovky a odletěla. A já si dál v klidu pokuřoval a uvažoval o spoustě důležitých věcí, třeba o tom že tahle Petersonka a řada dalších dýmek už nutně potřebují přeleštit ebonitové náústky...

Old River

Estate dýmky nepořizuju příliš často, občas jsem udělal výjimku u značek jako je Dunhill. A také jsem udělal výjimku v případě prosečského buldočka Old River, tyhle dýmky mi přibyly do sbírky hned dvě (rovná a lehce zahnutá verze, budou nejmíň třicet let staré). Obě mi repasoval Přemek Omrt (přeleštil, vyčistil, vydezinfikoval) a  ihned se zařadily k mým oblíbeným kouskům co je mám vždy připravené na stole a často z nich kouřím. 

Old River se vyznačuje takovým poměrně zajímavým a velice hrubým rustikem. Nevím jak to dělali, jestli nějakým vrtákem, dlátkem, frézkou? Pokaždé vypadá ten vzor trochu jinak, zkrátka co kus, to originál. Do ruky je tenhle hrubý povrch velmi příjemný. Povrchová úprava bude zřejmě dělaná šelakem, je to velmi lesklé. Je to ta klasická buldočí velikost kolem s délkou kolem 13cm. Na váhu jsem ji nedával, ale bude to něco podobného jako u dýmek co mám pod značkou BPK nebo od Pavla Hápa. 

Volba tabáku příliš těžká nebyla, z většiny buldočků kouřím buď virginii s periquem nebo latakii. V případě téhle dýmky jsem vybral latakii, momentálně do ní dávám Dunhill London Mixture.

Janpipes - Chimney Bamboo

Na téhle dýmce jsme se s Honzou delší dobu domlouvali. Měl jsem takový delší přířez z kyperského briaru kde já měl takovou ideu že by z toho šel udělat třeba nějaký canadian, ale pak jej dostal do rukou Honza Klouček a ukázala se jeho ohromná představivost - a proč tu dýmku neudělat na výšku? To by mě asi nenapadlo, ale ten nápad se mi líbil, slovo dalo slovo a časem Honza vytvořil tenhle komín:

Z toho mého přířezu to nakonec nebylo na hladkou dýmku, takže Honza použil vlastní, ale nápad zůstal stejný - vysoký komín s dlouhým bambusovým krčkem a relativně dlouhým náústkem. Délka něco málo přes 21cm z ní činí takou řekněme o trochu kratší čtenářskou dýmku (vycházím z toho že churchwardeny co tak znám většinou mají délku 25cm a více). Výška hlavičky je 6,6cm a hloubka tabákové komory 5,5cm, to jsou skutečně úctyhodné rozměry. Přitom jde o husté a lehké dřevo, stěny nejsou příliš silné, bambus je také velmi lehký, váha celé dýmky je při té velikosti pouhých 55g! 

Je to zřejmě jedna z největších dýmek v mé sbírce, tohle je kousek co se hodí na delší posezení u dobré knížky a nebo třeba na celý večer v hospodě (což už mám několikrát vyzkoušeno). Je to tedy rozhodně dýmka co se drží v ruce, ale v zubech se kupodivu také dá chvíli udržet, ale na takový typ kouření zkrátka není dělaná. Dávám si zatím velký pozor aby se příliš nerozpálila, ale zakuřování vypadá velmi slibně. Kouř je z ní velice chladný a suchý, tak jak jsem předpokládal. Oproti běžným churchwardenům má tahle dýmka také velkou výhodu že se dá přenášet v běžném pouzdře, když se sundá náústek tak má délku 14,5cm, což se do pouzdra v pohodě vejde. Při kouření se s ní také dá všelijak ukazovat, gestikukovat a tak podobně, občas mám dojem že jde o dýmku kombinovanou s kouzelnickou hůlkou nebo že je to něco jako Krakonošova dýmka co v ní nikdy nedojde tabák, někdy mi přijde opravdu bezedná...

Po dobrých zkušenostech s jinými většími a delšími dýmkami jsem se rozhodl že z ní budu kouřit latakii, momentálně Ashton Artisan's Blend. Vidím tu jen jedinou chybu, a to není chyba dýmky, ale chyba moje - nemám vždy tolik času na takhle dlouhý kouř...ale snažím se to napravit! 

Michal Novák - návrh klubové dýmky 2012

pipE-club Dymka.net má takovou hezkou tradici že každý rok je osloven jeden z českých dýmkařských mistrů a ten vyrobí klubové dýmky. Dýmku vybírá správní rada a není to vůbec jednoduchý proces dohodnout se jen v tom úzkém okruhu a také s výrobcem, protože každý má trochu jiné představy. Vím to dobře, jako člen správní rady jsem se účastnil jednání o loňské klubové dýmce kde podoba na začátku byla výrazně odlišná od dýmky která se nakonec pro všechny vyrobila. Letos byl původně jako autor klubových dýmek vybrán Michal Novák, návrhů bylo několik a v užším výběru byl mimo jiné tento:

Michal se od jisté doby "vyhranil", zkrátka má svůj styl, dělá dýmky s hrankami. Někdy nad některými jeho dýmkami žertem říkám "čím víc hranek, tím víc Michal Novák". Názory se na to různí, někomu se to líbí, někomu ne, ale nutno říct že jeho dýmky jsou tvarově velice zajímavé, netradiční a dají se snadno rozpoznat. Podívám se na dýmku a hned poznám že ji dělal Michal Novák, takhle čitelný rukopis každý nemá, v našich končinách bych to asi přirovnal k dýmkám od Přemka Omrta. Ty jsou samozřejmě jiné, ale dají se také snadno poznat. 

Klubová dýmka měla být vždy (pokud možno) nějakým tvarem který by byl typickým pro daného výrobce. To se nepovedlo úplně pokaždé, ale v tomto případě si nikdo nemohl přát tvar který by byl více typický pro Michala Nováka - je to jeho tradiční placatka s oválnou tabákovou komorou, kterých již dříve vyrobil vícero kusů a sám z nich často a rád kouří a tato byla modifikována s hrankou, tak jak to dělá u svých současných dýmek. Přátelé ze správní rady však nakonec tento i další tvary zamítli a výrobou klubových dýmek pověřili Petra Vobořila. Jistě, mají na to právo, jen nějak nechápu proč vlastně Michala oslovili, když musí dobře vědět jaké dýmky vyrábí a nemohli čekat že jim vyrobí nějaký nudný halfbent bez hranky (což jim ke konci dokonce vyrobil se slovy že na hrance netrvá). Že prý by se to asi nelíbilo a nikdo by si to neobjednal. Opravdu nevím, tohle mi přijde takové dost zvláštní. Mně se ten tvar moc líbil, říkal jsem si že by to v té řadě halfbentů a buldočků za poslední léta byl takový svěží vítr, ale bohužel. Tak jsem se alespoň s Michalem domluvil a tuhle dýmku od něj koupil. 

Nějaký ten kazík se na ní najde, ale ten tvar mi přijde úžasný. Úvodem bych si dovolil vyvrátit některá tvrzení co ohledně této dýmky padly v diskusi. Jedno bylo že se kvůli hrance špatně drží - to jsem nijak nezaznamenal, do ruky zapadne pěkně, i hranka jakoby kopíruje sevření dlaně v levé i pravé ruce. Další bylo že s oválnou komorou se špatně kouří - s tím bych si dovolil nesouhlasit, kouří se s ní v pohodě. Zapálení je pravda mírně náročnější než u dýmky s běžnou tabákovou komorou, ale nemyslím že by na oválnou komoru musel být někdo až tak zdatný a zkušený dýmkař aby si z ní dobře pokouřil. Já si na ni zvyknul velice rychle a nevidím v tom nějaký zásadní problém. Pak někdo zmiňoval nepoměr mezi obrovskou hlavičkou a relativně subtilním náústkem - budiž, nepoměr tu je, ale ono to k tomu tvaru prostě sedne. Tohle není dýmka co by se celou dobu držela v zubech (a ne že by se v nich nedala chvíli udržet), je to takový ten kousek co je spíše do ruky - nic ojedinělého, takových je spousta. 

Dýmku jsem fotil z více úhlů, protože tvarově je opravdu zajímavá, je tu množství detailů které myslím stojí za shlédnutí. Pokud jde o nějaké přesnější údaje, tak na délku má 15cm, na výšku 6cm včetně hranky, když si ji odmyslíme tak nějakých asi 5,5cm. Váha je necelých 72g, což je dost, ale taky je to pěkně velký kousek dřeva, takže vlastně nic neobvyklého. Kotel je to pořádný, ta oválná tabáková komora má na délku něco málo přes 3cm a na šířku asi 2,5cm. Náústek je z akrylu (tedy myslím že z něj je, pokud ne tak Michal ten ebonit náramně pěkně vyleštil) a má filtrové provedení. 

Kouří se z ní překvapivě dobře, zapálení jsem tedy ještě nevychytal na první zážeh, ale na nějaké to druhé nebo třetí připálení už se to rozjede a dá se pokračovat až do dna. Ohledně výběru tabáku jsem se nechal inspirovat autorem, který kouří převážně aromatiky, takže na ně jsem si tuhle dýmku vyhradil. Momentálně z ní kouřím letošní výroční tabák od Petersona, což je hodně voňavá záležitost. Aromatizace je tak silná, že v tomto případě oceňuji že má dýmka filtrové provedení a tabák kouřím s filtrem Stanwell.

Co říct závěrem? Někdo tratí, někdo získá. pipE-club Dymka.net se připravil o zajímavou klubovou dýmku, já naopak získal další pěkný kousek do sbírky. Osobně jsem mnohem radši když to dopadne stylem "everybody wins", tedy každý vyhrává, každý něco získá, ale bohužel ne vždycky to tak dopadne. Snad tahle akce Michalovi nezkazila náladu na dlouho, já mu přeju hodně úspěchu na té nelehké "vyhraněné" cestě kterou se vydal...

Rubenstein - bent

Autorem téhle dýmky je Martin Peleška (Rubenstein), kamarád a kolega z našeho spolku PPNSD. Před týdnem se nám na srazu pochlubil že už zase vyrobil pár dýmek a tahle mě natolik zaujala, že jsem ji od něj hned koupil. Od Martina už mám tři pískované dýmky a konečně mám i jednu hladkou.

Takhle z boku to vypadá jako úplně normální bentka, ale jak bude vidět na dalších snímcích, celý ten tvar je velice propracovaný. Má např. zespoda takovou rovnou plošku, na kterou se dá i postavit. Není to pochopitelně klasický sitter, ale postavit se dá. Délka je 14cm, hlavička je vysoká zhruba 5cm, taková běžná střední velikost. Těžká je nějakých 56g, což s sebou nese otázku kdepak dýmka téhle velikosti pobrala takovou váhu? Odpověď je snadná - užší tabáková komora a poměrně silné stěny. K tomu tvaru to myslím opravdu sedí. Náústek je z cumberlandu, bezfiltrové provedení. Kresba se povedla, shora hezký straight grain, zespoda ptačí očka, radost pohledět. 

Tady je vidět ta rovná ploška a další zajímavost tohoto tvaru - krček a náústek jsou na výšku takové jakoby připlacatělé (nevím jak lépe to popsat). Dýmek mám už ve sbírce spousty, ale kupodivu nemám žádnou která by byla podobným způsobem tvarovaná. Placatý krček na šířku, to je vcelku běžná záležitost, ale na výšku? To není vůbec špatný nápad.

Ještě jeden snímek z druhé strany, sluníčko se se mnou poránu moc nekamarádilo, ale snad i přes ten lesk je něco vidět. Tady jsem ji už položil na bok aby byl trochu lépe vidět celý ten tvar. Kresba je stejně hezká jako na první straně, do dřeva je to správně posazené. 

S volbou tabáku jsem váhal celý týden až jsem nakonec vybral Mac Baren Acadian Perique. To je na Mac Barena taková nezvykle neutrální směs, nebál bych se říct že jde o jednu z jejich nejlepších směsí vůbec. Mně tedy moc chutná a s touhle novou dýmkou si dobře rozumí. V poslední době jsem si pořizoval většinou spíše rovnější dýmky s tenkými stěnami, takže tohle je pro mě takový příjemný návrat ke svým dýmkařským začátkům kdy jsem dával přednost bentkám. Na závěr nezbývá než Martinovi popřát ať se mu daří a věřím že se od něj v budoucnu dočkáme ještě spousty dalších krásných dýmek.

Nevill - handmade "Z"

Opět mě popadla touha něco si vybrousit sám s tou trochou náčiní co mám doma, a tak jsem si najel na ebay a objevil jsem tam řeckého prodejce jménem Alexander Zavvoz. Ten vyrábí a prodává vlastní dýmky, ale také prodává briar, náústky a mimo jiné i hobby-blocky. Hobby block je briarový přířez, který má vyvrtanou tabákovou komoru, kouřový kanálek a je osazený náústkem. V tomto případě už měl naznačený konec náústku a vršek hlavičky. Objednal jsem to koncem minulého týdne, balíček mi dorazil v pondělí, od úterka jsem na tom začal ve volných chvilkách dělat a včera (v pátek) jsem ji večer dokončil. Hodiny jsem nepočítal, ale každopádně na to jak jsem pomalý a nešikovný, dá se říct že jsem ji vyrobil nezvykle rychle. 

Měl jsem několik nápadů na tvar, že by to byl poker nebo billiard, ale nakonec to dopadlo poněkud jinak. Těžko říct jak to pojmenovat - poker to úplně není, má sice plochý spodek, ale opírá se o náústek, billiard to taky úplně není, hlavička se směrem dolů trochu rozšiřuje, ale za vulkán bych to rozhodně neoznačoval. Je to zkrátka takový můj neumělý shape. Poučen z práce na předchozím freehandu, řezal jsem tentokrát velmi opatrně a nechával jsem si tam dostatečnou rezervu materiálu. Pak jsem brousil rašplí abych získal základní tvar a posléze jsem už postupoval smirkovým papírem od nejhrubšího k jemnějšímu. Dřevo nebylo zas tak špatné, ale nějakou extra krásnou kresbu nemělo, takže jsem bez výčitek mohl provést finální úpravu v tom mém drobném rustiku, jak jsem už od začátku zamýšlel.

Rustik jsem zase dělal frézkou Proxxon a opět jsem s ním plynule pokračoval do části náústku. Snad by to mohlo být něco, co dělám jen já, s takovýmhle drobným rustikem jsem ještě zdobený náústek neviděl.  Ale nedělám si moc velké naděje, dost možná to dělá i někdo jiný. Náústek je ebonitový a na horní straně je kovová pecka s emblémem "Z". Původně jsem uvažoval o tom že ji odstraním a dám tam něco svého, ale nakonec proč ne, vypadá to vcelku hezky a "Z" může být nejen Zavvoz, ale třeba Zorro mstitel nebo zázvorový fernet. Šířka krčku dýmky napovídá, že je tam filtr na 9mm. Na délku má tahle dýmka 14cm, na výšku něco málo přes 4,5 cm, taková střední velikost. Váha je 50g, což myslím odpovídá množství dřeva. V zubech se udržet dá, ale je pochopitelně lepší držet ji v ruce a užívat si příjemnou strukturu rustiku. 

Závěrem ještě přidám fotku jak to vypadalo na samém začátku. Na dýmce je samozřejmě v prvé řadě nejdůležitější vrtání, což tady již bylo hotové (a velice dobře provedené), ale snad můžu říct že jsem na té dýmce také odvedl kus vlastní práce. Jistě, není to žádný profesionální výrobek, sám na tom najdu různé nedokonalosti, ale zase jsem se naučil několik dalších věcí, které už příště neudělám nebo udělám jinak. I tak se mi docela líbí, ještě si budu muset vymyslet jaký tabák jí přidělím...

RX Pipes - minimum canadian

RX Pipes je značka za kterou stojí kamarád a kolega z pipE-clubu Radek "Dejmal" Jůza. Dýmky vyrábí teprve něco přes rok, ale už jich stačil udělat více než stovku. Řemeslné zpracování dýmek má naprosto profesionální, má cit pro tvar, je to zkrátka velký talent. Stále říká že se ty dýmky zatím učí dělat, ale co jsem ho tak poslouchal, na domácího výrobce má náramně vybavenou dílnu. Výroba dýmek je pro něj velkým koníčkem a často dělá radost kamarádům, že jim nějakou svoji dýmku věnuje. Stejně jako mnoho dalších kolegů z klubu jsem i já jednu dostal. Tedy vlastně jsem tohle pondělí dostal už druhou (a uvědomil si že jsem ještě ani nepsal o té první, což se teď snažím napravit), ale k té se dostanu časem, až pro ni vyberu ten správný tabák a začnu z ní kouřit. 

Téhle dýmce jsem začal říkat "minimum", Radek si mě vybral coby testovací subjekt aby zjistil jak tenké stěny je možné na dýmce udělat aby se z ní ještě dalo kouřit a nepropálila se. Mám více tenkostěnných dýmek, ale tahle má stěny zřejmě opravdu nejtenčí ze všech, je to opravdu takové funkční dřevěné minimum. Stěny téhle dýmky jsou "silné" snad ani ne 4mm (snad je to trochu vidět na fotkách). Jinak je to dýmka běžných rozměrů, na výšku má 4cm, na délku 15,5cm. Ovšem váha je neuvěřitelná - pouhých 25g! I při té délce se drží mezi zuby velice pohodlně, je krásně lehoučká. Náústek je ebonitový a jde o bezfiltrovou dýmku. 

Zakuřovat tenhle kousek nebylo nic jednoduchého a chtělo to hodně trpělivosti. Přes počáteční obtíže se mi nakonec myslím povedlo vytvořit v ní relativně solidní karbonovou vrstvu, ale i přesto ji stále kouřím velice opatrně. Jakmile se zapomenu a začnu kouřit příliš rychle, tak mi to tahle dýmka dá velice rychle najevo, jako by byla živá a snažila se mě cvičit v pomalém a chladném kouření. Ale myslím že jsem si už na ni docela zvyknul (a ona na mě taky), kouří se mi z ní čím dál lépe. Asi by se dalo říct, že tenkostěnné dýmky jsou pro kuřáka takovou velice edukativní záležitostí, protože se na nich pozná okamžitě že se rozpálí. 

Kouřím z ní Dunhill Royal Yacht. Radek měl obavu aby to nebyl danajský dar, ale zakouřit takhle tenkou dýmku pro mě byla zajímavá výzva a zatím se zdá, že jsem uspěl. Jak jsem už v úvodu zmiňoval, v pondělí mi Radek věnoval ještě jednu krásnou dýmku se slovy že u té už se nemusím bát že by měla tenké stěny. Je tady na blogu RX Pipes, Maigret Ring Grain, už se těším jak se z ní bude kouřit. Radku, ještě jednou díky!

Nevill - handmade freehand

Dnes se pochlubím jednou vlastní výrobou na které jsem dělal v poslední době. Tedy nevím jestli je tu úplně důvod se chlubit, protože na té dýmce je tu spousta věcí které by šly předělat a dotáhnout, je dost možné že tohle ještě není finální podoba a časem se k ní vrátím. Nicméně je v relativně ucelené podobě a už z ní kouřím. 

Honza Klouček mi na tuhle dýmku připravil hobby-blok a zbytek je už jen čistě moje práce. Když píšu "handmade" tak to myslím doslova, nejsem nijak zvlášť vybaven nářadím a náčiním, použil jsem jen ponk se svěrákem, rašpli, pilku, jehlové pilníky, modelářskou frézku Proxxon a především několik druhů smirkového papíru. Říká se, že chybami se člověk učí a v tomto případě to rozhodně platí, jenom při broušení téhle jedné dýmky jsem se naučil spoustu věcí, které příště určitě dělat nebudu! Kreslil jsem si na ni samozřejmě návrh, měl to být takový větší poker. Z toho sešlo ve chvíli kdy jsem si nevšimnul že při tvarování hlavičky neřežu úplně rovně, takže jsem to na jedné straně ubral víc než jsem původně chtěl. Pak mě stíhaly další různé nehody jako třeba že se mi nešťastnou náhodou povedlo zabrousit do náústku tak že nebyl k použití, vůbec se mi nedařil přechod mezi hlavičkou a náústkem, začínal jsem z toho být docela zoufalý. Ale nějak mi to nedalo a po pár týdnech jsem se znovu pustil do práce.

Nakonec jsem použil náústek z jedné propálené soutěžní dýmky. Kroužek je ze suchého kmene šípkové růže, kterou jsme loni likvidovali u nás na zahradě a já si nechal pár "polínek", že by se z toho třeba jednou dalo něco vyrobit. Takový ten matný pruh za náústkem je rustik - jak jsem byl moc "šikovný" při dobrušování konce náústku a aplikace, povedlo se mi náústek nepěkně poškrábat a protože se mi to v tu chvíli nechtělo dobrušovat, říkal jsem si co kdybych tam kousek pokryl tím svým jemným rustikem. A nevypadá to kupodivu vůbec špatně. Mám tu velkou inspiraci v osobě Anne Julie, která s náústkem pracuje hodně a ten její přístup kdy z krčku jednoduše pokračuje dál do náústku se mi moc líbí. Pochopitelně nejsem moc šikovný a výtvarně nadaný, ale zdá se že rustikování by mi docela šlo, myslím že třeba celý náústek pokrytý tímhle jemným rustikem by nemusel vypadat vůbec špatně.

Krček jsem musel rustikovat, protože na něm bylo pár kazíků, nějaké byly i na zadní straně hlavičky a tak jsem ji také celou rustikoval. To se ukázalo jako docela dobrý nápad, protože se mi tím povedlo do  značné míry překrýt a zarovnat přechod mezi krčkem a hlavičkou. Ten jsem, proč to nepřiznat, dost zpackal. Ale takhle už to vypadá výrazně líp. Zbytek hlavičky už je hladký, brousil jsem postupně stále jemnějším a jemnějším smirkovým papírem až se mi konečně povedlo docílit toho že stěny byly opravdu hladké, tak že se téměř leskly. Absenci leštícího kotouče s karnaubským voskem jsem nahradil voskem na dýmky Halcyon II od Fine Pipes, který má krémovou substanci a stačí jej jen natřít, nechat oschnout a pak se jednoduše rozleští hadříkem. Není toho pochopitelně taková vrstva jako při klasickém voskování, ale zdá se že použitelné to je, časem asi bude třeba to voskování trochu oživit. 

Ještě přidám jeden pohled na hlavičku zepředu, protože z boku jsou ty fotky poněkud zkreslující a ta dýmka vypadá téměř jako takový pravidelný komínek, což není. Ze stran mi to takhle vyšlo širší a docela se mi to tak líbilo, takže jsem to nechal. Na stole postojí, ale tak že je opřená, jako původně zamýšlený standup-poker to bohužel vyvážené není. Pokud jde o rozměry, tak na délku má 16cm, vysoká je bez nějakého milimetru 6cm, váha je 57g což myslím při téhle velikosti není zlé. V zubech se udržet dá, ale je to spíš taková dýmka do ruky.

Od kolegů z dýmkařského klubu i pipemakerů jako např. od Honzy Kloučka nebo Přemka Omrta jsem dostal různé rady co by se s tím ještě dalo udělat, např. ještě trochu ztenčit a dorovnat krček, roztáhnout komoru a udělat ji trochu oválnou, víc ohnout náústek (což bych asi opravdu měl). Uvidíme, nejspíš na to časem dojde, ale to si ještě pořádně rozmyslím, na takováhle rozhodnutí je třeba chladná hlava a chladný kouř...

Nevill handmade - facelift

Tahle dýmka není nová, už to bude nějaký ten pátek co jsem ji vyráběl na workshopu u Honzy Kloučka v Kostelci nad Černými lesy. Také jsem o ní již psal (odkaz zde). Nebyla to zas tak špatná dýmka, ale zkrátka před dvěma týdny mě popadla chuť zase nějakou dýmku rustikovat a tahle neměla až tak úplně skvělou kresbu, tak se mi k tomuto účelu zdála vhodná. A takto vypadá výsledek:

Udělal jsem na ní opět velice jemný rustik modelářskou frézkou Proxxon, stejný jsem použil na buldoček od BPK. Opět to byla taková ta moje "metoda tetovací jehlou", kdy jsem frézkou oťukával dýmku. U téhle dýmky tu ovšem byl rozdíl, dřevo bylo mnohem tvrdší, takže jsem nemusel být tak opatrný a nemusel jsem se bát trochu přitlačit. Bylo to pracné, ale musím říct že mě to poměrně bavilo.

Za výslednou podobu musím poděkovat Honzovi Kloučkovi, který mi na ní udělal šelakovou povrchovou úpravu. S výsledkem jsem velice spokojený, vypadá to tak trochu jako jemné pískování, místy trochu prosvítá původní kresba dřeva. Do ruky je ten povrch také velice příjemný. Tu dýmku jsem předtím bohužel nevážil, ale je možné že rustikování jí nějaký ten gram ubralo, teď má necelých 37g. Třeba si zase někdy vyberu další dýmku na rustikování, uvidíme...

Kam s nimi?

Pro nadpis dnešního příspěvku jsem si vypůjčil název fejetonu "Kam s ním?" od Jana Nerudy. Ne, nebude to návod jak se zbavit starého slamníku, to je dnes maličkost - stačí odvézt do sběrného dvora. Mnohému dýmkaři se zkrátka přihodí, že se mu jeho sbírka dýmek pomalu ale jistě rozrůstá, až už to dojde tak daleko, že ty dýmky už není kam dát, není na ně místo a zkrátka hledá se další způsob jak je uskladnit. 

Já začal tím, že jsem měl v knihovničce na výše uvedené fotce dva stojánky na sedm dýmek. Ale dýmek  přibývalo, takže jsem postupně pořizoval další stojánky a odebíral knížky z dalších fochů, vlastně jsem to celé převrtával abych tam přidal o jeden navíc. K tomu hornímu jsem tenkrát sehnal tři pěkné stojánky od Pavla Hápa a říkal jsem si že to snad bude na chvíli stačit. Ale nestačilo, pochopitelně...

S tím skladováním dýmek je to různé, někdo je má v poličce, ve skříňce, na stojánku, ale většinou jsou uloženy tak, aby na ně bylo vidět. Mít je zavřené někde v šupleti, to by mě zkrátka netěšilo, rád se na ně dívám. A také mě moc baví reakce když ke mně někdo přijde do pracovny a pohled na tuhle dýmkovou skříň dotyčnému doslova vyrazí dech, zkrátka v množství je síla. Dýmky jsou krásné a velice dekorativní předměty, byla by věčná škoda je nevystavit. 

Dost jsem uvažoval o celé dýmkové skříni (a nejspíš na ni časem také dojde), ale zatím jsem si vymyslel jedno docela pěkné řešení. Uprostřed obývací stěny mám prosklenou (a dokonce osvětlenou) skříňku s různými starými hrnečky, skleničkami, těžítky atd. ještě pro prarodičích. Říkal jsem si že vlastně nic z toho nepotřebuju, tak jsem část přemístil a uvolnil si jedno oddělení na dýmky. Stojánky mám z Etrafiky (dostal jsem je od rodičů k narozeninám), jsou to dřevěné stojánky s drátěnou konstrukcí a vyrábí je Pavel Hodula. Skvěle se mi tam vešly, mám tam šest stojánků pro pět dýmek, takže jsem tam udělal hezký domov třiceti dalším dýmkám. Je dost možné, že časem ještě přemístím to sklo a porcelán v horním oddělení, pak je tu ještě další níže. A pokud se mi i to povede zaplnit, pak opět dojde na záludnou otázku "kam s nimi?"

Falcon

Dýmka Falcon mi ve sbírce dlouho chyběla a nad jejím nákupem jsem také několik let váhal, ale řekl jsem si proč to nezkusit když u Jamese Barbera měli zrovna výroční balení s jednou náhradní hlavičkou navíc. Na úvod si řekněme že Falcon není běžná dýmka, to je myslím na první pohled vidět. Je to kovová dýmka (přesněji řečeno je vyrobena z hliníku), má výměnné hlavičky a dodnes mi přijde velice svérázná.

O dýmkách Falcon a jejich historii je velice pěkný článek na Etrafice (kde se Falcon a náhradní hlavičky také dají objednat), jinak tyto dýmky mají různá provedení. Já si pořídil klasické provedení Falcona ve tvaru straight, tedy rovnou. Dále je možné si pořídit verzi curved (mírně zahnutou) a bent. Falcon dále vyrábí typ Falcon International, který má také výměnné hlavičky a je na 6mm filtr. Falcon má pod svou značkou dokonce i briarové dýmky Falcon Coolway, s těmi jsem ovšem neměl tu čest. Za zmínku také stojí různé druhy náústků počínaje standardním (ten mám např. já), dále jsou tu multipurpose a dental. Liší se od standardního tím že mají na skusu drážky co mají zabránit tomu aby dýmka vyklouzla ze sevření mezi zuby. Dentální náústek je určen zejména pro lidi se zubní protézou, prý se to lépe drží. Náhradních hlaviček je na výběr velké množství různých tvarů a provedení, vyrábí se také hlavičky s vložkou z mořské pěny a někde jsem viděl i náhradní hlavičky které byly z mořské pěny celé. Dá se říct že dýmka Falcon je  v podstatě taková skládačka kdy si člověk může sestavit přesně to, co mu nejvíc vyhovuje. 

Na snímku výše je Falcon s odšroubovanou hlavičkou. Kolem kroužku který po zašroubování hlavičky jakoby nahrazuje dno je omotaná speciální věcička která se jmenuje Falcon Dry Ring. Je to v podstatě kolečko z dýmkového čističe které zde slouží k tomu, aby během kouření pochytalo kondenzát. Právě díky tomuto a kovové konstrukci je kouř velice chladný a suchý. Po dokouření se jen očistí hlavička, vyklepne se špinavý kroužek, dýmka se protáhne čističem a hotovo, velice praktické a rychlé. A pak už jen stačí nasadit nový Dry Ring, našroubovat jinou hlavičku a může se pokračovat v dalším kouření. 

Zde je ještě jedna fotka s druhou hlavičkou kterou mám. Je o něco menší a rustikovaná, zejména s touhle hlavičkou je to opravdu lehoučká dýmka. Ta samotná "lžíce" má něco kolem 16g a s menší hlavičkou má 32g, což není vůbec špatné. S tou větší se už dostáváme na 39g, ale to by dýmka celá z briaru se stejně velkou hlavičkou měla také, spíš by byla těžší. Jinak na délku má 14,5 cm, výška je různá podle hlaviček. Náústek je z akrylu. 

Na závěr ještě jeden snímek spodku dýmky. Co dodat? Zatím jsem z obou hlaviček kouřil virginiové tabáky aby se mi ty chutě moc netloukly, uvažuju o tom že bych si k tomu možná pořídil ještě meršánovou hlavičku. Kuřácké vlastnosti má Falcon překvapivě dobré, lepší než jsem čekal. Je to zkrátka něco jiného, osobně stále dávám přednost klasickým dýmkám z briaru kdy se můžu kochat kresbou dřeva, pískováním nebo rustikem, zatímco Falcon je taková spíše industriální záležitost.

Jinak koncept kovové dýmky nebo dýmky s vyměnitelnou hlavičkou použila i řada jiných výrobců, jedna taková dýmka se dokonce v 60. letech vyráběla v Proseči a jmenovala se "Kapitán" (s tím rozdílem že tělo dýmky nebylo z hliníku, vyrábělo se tenkrát z bakelitu). Narazil jsem také na zajímavý web věnovaný právě těmto dýmkám, vřele doporučuju: http://www.smokingmetal.co.uk/

Dunhill Tanshell

Použité dýmky zpravidla nekupuju, s jednou výjimkou a tou je značka Dunhill. Už před nějakou dobou se mi povedlo vydražit velkou dýmku Shell Briar 61032 a nějak koncem loňského roku jsem měl na ebay ještě jeden úspěšný nákup a tím byla tato dýmka:

Dunhill Tanshell z roku 1969, malá a velice málo kouřená dýmečka, kterou se mi povedlo vydražit za nějakých 85 EUR i s poštovným. Provedení Tanshell, což je pískovaný povrch ve světlé barvě. Náústek je sedlový, z ebonitu a zdobí jej typická dunhillovská bílá tečka. U té si říkám že by možná ještě mohla být ze slonoviny kterou Dunhill někdy v 60. letech minulého století nahradil bílým akrylem. Soudím dle toho že ta tečka není čistě bílá, ale jakoby trochu zažloutlá ve srovnání s novějšími dunhillkami z mé sbírky. Ale těžko říct, já to dost dobře rozeznat nedovedu, uvádím to jen pro zajímavost.

Zde jsem se pod lupou pokusil vyfotit ražení na spodku dýmky, to je ve své úplnosti 576 F/T DUNHILL TANSHELL, MADE IN ENGLAND 9, (1) T. Jednička je tedy v kroužku, ale to je myslím vidět.

Dýmka je to velice malá, na délku má 13cm, hlavička má na výšku 4cm. Je lehoučká jak pírko, váží neuvěřitelných 24g, o tom člověk téměř neví že něco drží mezi zuby. Stěny má velice tenké, ale jak je vidět ze snímků, jde o dobré a husté dřevo, netřeba se strachovat že by se napálila. 

Kuřácké vlastnosti má výborné, té dýmce nemám co vytknout. Je to zkrátka dýmka ze starých dobrých časů, kdy Dunhill ještě vyráběl své dýmky v Anglii a kvalita tenkrát znamenala víc než kvantita. Zatím jsem si ji nechal na anglické virginie, konkrétně John Player's Navy Cut Flake, ale je možné že z ní posléze budu kouřit Royal Yacht, to se ještě uvidí... 

BPK bulldog (facelift by Nevill & JanPipes)

Buldoček od BPK je můj velice oblíbený tvar, mám jich několik a po posledním neúspěchu kdy jsem se sám pokoušel o jeho facelift (který nakonec zachránil Honza Klouček) jsem si říkal že to musím zkusit ještě jednou a tentokrát by se to už mohlo povést. Výsledek si ukažme rovnou a dále popíšu veškeré úpravy.

K finální úpravě viz výše byla dlouhá cesta, která započala tím že jsem ve smíchovském obchoďáku v trafice Valmont objevil buldočka od BPK. Asi trochu podražili, protože ta dýmka už stále něco málo přes šest stovek, ale budiž. Měl takové ty typické nešvary jako příliš silný skus a malý otvor na zakončení náústku, nepěkný hrb vzniklý ohybem náústku, vrtání bylo sice pěkně na střed, ale vypadalo to že je kanálek lehce nadvrtaný (ve skutečnosti dost často u těchto dýmek bývá nedovrtaný) a v neposlední řadě dýmku pokrývala silná vrstva tmavě hnědého laku. Podívejme se na původní podobu.

Tady je to myslím všechno vidět. Pod lakem se samozřejmě skrývalo několik kazíků a kytů, ale to není až tak podstatné, zvlášť když jsem se rozhodl vyzkoušet si na ní rustikování. Nejprve jsem smirkovým papírem obrousil lak, začínal jsem velmi hrubým, pokračoval stále jemnějším až byla dýmka hladká. Také jsem trochu brousil náústek, snažil jsem se zbavit toho hrbu vzniklého ohybem, když se dívám na výsledek tak jsem možná mohl ubrat ještě víc, ale dejme tomu. Jehlovým pilníkem jsem obrousil skus a rozšířil otvor aby se jím dal pořádně protáhnout čistící drátek. Pak jsem ještě kulatým jehlovým pilníkem dokončil vyústění kouřového kanálku do hlavičky, aby hezky lícovalo se dnem. A pak už jen zbývalo pustit se do rustikování.

Rustik jsem dělal modelářskou frézkou Proxxon, je to opravdu šikovný nástroj. Není příliš velká a v ruce nijak zvlášť nevibruje, takže se s tím dá pracovat velmi přesně. Metodu rustikování jsem nazval "rustik tetovací jehlou", prostě jsem frézkou ťukal do dýmky a vytvářel malé tečky. Velmi pomalu, velmi trpělivě, trvalo mi to myslím takové dvě hodiny než jsem měl celou dýmku hotovou. Ten rustik je velice jemný, protože   to ještě nemám tak úplně v ruce (tohle bylo vůbec moje první rustikování dýmky) a zkrátka jsem se bál na to víc přitlačit, abych to nepokazil. A tím že byl ten rustik tak jemný, musel mít také dostatečnou hustotu. Nenamáhal jsem se počítat kolikrát jsem frézkou poťukal, ale bylo to opravdu mnohokrát. Bylo to svým způsobem hrozné když jsem viděl jak pomalu mi to jde a kolik toho ještě zbývá, ale čím větší plocha už byla pokryta, tím lepší jsem z toho měl pocit že to nevypadá vůbec špatně, že by z toho nakonec přece mohla být pěkná dýmka. 

Jediné do zbývalo bylo dýmku nějak namořit a přeleštit náústek. Na to už bohužel vybaven nejsem, takže jsem poprosil Honzu Kloučka a ten byl tak laskav že se toho ujal. Náústek se leskne jako by byl z akrylu (ačkoliv jde o ebonit) a na dýmku použil černý šelak. 

Zajímavé je, že tahle verze buldočka je o něco delší než obvykle. Tento typ dýmky ať už od BPK nebo od Pavla Hápa měl většinou na délku něco kolem 12,5cm, ta moje má 13cm. Na váhu má 55g, což není zas tak zlé, mezi zuby se dá udržet naprosto v pohodě. Ten jemný rustik je do ruky opravdu velice příjemný a po aplikaci šelaku vypadá parádně. Mám z té dýmky moc velkou radost, jsem rád že to takhle pěkně vyšlo. Ještě jsem z ní bohužel nekouřil, protože jsem se začátkem týdne nemohl rozhodnout co do ní dám a od včerejška se mi zhoršilo nachlazení, takže nejspíš ještě nějaký ten den kouřit dýmku nebudu. Ale myslím že do ní půjde nějaká dobrá virginie.

Úklid a vzpomínky

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Stěhování jsem za svůj život zažil několikrát, ale zkušenost ohledně vyhoření jsem měl bohužel až před několika dny, kdy nám vyhořela část elektrického kotle a hezky to vyudilo sklep. Srovnání je tu snad jedině takové, že to by musel člověk vyhořet dokonale, se vším všudy, jinak to vyjde s tím stěhováním nastejno. Vlastně jsme měli neuvěřitelnou kliku že nám neshořel celý barák a díky sousedům a kamarádům jsme tam už během dalšího dne měli nainstalované nové topení a už jen zbývalo vyklidit tu spoušť. Zejména v té jedné místnosti co ji máme jako takové skladiště bylo všechno pokryté takovým hnusným mazlavým filmem ze sazí, takže nezbylo než to začít vyndavat z polic, každou jednotlivou věc otřít a když už jsme byli u toho, tak se spousta krámů vyházela. A při té příležitosti jsme také našli spoustu zapomenutých či ztracených pokladů, podělím se o těch několik svých. 

Nahoře je dětský kufříček, ve kterém jsem si jako dítě nosil všelijaké hračky a důležité věci. Nalevo je zobcová flétna, kterou jsem asi dostal ještě na prvním stupni na základce a nikdy jsem se na ni pořádně nenaučil hrát, tedy kromě dvou písní "kočka leze dírou" a "ovčáci čtveráci". Pod kufříčkem je můj poslední walkman Panasonic, který jsem si koupil z peněz ušetřených na civilní službě. Je poměrně malý a možná ještě funguje, budu muset vyzkoušet. Mám totiž ještě spoustu starých kazet které už vlastně nemám na čem přehrát. Ta malá kovová věc pod ním je takové kovové pouzdro do kterého se ukládají zprávy posílané poštovním holubem. Já si v něm jako dítě posílal zprávy s mým nejlepším kamarádem z naší ulice, u jejich a našeho domu jsme měli tajná místa kam se to pouzdro vždycky schovalo. Hádám že dnes bychom si ve stejné situaci poslali sms nebo e-mail, ale to už by zkrátka nemělo to kouzlo. Pod ním hodinářské šroubováčky, o kterých jsem si dlouho říkal že je někde mám, jen si vzpomenout kde. A konečně napravo moje dětská sekyrka. Tu mám v podstatě odmalička ještě když jsme jezdili k prarodičům do Nového Bydžova, vždycky jsem ji tam měl a sekal jsem s ní třísky do kamen. Po letech jsem si k ní přidělal nové topůrko, sice dost neuměle, ale drží. 

Také jsem tam měl několik tašek s prázdnými plechovkami od tabáku a s krabičkami od dýmek, nakonec jsem to sesypal do jednoho velkého pytle. Na snímku výše to není až tak dobře vidět, ale je toho větší množství. Spoustu těch plechovek rozdám, ale pak tam mám i plechovky od tabáků co se již nevyrábějí, tak si je nechávám jako takové sběratelské kousky. 

Našel jsem i spoustu starých knížek, comicsů, učebnic, různé svoje staré zápisky. Přišlo mi to tak trochu jako cestování časem, kdy jsem si vybavil neskutečné množstí okamžiků na které jsem už léta nevzpomněl. Aby mi to uklízení šlo lépe, pokuřoval jsem u toho Dunhill My Mixture 965 z Jirsovky. Je to taková moje pracovní dýmka na zahradu co se dá hezky zavěsit do koutku a opřít o bradu, hned to s ní šlo všechno lépe a radostněji. S úklidem už jsme z nejhoršího venku, ještě nás čeká dost práce, ale to se už jistě zvládne. Co dodat, vybral jsem si z těch beden plných vzpomínek několik artefaktů viz výše a pak jsem zase všechno ostatní uložil, protože minulost je pryč a já raději žiju tady a teď...