Google Nexus 7

Poté co přišel na trh první iPad se s tablety velice rychle roztrhl pytel a na výběr jich je spousta, ať už je to iPad od Apple nebo pár tabletů co mají Windows a myslím že asi největší škála od nejrůznějších výrobců je s operačním systémem Android od Google. Já sám jsem velký fanda Androidu, měl jsem telefon HTC Magic, což byl jeden z prvních mobilních telefonů s Androidem, poté jsem před více než rokem pořídil HTC Sensation, který mám dodnes (s Androidem 4.0). Ne, že bych tablet vyloženě potřeboval, ale zkrátka miluju tyhle moderní hračky, o nějakém tabletu jsem už nějakou dobu uvažoval a nakonec si mě získal Google Nexus 7, který vyrábí Asus.

Je to tablet se sedmipalcovým displejem, což může být pro někoho malé, ale mně osobně to přijde tak akorát do ruky, je to zhruba ve velikosti sešitu A5 a např. čtečka Kindle 3 má velice podobnou velikost. Ve srovnání s konkurencí je to pěkně nadupaný stroj, má čtyřjádrový procesor NVIDIA Tegra 3, dvanáctijádrovou grafickou jednotku, displej s rozlišením 1280 x 800. Dá se říct že je to něco jako můj HTC Sensation ve větším, ale je tu velký rozdíl v tom, že Nexus 7 všechno zvládá neuvěřitelně svižně, zatím jsem nenarazil na aplikaci při které by se sekal kvůli nedostatečnému výkonu. S ohledem na konkurenci, která má ohromné množství přístrojů co mají jednojádra nebo dvoujádra a zdaleka ne takovou grafiku, myslím že nějakou tu chvíli by měl bohatě stačit na většinu aplikací. Spíš se dá říct, že v tuto chvíli není tolik aplikací co by dovedly plně využít výkon jaký Nexus 7 nabízí.

Nejsem příliš technický typ, jsem spíš takový uživatel, takže přidám jen nějaké vlastní postřehy a náměty jak se vyrovnat s některými věcmi které Nexus 7 sám od sebe neumí.

Displej – všude se píše že displej chrání odolné krycí sklo Corning Fit Glass, což by mělo být od toho samého výrobce který vyrábí Gorilla Glass. Ovšem zdá se že nejde o to samé a z různých recenzí a postřehů na netu se zdá, že tohle sklo sice něco vydrží, ale zdaleka ne tolik jako Gorilla Glass (to mám např. na HTC Sensation, po roce a půl bez škrábnutí). Zkrátka nechtěl jsem to riskovat, tak jsem pořídil ochrannou folii. Aplikace folie je pro mě vždycky peklo, nikdy mi to moc nešlo a stačí jediné smítko a už je to v háji. Nejprve jsem nakoupil dvě relativně levné folie na ebay, jedna byla čirá, ta zanechávala šmouhy po každém dotyku, nepoužitelná, po dvou dnech letěla do koše. Pak jsem měl matnou, ta se mi dokonce povedla úplně krásně nalepit na displej, ale u té matné textury vypadal displej divně, zkresleně. Do třetice všeho dobrého, objednal jsem si folii Zagg Invisible Shield, ta se aplikuje pomocí speciálního roztoku a nasazení se opravdu povedlo. Tvrzení o její odolnosti jsou dost neuvěřitelná, měla by toho vydržet hodně. Musím říct že na omak je příjemná a se šmouhami to taky není až tak zlé. Šmouhám zřejmě trochu brání to, že folie má takovou lehce členitou strukturu, asi jako pomerančová kůra, ale při zapnutém displeji to vidět nijak není. Pokud by se folie nějak poškodila, tak na ni poskytují doživotní záruku na výměnu (tedy spíš je to asi myšleno životností přístroje, ale budiž, pokud by se mi poškodila tak tuhle záruku určitě využiju). Světelný senzor funguje spolehlivě, takže jasnost displeje nechávám na automatice a drží se na příjemné úrovni.

Kamera – má rozlišení 1,2 megapixelu, na nějaké velké filmování to samozřejmě není, ale třeba na Skype je naprosto dostatečná. Ještě musím dodat že Nexus 7 nemá na zadní straně fotoaparát, což je mu někdy vytýkáno, ale já osobně se bez něj klidně obejdu.

Flash – přístroje co mají Android 4.1 a vyšší již nemají žádné ovladače na flash a nedají se ani stáhnout z Android marketu. Dá se to naštěstí obejít tak, že si stáhnete prohlížeč Firefox a k němu jsou v archivu ovladače na 4.0, které se naštěstí dají použít i ve vyšší verzi. Někdy se mi stalo že se video zaseklo, ale je to víceméně funkční, stačí dát refresh a pustit to znovu.

Klávesnice – na Nexus 7 existuje pouzdro s integrovanou hadware-klávesnicí, nicméně měl jsem tu čest si ji osobně vyzkoušet a nemůžu ji nijak doporučit. Na psaní deseti prsty je to zkrátka příliš malé, takže pokud chcete tablet používat tak trochu jako mininotebook, počkejte si raději na Nexus 10 nebo kupte jiný desetipalcový tablet, k nim existuje podobné pouzdro s klávesnicí a při té velikosti by to již mělo být použitelné k psaní. Jinak je tu samozřejmě soft-klávesnice, ze které jsem zpočátku nebyl moc nadšený. Ovšem s nedávným updatem na Android 4.2 přišla i nová metoda zadávání – něco podobného jako je placená Slide-it klávesnice, ovšem tahle je zdarma. Zkrátka přejíždíte na klávesnici prstem z písmena na písmeno, jakoby gestem a systém navrhuje možná slova. Funguje to i v češtině a překvapivě dobře, dá se tak psát poměrně rychle, tedy pokud je člověk zvyklý psát na klávesnici a ví kde je které písmeno.

Paměť – Nexus 7 má vnitřní paměť 16GB a chybí u něj slot na paměťové karty, což je mu velmi vyčítáno. Já na něm tedy netahám žádný hudební nebo filmový archiv, takže s nedostatkem paměti jsem zatím problémy neměl, ovšem i tohle se dá obejít aniž by se Nexus musel rootovat – stačí pořídit si OTG kabel a aplikaci Nexus Media Importer a můžete si k tabletu připojit např. flash-disk. Není to sice úplně elegantní řešení, ale je to funkční.

Připojení – k dispozici jsou bluetooth a wifi. 3G u toho mého prvního modelu schází, možná by se hodilo, ale tablet používám převážně doma přes wifi (a nebo někde kde je volná wifi), takže nad tím dovedu přimhouřit oko. Přinejhorším se dá nahodit připojení přes telefon jako wifi hotspot.

Vstupy a výstupy - tady je to velice jednoduché a standardní, je tu micro-USB a 3,5mm pro sluchátka. 

Baterie – výrobce udává 9,5 hodiny provozu. Ono to především závisí podle toho co se s tabletem zrovna dělá, třeba na nějaké brouzdání po internetu nebo čtení knížek to až tak kritická spotřeba není, zato graficky náročné hry jako např. Shadowgun dovedou tu spotřebu pěkně zvednout. Při běžném užívání mi vydrží na jedno nabití zhruba dva dny.

Pouzdro – pořídil jsem si prozatím pouzdro Lea, které se dá nastavit jako stojánek v horizontální i vertikální poloze. Tablet tím sice poněkud nabere na tloušťce, ale je to poměrně praktické. Navíc funguje jako tzv. Smart Cover, tedy v překladu „chytré pouzdro“. Jeho chytrost spočívá v tom že obsahuje malý magnet, který při otevírání rozsvítí displej a stačí jen gestem odemknout, nemusíte sahat na tlačítko. Na cestě mám ještě jednoduché silikonové pouzdro, říkám si že by úplně mohlo stačit, podobně jako u telefonu, ale uvidíme.

Konečný verdikt – já jsem s tabletem Nexus 7 spokojen. Není pochopitelně dokonalý, což jsem již popsal výše, ale v těch opravdu zásadních věcech prostě umí. A protože je to vlajková loď Googlu a má velice silný hardware, dá se očekávat že ještě nějakou chvíli bude mít vždy jako první ty nejnovější systémové aktualizace. Jako pracovní nástroj bych to úplně neviděl, ale na zábavu a komunikaci je fajn. Díky Nexusu tolik nevysedávám u počítače, ovšem na druhou stranu když chci mrknout na net nebo poslat nějaký krátký e-mail, tak je to mnohem příjemnější a rychlejší než z telefonu. Když jsem Nexus 7 kupoval, tak mě napadla taková parafráze na jednu televizní reklamu (tuším že to bylo na nějaký automobil): „Potřebuješ vůbec tenhle tablet? - Ne, ale chci ho!“ Co dodat, je to vážně moc hezká hračka...

Nevill - The Block Pipe

Jak nadpis napovídá, jde o můj další pokus vyrobit dýmku z hobby-bloku, opět jde o řecký briar, stejně jako u předchozí dýmky, kterou jsem dělal. Ten tvar mě napadl asi tak, že zespoda jsem tam měl až k přední straně hezkou kůru kořenice, kterou jsem tam chtěl nechat, protože podle mě vypadá hezky. A abych to tam mohl nechat, musel by ten tvar být přinejmenším z jedné strany hranatý - v tu chvíli jsem si řekl že ta dýmka v podstatě může být celá hranatá. Je to hobby-blok, tak proč si z toho neudělat trochu legraci a vytvarovat ji tak, aby opravdu vypadala jako hobby-blok?

Polotovar vypadal podobně jako u "Zetka", navrchu byl na pár milimetrů vykroužený náznak tvaru hlavičky, ovšem toho jsem se záměrně nedržel, takže jsem to seříznul do roviny. Dále jsem musel na spodní straně trochu vydrhnout to přírodní plato, musí tam zůstat jen dřevo, kůra tam nemá co dělat. V tom mi přispěl radou Přemek Omrt, když říkal ať to zkusím lehce pod vodou kartáčkem a co nepůjde tím, to se dá opatrně vydloubat jehlou. Přemkova tvorba na tom tvaru určitě zanechala svou stopu, to nijak nepopírám, nicméně Přemek by ji zcela jistě udělal jinak a především by rozšířil tabákovou komoru, kterou jsem nechal malou, tak jak na tom bloku byla. 

Celý hrubý tvar jsem dělal rašplí, smirkový papír jsem použil ke konci na dobroušení a leštění. Jednu stranu jsem schválně skosil, díky tomu tahle hranatá dýmka dobře padne do pravé ruky. Kresba na krčku a pak ze zadní a pravé strany byla taková dost jalová, mám dojem že tam byl i nějaký ten drobný kazík, zkrátka nerozmýšlel jsem se dlouho a použil na tyto části dýmky svůj oblíbený drobný rustik, který dělám modelářskou frézkou Proxxon. Pak již zbývalo jen leštit jemným a jemnějším smirkovým papírem a udělat nějakou povrchovou úpravu. V přírodní světlé barvě by to asi nevypadalo příliš dobře, ale barvami bohužel vybaven nejsem, takže jsem poprosil Honzu Kloučka, který se postaral o tuto finální podobu. Myslím že v té hnědé barvě vypadá dýmka opravdu dobře, Honzovi za to patří velký dík!

Je to filtrová dýmka, docela velký kousek dřeva. Na výšku má hlavička 4,5cm, na šířku 4cm, celková délka dýmky je 14,5cm. Váha je dána velikostí, ale myslím že 59g není zas tak moc. V zubech se chvíli udržet dá, ale je to samozřejmě spíše dýmka do ruky a padne do ní opravdu dobře. Kouřím z ní zatím Dunhill Royal Yacht, myslím že v ní asi zůstane. Co říct na závěr? Světový pipemaker ze mě nejspíš nebude, ale výroba téhle dýmky mě opravdu bavila, takže třeba časem zase zkusím něco dalšího.

Přemysl Omrt - XXL freehand

27. října se v prostorách dalešického pivovaru konal již 17. ročník Třebíčského kouření, což je taková pohodová neformální soutěž v pomalém kouření dýmky, ze všech českých soutěží mám tuhle tak nějak nejradši. Vždy je tam skvělá atmosféra, možná tím že to nemá punc mistrovství republiky, je to zkrátka celé v takovém velmi uvolněném duchu. Někdy si říkám že tam snad ani nejedu primárně kvůli soutěži, ale spíš tak posedět s velkým množstvím kamarádů dýmkařů. Ačkoliv nedopadl jsem zas tak špatně, oproti loňské soutěži jsem se o nějaké čtyři minuty zlepšil (1 hodina 2 minuty) a obhájil jsem své 18. místo. Kromě toho všeho se zde vždy objeví nějaký ten výrobce dýmek, letos to byli Petr Vobořil a Přemek Omrt. A právě od Přemka jsem si vybral tento velkolepý freehand:

Ta dýmka je ohromná, těžká, nevejde se do žádného pouzdra a přesto mi naprosto učarovala, pro mě je prostě krásná. Na spodku dýmky je označeno XXL, onehdá jsem tak žertem říkal že to je ve skutečnosti standardní velikost Přemkovy dýmky. Rozměry jsou úctyhodné, výška hlavičky je 6cm, na šířku má 5cm a 4,5cm. S váhou 153g to skutečně není dýmka na nošení v zubech. Tedy sám Přemek takovéhle dýmky v zubech udrží, ale k tomu mi ještě zřejmě chybí léta cviku. Myslím ale, že byla dělaná na to aby se držela v ruce, sedne do ní úplně perfektně. A kdyby snad příliš tížila, tak se dá odložit na stůl, stojí naprosto stabilně.

Je na ní množství zajímavých detailů. Náústek je z akrylu a je usazen do akrylové aplikace. Vrtání kouřového kanálku  je zde uděláno nadvakrát, ono by to v tomhle úhlu zřejmě ani jinak nešlo, takže jedno vrtání je tu provedeno shora a dole jde rovně. Akrylová patka je zde také na 9mm čep a dá se sundat stejně jako náústek, takže čištění je snadné. Nevím jestli je to právě tímhle systémem vrtání, ale z té dýmky jde opravdu velice chladný kouř. 

Na dýmce je místy necháno přírodní plato a dále pak přední a zadní stranu a část spodku zdobí rustik. Je to opět něco speciálního, nevzpomínám si že bych jinde něco takového viděl. Vzorem připomíná krokodýlí kůži.

Zde ještě jeden záběr ze zadní strany, zrovna vysvitlo slunko, jinak takhle světlou barvu nemá. Přemkův rukopis je na ní vidět na první pohled, takovéhle dýmky nikdo jiný nedělá. 

Zde je fotka Přemka Omrta z Dalešic, vždycky si na výstavu svých dýmek zabere tenhle velký sud. Na fotce je také vidět jak změnil svou image a místo ohromného plnovousu má sestřih dle vzoru rakouského mocnáře.

Volba tabáku nebyla zas tak složitá, vím že Přemek z většiny svých dýmek kouří latakii a tak jsem jej v tomto napodobil a z téhle dýmky momentálně kouřím Ashton Artisan's Blend. 

Závěrem přidám odkaz na galerii z Dalešic, zde musím poděkovat Honzovi Cieslarovi že se ujal focení během soutěže.

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Dalesice2012

Listopad, Petersonka a beruška

Podzim je tu, po několika šedivých dnech odpoledne vysvitlo slunko a já jsem na zahradě pokuřoval dýmku a odklízel spadané listí (tyto činnosti řadím za sebou dle důležitosti). Vybral jsem si malou Petersonku 338, ze které jsem už dlouho nekouřil. Je to lehounká bentka, dá se hezky zavěsit do koutku, na práce všeho druhu ideální. Dunhill Royal Yacht z ní chutnal znamenitě, práce také hezky ubíhala. Zpočátku mě napadlo jestli to není tak trochu snobárna kouřit takhle na zahradě dýmku se zlatým kroužkem, že by se více hodila někam do společnosti kde by ji ostatní mohli náležitě obdivovat. Ale usoudil jsem že je vlastně jedno kde tu dýmku kouřím, hlavně že ji kouřím s chutí a s radostí.

Na chvilku jsem si odběhl, odložil dýmku na stůl a když jsem se vrátil zpět, čekalo na mě překvapení - po dýmce lezla beruška, asi myslela že tohle teplé místečko je tu jen pro ni. Rychle jsem to vyfotil z mobilu a na další opravné snímky již bohužel nedošlo, protože berušce se zřejmě příliš nezamlouval blesk a má přítomnost. Přitom stačilo kdyby si popolezla o kousek blíž k prostředku, ale na výzvu "sluníčko, sluníčko, popojdi maličko" zareagovala tím, že zvedla krovky a odletěla. A já si dál v klidu pokuřoval a uvažoval o spoustě důležitých věcí, třeba o tom že tahle Petersonka a řada dalších dýmek už nutně potřebují přeleštit ebonitové náústky...