Dunhill Tanshell

Použité dýmky zpravidla nekupuju, s jednou výjimkou a tou je značka Dunhill. Už před nějakou dobou se mi povedlo vydražit velkou dýmku Shell Briar 61032 a nějak koncem loňského roku jsem měl na ebay ještě jeden úspěšný nákup a tím byla tato dýmka:

Dunhill Tanshell z roku 1969, malá a velice málo kouřená dýmečka, kterou se mi povedlo vydražit za nějakých 85 EUR i s poštovným. Provedení Tanshell, což je pískovaný povrch ve světlé barvě. Náústek je sedlový, z ebonitu a zdobí jej typická dunhillovská bílá tečka. U té si říkám že by možná ještě mohla být ze slonoviny kterou Dunhill někdy v 60. letech minulého století nahradil bílým akrylem. Soudím dle toho že ta tečka není čistě bílá, ale jakoby trochu zažloutlá ve srovnání s novějšími dunhillkami z mé sbírky. Ale těžko říct, já to dost dobře rozeznat nedovedu, uvádím to jen pro zajímavost.

Zde jsem se pod lupou pokusil vyfotit ražení na spodku dýmky, to je ve své úplnosti 576 F/T DUNHILL TANSHELL, MADE IN ENGLAND 9, (1) T. Jednička je tedy v kroužku, ale to je myslím vidět.

Dýmka je to velice malá, na délku má 13cm, hlavička má na výšku 4cm. Je lehoučká jak pírko, váží neuvěřitelných 24g, o tom člověk téměř neví že něco drží mezi zuby. Stěny má velice tenké, ale jak je vidět ze snímků, jde o dobré a husté dřevo, netřeba se strachovat že by se napálila. 

Kuřácké vlastnosti má výborné, té dýmce nemám co vytknout. Je to zkrátka dýmka ze starých dobrých časů, kdy Dunhill ještě vyráběl své dýmky v Anglii a kvalita tenkrát znamenala víc než kvantita. Zatím jsem si ji nechal na anglické virginie, konkrétně John Player's Navy Cut Flake, ale je možné že z ní posléze budu kouřit Royal Yacht, to se ještě uvidí... 

BPK bulldog (facelift by Nevill & JanPipes)

Buldoček od BPK je můj velice oblíbený tvar, mám jich několik a po posledním neúspěchu kdy jsem se sám pokoušel o jeho facelift (který nakonec zachránil Honza Klouček) jsem si říkal že to musím zkusit ještě jednou a tentokrát by se to už mohlo povést. Výsledek si ukažme rovnou a dále popíšu veškeré úpravy.

K finální úpravě viz výše byla dlouhá cesta, která započala tím že jsem ve smíchovském obchoďáku v trafice Valmont objevil buldočka od BPK. Asi trochu podražili, protože ta dýmka už stále něco málo přes šest stovek, ale budiž. Měl takové ty typické nešvary jako příliš silný skus a malý otvor na zakončení náústku, nepěkný hrb vzniklý ohybem náústku, vrtání bylo sice pěkně na střed, ale vypadalo to že je kanálek lehce nadvrtaný (ve skutečnosti dost často u těchto dýmek bývá nedovrtaný) a v neposlední řadě dýmku pokrývala silná vrstva tmavě hnědého laku. Podívejme se na původní podobu.

Tady je to myslím všechno vidět. Pod lakem se samozřejmě skrývalo několik kazíků a kytů, ale to není až tak podstatné, zvlášť když jsem se rozhodl vyzkoušet si na ní rustikování. Nejprve jsem smirkovým papírem obrousil lak, začínal jsem velmi hrubým, pokračoval stále jemnějším až byla dýmka hladká. Také jsem trochu brousil náústek, snažil jsem se zbavit toho hrbu vzniklého ohybem, když se dívám na výsledek tak jsem možná mohl ubrat ještě víc, ale dejme tomu. Jehlovým pilníkem jsem obrousil skus a rozšířil otvor aby se jím dal pořádně protáhnout čistící drátek. Pak jsem ještě kulatým jehlovým pilníkem dokončil vyústění kouřového kanálku do hlavičky, aby hezky lícovalo se dnem. A pak už jen zbývalo pustit se do rustikování.

Rustik jsem dělal modelářskou frézkou Proxxon, je to opravdu šikovný nástroj. Není příliš velká a v ruce nijak zvlášť nevibruje, takže se s tím dá pracovat velmi přesně. Metodu rustikování jsem nazval "rustik tetovací jehlou", prostě jsem frézkou ťukal do dýmky a vytvářel malé tečky. Velmi pomalu, velmi trpělivě, trvalo mi to myslím takové dvě hodiny než jsem měl celou dýmku hotovou. Ten rustik je velice jemný, protože   to ještě nemám tak úplně v ruce (tohle bylo vůbec moje první rustikování dýmky) a zkrátka jsem se bál na to víc přitlačit, abych to nepokazil. A tím že byl ten rustik tak jemný, musel mít také dostatečnou hustotu. Nenamáhal jsem se počítat kolikrát jsem frézkou poťukal, ale bylo to opravdu mnohokrát. Bylo to svým způsobem hrozné když jsem viděl jak pomalu mi to jde a kolik toho ještě zbývá, ale čím větší plocha už byla pokryta, tím lepší jsem z toho měl pocit že to nevypadá vůbec špatně, že by z toho nakonec přece mohla být pěkná dýmka. 

Jediné do zbývalo bylo dýmku nějak namořit a přeleštit náústek. Na to už bohužel vybaven nejsem, takže jsem poprosil Honzu Kloučka a ten byl tak laskav že se toho ujal. Náústek se leskne jako by byl z akrylu (ačkoliv jde o ebonit) a na dýmku použil černý šelak. 

Zajímavé je, že tahle verze buldočka je o něco delší než obvykle. Tento typ dýmky ať už od BPK nebo od Pavla Hápa měl většinou na délku něco kolem 12,5cm, ta moje má 13cm. Na váhu má 55g, což není zas tak zlé, mezi zuby se dá udržet naprosto v pohodě. Ten jemný rustik je do ruky opravdu velice příjemný a po aplikaci šelaku vypadá parádně. Mám z té dýmky moc velkou radost, jsem rád že to takhle pěkně vyšlo. Ještě jsem z ní bohužel nekouřil, protože jsem se začátkem týdne nemohl rozhodnout co do ní dám a od včerejška se mi zhoršilo nachlazení, takže nejspíš ještě nějaký ten den kouřit dýmku nebudu. Ale myslím že do ní půjde nějaká dobrá virginie.

Úklid a vzpomínky

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Stěhování jsem za svůj život zažil několikrát, ale zkušenost ohledně vyhoření jsem měl bohužel až před několika dny, kdy nám vyhořela část elektrického kotle a hezky to vyudilo sklep. Srovnání je tu snad jedině takové, že to by musel člověk vyhořet dokonale, se vším všudy, jinak to vyjde s tím stěhováním nastejno. Vlastně jsme měli neuvěřitelnou kliku že nám neshořel celý barák a díky sousedům a kamarádům jsme tam už během dalšího dne měli nainstalované nové topení a už jen zbývalo vyklidit tu spoušť. Zejména v té jedné místnosti co ji máme jako takové skladiště bylo všechno pokryté takovým hnusným mazlavým filmem ze sazí, takže nezbylo než to začít vyndavat z polic, každou jednotlivou věc otřít a když už jsme byli u toho, tak se spousta krámů vyházela. A při té příležitosti jsme také našli spoustu zapomenutých či ztracených pokladů, podělím se o těch několik svých. 

Nahoře je dětský kufříček, ve kterém jsem si jako dítě nosil všelijaké hračky a důležité věci. Nalevo je zobcová flétna, kterou jsem asi dostal ještě na prvním stupni na základce a nikdy jsem se na ni pořádně nenaučil hrát, tedy kromě dvou písní "kočka leze dírou" a "ovčáci čtveráci". Pod kufříčkem je můj poslední walkman Panasonic, který jsem si koupil z peněz ušetřených na civilní službě. Je poměrně malý a možná ještě funguje, budu muset vyzkoušet. Mám totiž ještě spoustu starých kazet které už vlastně nemám na čem přehrát. Ta malá kovová věc pod ním je takové kovové pouzdro do kterého se ukládají zprávy posílané poštovním holubem. Já si v něm jako dítě posílal zprávy s mým nejlepším kamarádem z naší ulice, u jejich a našeho domu jsme měli tajná místa kam se to pouzdro vždycky schovalo. Hádám že dnes bychom si ve stejné situaci poslali sms nebo e-mail, ale to už by zkrátka nemělo to kouzlo. Pod ním hodinářské šroubováčky, o kterých jsem si dlouho říkal že je někde mám, jen si vzpomenout kde. A konečně napravo moje dětská sekyrka. Tu mám v podstatě odmalička ještě když jsme jezdili k prarodičům do Nového Bydžova, vždycky jsem ji tam měl a sekal jsem s ní třísky do kamen. Po letech jsem si k ní přidělal nové topůrko, sice dost neuměle, ale drží. 

Také jsem tam měl několik tašek s prázdnými plechovkami od tabáku a s krabičkami od dýmek, nakonec jsem to sesypal do jednoho velkého pytle. Na snímku výše to není až tak dobře vidět, ale je toho větší množství. Spoustu těch plechovek rozdám, ale pak tam mám i plechovky od tabáků co se již nevyrábějí, tak si je nechávám jako takové sběratelské kousky. 

Našel jsem i spoustu starých knížek, comicsů, učebnic, různé svoje staré zápisky. Přišlo mi to tak trochu jako cestování časem, kdy jsem si vybavil neskutečné množstí okamžiků na které jsem už léta nevzpomněl. Aby mi to uklízení šlo lépe, pokuřoval jsem u toho Dunhill My Mixture 965 z Jirsovky. Je to taková moje pracovní dýmka na zahradu co se dá hezky zavěsit do koutku a opřít o bradu, hned to s ní šlo všechno lépe a radostněji. S úklidem už jsme z nejhoršího venku, ještě nás čeká dost práce, ale to se už jistě zvládne. Co dodat, vybral jsem si z těch beden plných vzpomínek několik artefaktů viz výše a pak jsem zase všechno ostatní uložil, protože minulost je pryč a já raději žiju tady a teď...