Dead Island

Dead Island je hra vydaná v na podzim 2011, téma je takové možná trochu otřepané, ale nakonec proč ne – zombie apokalypsa na tropickém ostrově. V mnoha zemích, např. v USA nebo v Německu byl prodej této hry zakázán z důvodu její neskutečné brutality. Co k tomu říct, negativní reklama je v některých případech tou nejlepší reklamou, já to beru za dobré doporučení. Rozdělím to na dvě části, teď to bude o té základní hře, jejím ovládání atd. Příště budu psát o dodatečné části hry, kterou je Ryderova kampaň, o soundtracku a mém celkovém hodnocení. V téhle části to patrně bude znít spíše kriticky, ale Ryderova kampaň můj názor na Dead Island výrazně vylepšila.

Příběh se odehrává na ostrově Banoi, který má být kdesi nedaleko Nové Guiney. Na mapě jsem ten ostrov nenašel, takže buď je vskutku fiktivní a nebo se kvůli zombie infekci jeho existence tají. To místo je žhavé nejen teplotou, ale také tím že na ostrově jsou všelijací ozbrojenci a piráti na straně jedné, domorodci provozující kanibalské rituály na straně druhé, pak tu máme nedaleko věznici s nejvyšší ostrahou a do toho všeho jakýsi šílený miliardář postavil ohromné turistické letovisko. Je tu ohromný hotel, rozsáhlé komplexy bungalovů, dále pak město Moresby a pochopitelně džungle. Jsou tu i všelijaké utajované laboratoře, kde týmy vědců zkoumali zombie nákazu, která se šíří stále rychleji. Původ infekce je určitě od místních domorodců, ale zda tomu ti vědci trochu nepomohli, těžko říct.

Hra se dá hrát buď klasicky jako single player nebo jako kooperace. Na výběr jsou tu čtyři základní postavy – velký svalnatý rapper Sam B., čínská špionka Xian Mei vydávající se za recepční, bývalá policitka Purrna co tu dělá ochranku a v neposlední řadě bývalá hvězda amerického fotbalu Logan Carter, toho sem pozvali jako celebritu v rámci propagace letoviska.. Každý z nich by snad měl mít určité zvýhodnění (sám jsem to příliš neporovnával), Sam B. By měl být dobrý v boji s tupými zbraněmi, Xian Mei to umí se sečnými zbraněmi, Purrna je expert na střelné zbraně a Logan umí dobře házet. Já jsem hrál za Logana, je pravda že vrhání zbraní jsem používal velmi často, nicméně většinu času jsem používal všelijaké palice a mačety.

Po vypuknutí zombie apokalypsy se hrstkám přeživších povedlo nějakým způsobem se zabarikádovat na různých místech, např. v budově pobřežní stráže, u majáku, v městském skladišti, v kostele, i ve vesnici na kraji džungle. A je to neskutečná náhodička že právě naši hrdinové jsou z nějakého důvodu vůči zombie infekci imunní. Pochopitelně ta jejich imunita se týká nějakých těch kousanců a škrábanců, neznamená to zdaleka že by byli nesmrtelní. Boj proti zombíkům tedy opravdu není žádná sranda, náš hrdina je limitován zdravím (dá se doplnit ve formě jídla či nápojů nebo se dají nakoupit a nasbírat lékárničky), dále je pak omezen jeho výkon (zkrátka po chvíli máchání zbraní nebo sprintu se unaví, taky kdo by se na jeho místě neunavil) a v neposlední řadě je omezena i trvanlivost zbraní. To je hlavně na začátku velmi otravné, když hrdina nemá ani zbraně, ani peníze, sem tam sebere nějaký ten klacek, železnou trubku nebo pádlo co se mu během chvíle rozmlátí. Jsou tu ale místa s opravárenským stolkem, kde se dají zbraně opravit a vylepšit. A nejen to, dají se vytvořit i nové, tedy pokud k nim máme nákres a příslušný materiál. Tyhle zbraně jsou velice nápadité, třeba baseballová pálka na kterou je přidělána baterie, která pohání motůrek co žene ozubené kolo. Nebo na různé palcáty či mačety se dají přidělat dráty a baterie a v případě kritického zásahu to zombíkům dá pořádný elektrický šok. Pak tu máme nějaké ostnaté a žiletkové dráty, napuštění zbraně jedem a takové další vcelku běžné věci. Velmi šikovné jsou bomby z deodorantu a stará dobrá klasika Molotovův koktejl. Pokud jde o střelné zbraně, tak jsou tu všelijaké pistole, revolvery, brokovnice, útočné pušky, ty se dají i všelijak upravit na elektro-šokové nebo výbušné střely, ovšem střeliva je tu málo, takže se s ním musí šetřit jak to jenom jde. Můžu jenom spekulovat zda třeba Purrna nemá více střeliva, když už je na to expertka, ale hádám že asi ne.

Boj probíhá většinou zblízka a je to skutečně boj se vším všudy, tady to vůbec není jako v jiných hrách že se utábořím někde na protějším kopci a v relativním pohodlí všechny na dálku sejmu odstřelovací puškou. Kdepak, tady ani žádná sniperka na výběr není (což mě docela mrzí, ale co se dá dělat). Tady je to pěkně zblízka, s všelijakým pobíháním, uhýbáním, uskakováním atd. U tupých zbraní je možné při přesném zásahu zombíkům polámat končetiny, u sečných je možné jim je useknout. Při různých kritických zásazích jsou tu zpomalené záběry, třeba když tupou zbraní hrdina zombíkovi rozbije hlavu, nebo když mu ji mačetou usekne. Mám dojem že to jsou momenty kvůli kterým tu hru zakázali...mimo jiné. Vozidla tu nějaká jsou, nejčastěji pickup, posléze v jedné části hry i obrněné vozidlo. Chápu že tvůrci hry chtěli aby to bylo autentické, v téhle části světa většinou mívají volant napravo, ale pro mě to byl dost nezvyk. Ještě otravnější než volant napravo byly silnice, které tu jsou velice úzké, pokud nebyla poblíž větší křižovatka, tak se auto dost obtížně otáčelo.

V téhle hře se umírá velmi snadno a často, přesila je tu ohromná, zbraně zejména na začátku za nic nestojí a není jich tolik. Ale myslím že ta hra je taková svým způsobem intuitivní, že hráče tak nějak navede jak by měl bojovat. Já jsem si našel takový poměrně úsporný styl boje. Jak to jde, tak vylezu na nějaký auťák nebo na něco vyššího a mlátím zombíky po hlavě nějakým palcátem nebo pálkou. Jak jsou někde zamřížované dveře, tak je na sebe nalákám a těsně jim před nosem ty dveře přibouchnu. Oni se sice dobývají dovnitř, ale na mě z nějakého důvodu nedosáhnou, zato já je nějakou tupou zbraní mlátit můžu (ostrou zbraní jako např. mačetou kupodivu ne). Na větší nepřátele jako je Thug nebo ta potvora ve svěrací kazajce je nejlepší hodit granát, bombu, molotov a nebo někam vylézt, mít je těsně pod sebou a buď je mlátit něčím delším co na ně dosáhne a nebo po nich házet nějakým nožem. To je poměrně efektivní zvlášť když je ta potvora dost blízko na to aby se z ní ten nůž dal zase vytáhnout. A pochopitelně hodně se ušetří skillem kdy se ležícímu zombíkovi rozšlápne hlava.

Ve městě jsem se vykašlal na spoustu questů co nebyly až tak důležité pokud jde o hlavní dějovou linii. Už mě to nějak přestávalo bavit, vcelku stereotyp probíjet se tím městem znovu a znovu, to bylo shodou okolností i u těch hlavních questů, např. pasáž kdy jsem se musel čtyřikrát probíjet kanalizací tam a zpátky, to už mi přišlo trochu moc. Kromě města byla i část questů v džungli, tam jsem se opět převážně držel hlavního děje. Jak to bylo možné, hned jsem se přesunul části hry co se odehrává ve věznici, kde hra také končí. Také tam bylo na výběr pár vedlejších questů, ale už jsem se jen držel té hlavní dějové linie. Tady byla hra kupodivu docela svižná, bylo tu sice ohromné množství nepřátel, ale zase po cestách byly propanové bomby a hasící přístroje co se daly rozstřelit, dost nepřátel se dalo umlátit přes mříže nebo jsem je zabíjel na dálku vrhacími předměty. Dost jsem ocenil že když už ta moje postava umře, tak se kupodivu respawnuje zhruba tam kde byla a nepřátelé jsou oslabeni zhruba stejně jak byli, pokud z nich před smrtí trčely nějaké nože nebo mačety, tak v nich zůstaly. Posledního bosse plukovníka Rydera jsem zabil napotřetí a to ještě takovým poněkud netradičním způsobem že za mnou hnal do takového kamrlíku s opravárenským stolkem a lékárničkami, nějak se mi povedlo se mu vyhnout a zavřít za sebou dveře. Pak se mi povedlo dvakrát vždycky otevřít dveře, hodit tam granát a zase za sebou zabouchnout. Napotřetí se dostal ven, tak jsem zvolil taktiku vždycky uhnout a seknout elektrickou mačetou, až se konečně povedl kritický zásah a boss se začal svíjet v šoku, já do něj sekal jak to jenom šlo až padnul. Následuje závěrečné video, odlet našich hrdinů vrtulníkem, v podstatě by to měl být happy end, ale ve vzduchu visí taková temná předzvěst že tenhle svět už nikdy nebude takový jako dřív...

Pokračování příště...

Crysis Warhead

Crysis Warhead je samostatně spustitelný datadisk ke hře Crysis. Hra přesně navazuje tam kde skončil první díl, tedy na ostrově kde se povedlo odvrátit první vlnu invaze mimozemšťanů. Jak už to tak chodí, ukáže se že spousta cizáků je naživu a stále je tu velké množství severokorejských vojáků včetně jejich šíleného generála. Jejich speciální jednotky dokonce mají vlastní verzi nano-obleků, které sice nejsou srovnatelné s těmi co mají naši hrdinové, ovšem dělá to z nich velmi nepříjemné protivníky.

Tentokrát hrajete za jiného vojáka – děj začíná zhruba v polovině děje prvního dílu Crysis, kdy předchozí hlavní hrdina Nomád operuje někde na druhém konci ostrova, zatímco tam kde se zrovna teď něco děje je po ruce voják s krásným britským přízvukem a předzdívkou Psycho. Nadřízení jej nemají příliš v lásce, protože prý není disciplinovaný (jinými slovy raději dělá vlastní rozhodnutí) a když se rozzuří tak je schopný zabíjet vše co mu přijde pod ruce (a nano-oblek jeho psychickému stavu zrovna moc nepřidává). Nicméně Psycho je zatraceně zkušený voják se kterým se musí počítat. Cílem po kterém jde je převážený kontejner, ve kterém by měla být jaderná zbraň (odtud pochází název hry).

Kromě arzenálu z prvního dílu Crysis tu máme i nějaké další nové zbraně, pokud si dobře vzpomínám tak to byly např. SMG které bylo možné mít v obou rukou, pak tu byl šestiranný granátomet, těžce devastující cizácký kanon. A spousta vozidel, kterými se dá jezdit i střílet z nich. Využití vozidel je tu myslím výraznější než v prvním díle. Hráče tu nečeká nic lehkého, musí např. zničit tankovou divizi, naskočit na jedoucí vlak a z jeho kulometných věží se bránit nájezdům severních korejců a náletům cizáků. Taky si vyzkoušíte pilotování speciálního letadla, kdy na vás opět nalétávají cizáci (tohle mi zrovna přišlo jako dost složitá mise, chvíli trvalo než jsem to dohrál).

Ovládání je stejné jako v předchozím díle, tedy po zmáčknutí prostředního tlačítka se objeví volba speciálních schopností obleku. Psycho má pochopitelně stejný oblek jako měl v předchozím díle Nomád, takže v tomto nic nového nečekejte. Psycho má během hry spoustu docela vtipných hlášek (přišel mi tedy rozhodně zábavnější než Nomád), moje oblíbená je ta co říká severokorejskému generálovi když mu nadává do zatracených amíků „I'm British, you muppet!“

Crysis Warhead sice nepřináší tolik nového, ale příběh je pořád docela dobrý a hratelnost se oproti prvnímu dílu výrazně zlepšila (už tu není takový nedostatek střeliva jako v prvním díle). V této hře rozhodně najdete spoustu zábavy a báječného násilí.

Nevill - Mr. Big

Koncem loňského roku mě zas popadla taková ta správná tvořivá nálada a chuť zkusit si vyrobit další dýmku, tak jsem poprosil Honzu Kloučka aby mi připravil jeden hobby-blok. Vlastně jsem to kupoval společně s Jantang pokerem co jsem si nadělil k vánocům. Byl to pořádně velký kus dřeva, tak jsem si řekl že by z toho mohla být pěkně velká dýmka, v podstatě něco podobného jako velká bentka, kterou mám z prvního workshopu v Honzově dílně. Výsledek vypadá takto:

Na tomhle snímku je už po prvním kouření, původně jsem ji fotil ještě nekouřenou, ale po otevření fotky jsem zjistil že je z té jedné strany přepal od sluníčka že ta kresba není dobře vidět, tak jsem to raději cvaknul ještě jednou. Schválně jsem na úvod vybral tu hezčí stranu, která má překrásnou kresbu, na druhé už to takhle není, přesto musím říct že se mi dostal do rukou krásný kus dřeva. Ano, je velká, je hodně velká, proto jsem zvolil název Mr. Big (a hned jsem si vzpomněl na jejich píseň Wild World). Sám váhám kam ten tvar zařadit, jestli je to billiard nebo poker, nebo takové něco mezi, což se mi většinou povede. Na délku má 15,5cm, hlavička je vysoká 6cm, stěny jsou silné zhruba 13mm, průměr tabákové komory je 19mm. Váha s ohledem na velikost kupodivu není až tak ukrutná, má 87g. V zubech ji tedy chvíli udržím, ale je to zkrátka dýmka spíše do ruky a v ní se opravdu neztratí. 

Možná jsem už zmiňoval že nemám příliš mnoho vybavení, ve sklepě mám ponk se svěrákem, víceméně celý tvar brousím rašplí a pak už jen přichází na řadu smirkový papír na vybroušení dohladka. S tím mám obecně dost velký problém že mi zůstávají různé malé škrábance, zřejmě si dříve nebo později budu muset pořídit nějaký leštící kotouč. Zatím ho ale nemám, tak jsem poprosil Martina Pelešku a ten mi ji v dílně u Honzy přeleštil. S Honzou měli oba nutkání do toho trochu "hrábnout", že by z toho mohla být pěkná dýmka. Jistě, mohla, ale už by byla úplně jiná, zkrátka nakonec jsem se rozhodl že na ten svůj tvar nebudu rezignovat a dýmka zůstala taková jaká je. 

Dokonalé to není, to připouštím, je taková trochu šišatá, u přechodu krčku a hlavičky je tam zabroušeno poněkud víc než by správně mělo být, ale to je tím že jsem se tam potýkal s docela hlubokými škrábanci které ne a nechtěly zmizet. Zrovna tahle část dýmky mi při výrobě připadá nejvíce komplikovaná. Na hotové dýmce to vypadá že je to přece v pohodě a je to naprosto jasné, ale fakt to není žádná sranda. Teď zrovna dělám na další dýmce a tam to snad bude o něco lepší, učím se více používat kulatou stranu rašple. 

Honza s Martinem mi oba poskytly rady coby na tom udělali jinak a jak bych to měl dělat příště, ale nejvíc mě potěšil Přemek Omrt když jsem mu ji ukazoval. Prostě ten tvar vzal takový jaký je a říkal že to je v pohodě, nějaká ta nerovnost tolik nevadí, alespoň je na tom vidět že jde o ruční práci. Přemek má rád hodně velké dýmky, takže velikost téhle dýmky mu přišla přijatelná, jen by u ní udělal širší kotel, což si představit dovedu, prostor by tu rozhodně byl, ale nedovedu si představit na kolik hodin kouření by taková dýmka byla. 

Na závěr přidám ještě ptačí očka zepředu, na to je radost pohledět. Kouřím z ní momentálně Mac Baren Virginia No.1. To je první dýmkový tabák který jsem kouřil a dostávám jej pravidelně každé vánoce od tety, které nějak tahle značka utkvěla v paměti od doby kdy jsem začínal s kouřením dýmky. Mac Baren tedy nepatří mezi mé oblíbené výrobce tabáku, ale když Virginia No.1 nalehko nacpe do většího kotle a kouří se pomalu, tak se to obejde i bez obvyklého štípání a vlastně to není zas tak špatné pokouření. Do téhle dýmky se myslím hodí a zřejmě v ní i zůstane. 

RX Pipes - Maigret Ring Grain

Už je to více než půl roku co jsem psal o dýmce, kterou mi věnoval Radek "Dejmal" Jůza. Říkám jí "minimum canadian" a z celé mojí sbírky má ty nejtenčí stěny. V době kdy jsem o ní psal mi Radek věnoval ještě jednu se slovy že u téhle rozhodně nemusím mít obavy že by měla příliš tenké stěny. 

Nazval ji "Maigret Ring Grain", druhá část názvu je vcelku jasná, je pískovaná a má moc krásnou kresbu. Na název Maigret jsem se neptal, ale tvarem mi to trochu připomíná jednu ze stejnojmenné řady dýmek které vyrábí Design Berlin a myslím že komisař Maigret by z téhle dýmky jistě kouřil stejně rád jako já. 

Na délku má 14cm, hlavička má na výšku 4,5cm, vnitřní průměr tabákové komory je 22mm, dá se do ní nacpat docela slušné množství tabáku. Váha je necelých 50g, což je s ohledem na velikost pěkná hodnota a je i dobře vyvážená, takže se dá v zubech držet velice pohodlně. Náústek je sedlový, z ebonitu a s bezfiltrovým čepem. Pískování je hlubší a tou kresbou se během kouření vždycky kochám, radost pohledět. 

Zařadil jsem ji do skupiny dýmek, ze kterých kouřím nejčastěji a po těch několika měsících co z ní kouřím můžu zcela zodpovědně prohlásit, že je to skvělá dýmka. Při výběru tabáku jsem si říkal že to musí být nějaký nepříliš silný tabák co se dá kouřit z větší hlavičky, nakonec jsem vybral Mac Baren Acadian Perique a Maigret si s tímhle tabákem dobře rozumí. 

Radku, ještě jednou díky!