úterý 29. října 2013

18. Třebíčské kouření v Dalešicích

Třebíčské kouření se již poněkolikáté konalo v prostorách pivovaru v Dalešicích. Ráno jsme vyrazili s Davidem a Ditou a měli jsme to krásně načasováno že bychom tam měli být tak akorát na začátek registrace, ale na dálnici byla bohužel zácpa takže jsme nakonec byli rádi že jsme tam dorazili v 13  hod. a stihli jsme ještě oběd. Předem se omlouvám že fotky tentokrát ode mě nebudou, zrcadlovka se mi v té poraněné ruce zatím dost špatně drží. Vzal jsem si s sebou takový malý kompakt, ale v těch prostorách je focení poněkud náročné a tenhle foťáček to prostě nezvládá. Nacvakal jsem těch snímků víc, ale kvalita je zlá, tak jen přikládám do článku něco málo pro ilustraci.


Soutěžilo se s tabákem Danish Gold Vanilla který vyrábí Planta, silně aromatická směs, cítím tam kromě vanilky ještě nějaký alkohol. Už nějak před dvěma týdny jsem si koupil plechovku tohoto tabáku, abych trochu zjistil jak se v dýmce chová. Jednou jsme s ním i soutěžili v pondělí na srazu pražské buňky Dýmka.net a to jsem s ním dokonce udělal čas asi hodinu a pět minut. Tentokrát mi při soutěži hořel poměrně pěkně, ale příliš rychle. Vždycky si říkám že když udělám na soutěži čas přes jednu hodinu tak budu spokojený, tady to bohužel zase nevyšlo a měl jsem jen 58 minut a bylo z toho 24. místo z 80 soutěžících. Těší mě však že jsem tabák opravdu dokouřil až do dna, zbylo z něj jen nepatrné množství popílku. Měl jsem pak také trochu obavu zda jsem náhodou nenapálil soutěžní dýmku, protože posledních pár minut jsem měl pocit že už tam cítím dřevo, naštěstí se po vyčištění ukázalo že je vše v pořádku. Soutěž vyhrál Pavel Voňka z klubu Meršánka Havlíčkův Brod, na druhém místě byl Martin Pedain za PC Dýmka.net a třetí byl Kamil Klečka za PC Moravia. Tuším že vítězný čas byl snad přes dvě hodiny, ale nevím přesně, to už jsem se věnoval popíjení výborného dalešického piva a povídal si s kamarády.


Byl tu jako obvykle stánek firmy Mostex s tabákem, dále tu pak bylo několik výrobců dýmek se svou nabídkou, konkrétně Přemek Omrt, Honza Klouček, Petr Vobořil a Petr Kučera. Od Petra Kučery jsem si nakonec vybral jednu příjemnou pískovanou dýmku, časem se tu na blogu jistě objeví, jen co z ní začnu kouřit. Shodou okolností mám od Petra i dusátko které dával do cen a já si ho vybral (přišlo mi to lepší než láhev vína nebo tobolka Holger Danske Vanilla-orange).

(fotil David Švancar)

Moc rád jsem tam zase viděl spoustu známých a kamarádů, vždycky říkám že to je na těch dýmkařských akcích ze všeho nejlepší. Příští rok už by se Třebíčské kouření mělo vrátit zpět na třebíčský zámek. Připouštím že dalešický pivovar mi bude trochu chybět, jsou to krásné prostory a za těch pár let se tam již vychytala veškerá organizace. Na druhou stranu třebíčský zámek má také svoje kouzlo a věřím že to bude další pěkná soutěž. 

pondělí 28. října 2013

Pokus o kontrastní moření

Jak jsem posledně zmínil, mám jednu rozdělanou dýmku na které jsem začal pracovat nějak v červenci předtím než se mi stal úraz na pravé ruce. Tvar jsem již do značné míry měl a tak jsem se pustil do povrchové úpravy. Opět můj oblíbený jemný rustik, ale tentokrát jsem si říkal že zkusím něco nového a pokusil jsem se o kontrastní moření. Dýmku jsem po dokončení rustiku lehce natřel tmavě hnědým mořidlem, chvíli jsem to nechal zaschnout, poté jsem dal přes to nátěr parafínového oleje a dýmku jsem do značné míry odleštil na hrubém leštícím kotouči. 


Takhle to nevypadá vůbec špatně, dám tomu ještě několik nátěrů olejem a pak to na závěr ještě přeleštím na jemném kotouči. A taky budu muset trochu doladit náústek, ale to si už nechám na příští víkend, uvidíme jak to dopadne. Připadám si teď tak trochu jako strýc František v Saturninovi, jak měl radost když sám objevil něco co už bylo dávno objevené...

pátek 25. října 2013

Jedna ruka netleská - část 2

Říkal jsem si že jsem už zase docela dlouho nic nepsal, tak abyste věděli že jsem zdráv a relativně v pořádku (tedy někteří už to samozřejmě nějakou dobu víte). Zkusím takovou rekapitulaci co se mnou bylo za poslední dobu.

29. září jsem nastoupil do Motola na další operaci, tentokrát to již byla taková drobnější záležitost a sice vyndání těch dvou Kirschnerových drátů z pravé ruky. Po nějaké době čekání na příjmu jsem se přesunul na lůžkovou část traumatologie. Během toho dne jsem přečetl knihu "The Island" kterou napsal Peter Benchley, kdo rád čtete o pirátech, tak vřele doporučuju. Noc opravdu stála za to, na pokoji byl nějaký velmi starý pán který stále něco mlel a někoho volal, personál za ním byl během noci tak nejmíň patnáctkrát a snažili se ho uklidnit, což většinou vydrželo pár minut a začal znovu. Podotýkám že jsem si večer dával silný prášek na spaní a měl jsem ucpávky do uší a stejně to bylo marné. Vrcholem bylo když nám pán udělal před pátou hodinou ráno budíček a začal tam křičet "Pomoc, únos, unesli mě!!". Personálu pak říkal že ho unesli falešný policajti a že má jít do Motola na operaci, personál se mu snažil vysvětlit že přece je v Motole. Já jim pak říkal že obvykle nejsem z těch co by si stěžovali, ale že tohle fakt nejde a že mě musí dát na jiný pokoj, v tom mi naštěstí bez jakýchkoliv řečí vyhověli. 

(foceno starým mobilem - moje nemocniční postel, to už jsem měl sbaleno a čekal až mi přinesou propouštěcí zprávu)

30. září mě ráno operovali, nevím sice proč bylo nutné dělat to zase v celkové anestezii, nicméně vysvětlovali mi že se to takhle musí dělat, ale že mi jenom dají nějaký ten uspávací prostředek do masky a nebudu muset mít zavedený vzduchovod, protože to bude jen krátká operace. Sám jsem na tohle téma pár dní žertoval že by se to dalo jednoduše operovat nářaďovým nožem Leatherman, nožem by se to trochu nařízlo a kleštěmi by se vytáhly drátky. Narkózu jsem opět vnímal jako časoprostorovou poruchu, v jednu chvíli mi dávali dýchat z masky a najednou mě zas překládali zpátky na postel. Zase to byl takový skok z plného vědomí do plného vědomí. Vezli mě už rovnou na jiný pokoj, tam leželi dva naprosto pohodoví chlapíci a odpoledne za mnou přijeli rodiče, to vše mi velice zvedlo náladu po té předchozí šílené noci. 

1. října mě ráno pustili domů, sundali mi obvaz a na ruce mi zůstala jen náplast přes rány ve kterých zůstaly stehy. Vzal jsem si taxík domů a rovnou se vrátil do pracovního procesu, protože uzávěrka byla v plném proudu a já byl ve skluzu. Práci levou rukou jsem již měl z předchozího měsíce dobře nacvičenou, takže to nebyl žádný velký problém. Stále jsem kouřil doutníky, tak jako celou tu dobu od chvíle co jsem si zranil ruku. Vlastně jsem značně zmenšil zásoby v humidoru, takže jsem je v mezidobí musel trochu doplnit. Zhruba týden poté jsem již začal znovu kouřit dýmku, ruka při všech těch pohybech již tolik nebolela.

11. října mi vyndali stehy a dostal jsem poukaz na rehabilitaci, protože hybnost malíčku byla stále velmi omezená. Našel jsem si číslo na středisko u nás v Radotíně a povedlo se mi objednat se na rehabilitaci, první termín byl další týden, což je prý poměrně rychle, přátelé a známí mi říkali že to kolikrát trvá mnohem déle než tam člověka vezmou. 

22. října jsem byl poprvé na rehabilitaci, sestřička mi ten prst a kloub promasírovala, ukázala jak si mám cvičit (hlavně takové cviky protitlakem) a bylo mi řečeno že tam budu docházet pokud možno každý den ráno na magnetickou rezonanci a některé dny budu mít ještě potom cvičení. Magnetická rezonance vypadá tak, že si tam člověk sedne na židli a ruku strčí do takového vypolstrovaného tunelu který tak trochu hučí a po 25 minutách to zapíská že je konec a vypne se to. Když jsem na tom byl ve středu poprvé, tak jsem si to nějak neuvědomil a vzal si s sebou čtečku Kindle, že si u toho budu číst. Sestřička mi říkala že to není zrovna dobrý nápad, že magnety se s elektronikou nemají moc rády. V počítačových hrách jsem musel proti nepřátelským bojovým robotům naházet dost možná stovky EMP granátů a přesto mě tohle nějak nenapadlo. Takže jsem si musel vystačit s nějakými erárními časopisy a další dny už jsem si bral vždy něco papírového. Včera to byl comics Hellblazer (starý známý vymítač démonů John Constantine) a dnes jsem sáhnul po sci-fi knížce "Svět Stínu" od Sergeje Lukjaněnka, kterou už mám delší dobu rozečtenou. Co dodat, ruka již není tolik zatuhlá, psát všemi deseti prsty můžu v podstatě bez omezení, ale hybnost malíčku stále není ideální. Ovšem zdá se mi že je to den ode dne lepší a jde to ohnout zase o malý kousek dál, bude to zkrátka chtít ještě nějaký čas než se to vrátí do normálu. Řím také nepostavili za den, že? 

(preview co bude v dalších článcích)

Pokud jde o práci, tak to relativně zvládám, ale ty díky těm všem termínům kdy jsem na rehabilitaci nebo na kontrole v Motole jsem zkrátka stále s něčím pozadu a stále něco dodělávám a stíhám na poslední chvíli. Naštěstí všichni kolegové pro to mají pochopení a od všech slyším "zdraví je na prvním místě" a dost mi pomáhají, takže to není zdaleka tak zlé jak jsem si myslel. Pokud jde o plány do nedaleké budoucnosti, tak zítra se chystáme na Třebíčské kouření, které se opět bude konat v Dalešicích. Zrcadlovku tentokrát nechávám doma, protože se mi bohužel stále ještě dost špatně drží v ruce, tak snad se mi povede udělat nějaké snímky z mobilu nebo si možná od rodičů půjčím malý kompakt. Dále mám v plánu nějaké recenze nožů a dojde pochopitelně i na nějakou tu dýmku, konkrétně mám ve sbírce další hezký kousek od Přemka Omrta. Taky tam mám jednu ruční výrobu co jsem ještě dodělával v létě předtím než se mi stal úraz a nějaké dvě nebo tři dýmky o kterých jsem zatím nepsal. Jinak s kým se uvidíme, při podání ruky prosím netiskněte moc silně, zrovna tohle mě zatím opravdu dost bolí...ale to já vždycky raději připomínám předem... :-)