čtvrtek 31. prosince 2015

Přemysl Omrt - Freehand 29/15

Je Silvestr a ještě stihnu jeden poslední letošní článek. Ano, mám další dýmku od Přemka Omrta a pořídil jsem si ji v rámci mé vlastní vánoční tradice, že si v poledne na Vánoce vždycky zakouřím z nějaké nové dýmky. Přemek stále zkouší nové věci, teď v poslední době přišel s nápadem přidat k tomu svému tradičnímu tvaru jehlový podpatek, na kterém by ta dýmka stála. Pravda, stabilní to je asi tak jak je stabilní jehlový podpatek, ale ten nápad se mi náramně líbil. Přemek jich měl několik a já si vybral tuhle, protože mi zkrátka nejlíp padla do ruky.


Na délku má 15,5cm, na výšku má hlavička bez podpatku 5cm a s ním 6,5cm. Váží 55g, což celkem odpovídá množství dřeva. Kromě hlavičky je z briaru i ten špalík co tvoří krček dýmky a ten je také docela silný. Hlavička je mořená na tvavě hnědou, malá hranka z přední a zadní strany byla ponechána světlá. Na spodku hlavičky je zmiňovaný jehlový podpatek, ten je z takového oranžovo-červeného akrylu. Na jedné straně hlavičky a krčku bylo ponecháno přírodní plato. Provedení je bezfiltrové, což je i vidět na náústku - ten je také zbroušený do hranek, tak aby to ladilo se zbytkem dýmky. 

Myslím že u téhle dýmky opravdu není těžké poznat kdo je jejím autorem, Přemek na ní použil opravdu velké množství prvků, které jsou pro něj tak typické. Hranky, plato, dřevěné a akrylové aplikace... 

Ač by se to možná na první pohled nezdálo, ta dýmka je kupodivu velice ergonomická a v ruce se drží příjemně. To přesně dělají ty zkosené hranky vepředu a vzadu, Přemek to má zkrátka promyšlené do posledního detailu. U nás v hospodě svým netradičním tvarem samozřejmě tahle dýmka vyvolala u všech velký zájem a ohlasy na ni byly velice pozitivní, což mě těší. Kouří se z ní výborně, k tomu se nedá nic dodat. Že byly ty Vánoce, tak jsem si otevřel jednu vzácnost, G.L.Pease Telegraph Hill, skvělou americkou směs virginie s periquem. Až mi dojde tak jej zřejmě nahradí Dunhill Elizabethan Mixture. 

pondělí 21. prosince 2015

Petr Pipes - Sand Bent SS

Loni jsem si v článku o klubové dýmce 2014 dal takové "předsevzetí" že kdybych měl chuť pořídit si nějakou další dýmku klasického tvaru se stříbrným spigotem, vybral bych si něco u Petra Libory - a tak jsem také učinil. S Petrem jsem se na téhle dýmce domluvil nějak koncem loňského roku, s tím že to nijak nespěchá, zkrátka až na ni najde to správné dřevo. Představoval jsem si něco jako takovou tu větší bentku zhruba pětkové dunhillovské velikosti, sandblast v černé barvě. Bezfiltr, akrylový náústek a stříbrný spigot. Žádné obrázky, jen tenhle obecný popis. Petr věděl naprosto přesně co mám na mysli a po pár měsících mi přinesl tuhle nádheru:


Na výšku má zhruba 6cm, na délku zhruba 14cm a váží 77g, což je s ohledem na velikost a stříbrné kování velice slušné. V zubech se drží naprosto perfektně, do ruky padne jako by tam patřila odjakživa. 


Říkávám to sice téměř u každé své nové dýmky a budu se opakovat, ale takovou dýmku jsem vždycky chtěl! Kresba dřeva je tu opravdu nádherná. Jednu bentku od Dunhilla mám a ta tedy zdaleka nemá takhle pěkné pískování a ring grain už teprve ne. O téhle dýmce píšu s odstupem nějakých čtyř měsíců co ji mám a můžu zcela zodpovědně prohlásit že se z ní kouří báječně. Zařadil jsem ji do okruhu dýmek ze kterých kouřím nejčastěji. Kouřím z ní Dunhill Three Years Matured Virginia, to je velice příjemná směs vyzrálé virginie se špetkou orientu. 

neděle 1. listopadu 2015

20. Třebíčské kouření

20. ročník Třebíčského kouření se konal v sobotu 31.10.2015 v prostorách třebíčského zámku a pořádala ji Asociace dýmkařských klubů ve spolupráci s Muzeem Vysočiny Třebíč a firmou Mostex. Několik předchozích ročníků se soutěž z důvodu rekonstrukce třebíčského zámku konala v prostorách pivovaru v Dalešicích, ale v loňském roce se již vrátila zpět do Třebíče (tu loňskou soutěž jsem bohužel propásnul). Pamatuju si jak to tam vypadalo dříve a myslím že to opravili velmi pěkně. Moderně a přesto citlivě k historickému charakteru budovy. Pokud jde o Dalešice, tak Třebíčské kouření se s nimi až tak úplně nerozloučilo protože zde obstarávaly catering, na výběr jsme tu měli dvě teplá jídla, pak tuším paštiku, škvarkovou pomazánku, štrůdl...a samozřejmě výborné dalešické pivo.

(Zahájení soutěže - Jaroslav Martínek, Jakub Antoš a Josef Stanislav)

Svůj stánek tu měla Etrafika s velkým výběrem tabáků (celý jeden stůl zaplnily jenom tobolky s tabáky Gawith Hoggarth), s nabídkou svých dýmek zde byli výrobci Petr Vobořil a Martin Vlasák. Já si tentokrát na soutěži žádnou dýmku nepořizoval, jen jsem si doplnil zásobu tabáku o dvě tobolky GH Continental Blend.

(Petr Vobořil a Etrafika)

Samotná soutěž je taková méně formální, každý zde soutěží ze své vlastní dýmky, jinak tabák, dusátka a zápalky jsou pro všechny stejné. Také se zde nedodržuje pravidlo CIPC že se během prvních desíti minut nesmí soutěžící napít. Soutěžní tabák byl tentokrát Holger Danske Double Fermented od společnosti Planta. Je to dvakrát fermentovaná směs cavendishe a virginie, výrobce jako aromatizaci uvádí kakao a čokoládu s tóny citrusu, zkrátka aromatik. Není to úplně můj šálek čaje, poté co si jej zapálilo 68 soutěžících musím říct že ta vůně je taková sice ne úplně nepříjemná, ale trochu vlezlá. Nicméně připouštím že coby soutěžní tabák tento Holger Danske má své kvality, hořel poměrně slušně. Jenom tak pro zajímavost, první soutěžící zhasnul teprve po necelé půlhodině, to svědčí nejen o kvalitě tabáku, ale především o kvalitě soutěžících. 

(stůl PC Dýmka.net)

Pokud jde o mě tak hořelo mi to vcelku dobře, tabák mi kupodivu nemočkoval, jen ke konci se mi dýmka začala poněkud rozpalovat a začínal mě z toho trochu pálit jazyk. Udělal jsem si opět nehořlavý tabákový špuntík na dně, ale po vysypání tam toho nespáleného tabáku moc nezbylo a se svým časem jsem spokojen. Po pár letech jsem zas konečně na soutěži přesáhnul jednu hodinu, čas jsem měl 1 hodinu 2 minuty, bez ohledu na pořadí jsem s tím velice spokojený.

(já se svým diplomem)

Soutěž vyhrál Pavel Voňka z SDK Havlíčkův Brod s časem 2 hod 10 minut, na druhém místě byl Štefan German za PC Dýmka.net s časem 1 hod 56 minut, na třetím místě byl Vasil Chymčák za KPC Hradec Králové. Jinak za PC Dýmka.net se nám vcelku dařilo, Jakub Rolčík byl na 5. místě, Martin Pedain na 6. Místě, Michal Hubacz na 8. místě, Jakub Antoš na 20. místě, já byl s tím svým časem na 28. místě. A sice za to nebylo žádné zvláštní ocenění, ale jako nejlepší žena v soutěži se za Dýmka.net umístila Vladana Cinádrová. 

Zde je nafocená výsledková listina:



Třebíčské kouření byla vždycky taková velmi pohodová soutěž a jsem moc rád že jsem se opět mohl zúčastnit. Rád jsem zas viděl všechny kamarády a kolegy dýmkaře, všem jim patří dík za skvělou atmosféru. Jinak díky všem organizátorům a obsluze a pak má v neposlední řadě můj velký dík Jakub Antoš za odvoz. Tak zase na viděnou v příštím ročníku!

A zde je na závěr galerie s několika fotkami co jsem tam stačil pořídit:

středa 28. října 2015

Nevill Handmade - Bent Rhodesian 07/15

A je tu moje letošní sedmá dýmka, ještě jednu a vyrovnám skóre s loňským rokem. Pravda je že letos jsem zatím většinu dýmek dělal z polotovarů, ale to nevadí. Jak jsem se v předchozím článku zmiňoval že bych tentokrát zkusil nějaký hlubší rustik, úplně to nedopadlo. Domníval jsem se že tu mám v zásobě ještě nějaký polotovar na na bentku na kterém by bylo trochu více dřeva a mohl bych na to při rustikování trochu přitlačit, ale nakonec se ukázalo že mám jen poslední polotovar na rhodesian. V loňském roce jsem takovýhle tvar už dělal, byla to dýmka 06/14. Tu jsem tenkrát dělal hladkou, ale tady nebyla kresba úplně bez kazu, tak jsem to pojal tímhle stylem - spodek je rustikovaný takovým tím "tečkovaným" rustikem co rád dělám (o něco hrubším než jsem v poslední době dělal) a vršek jsem nechal hladký.


Barva je tentokrát taková středně hnědá, natřel jsem to zase tmavým mořidlem a ihned odleštil, vypadá to docela pěkně. Náústek je ebonitový s čepem na 9mm filtr, je ozdobený mým rustikovaným kroužkem. Na délku má 14,5cm, na výšku má 5,5cm a váží 57g, takřka shodné parametry jako s tou loňskou dýmkou. Pokud jde o tabákovou komory, řekl bych že je to pořád ještě taková střední velikost. 


Za zmínku stojí že jsem si při její výrobě přivodil takový menší úraz. Nahříval jsem ebonitový náústek horkovzdušnou pistolí abych jej mohl ohnout, pak jsem s tím šel do koupelny abych ten materiál trochu zchladil pod vodou a zůstalo to ohnuté. Pak jsem náústek ještě chvilku leštil na kotouči a šel uklidit horkovzdušnou pistoli. Nenapadlo mě že zůstane tak dlouho rozpálená a nějak mi vyklouzla lehce se mi otřela o hřbet pravé ruky. A byla z toho taková popáleninka něco málo přes centimetr, v podstatě se mi tam sloupla taková ta nejvrchnější vrstva kůže. Tak jsem šel znovu do koupelny a dal to zchladit pod studenou vodou... Kupodivu to nijak zvlášť nebolelo, stalo se mi to minulý pátek, dnes máme středu a už tam mám takový normální stroupek. Co k tomu více říct, kromě toho že jsem nemehlo a moje zásady bezpečnosti práce mají jisté rezervy jsem zjistil i další věci. Třeba to že nejsem drak, protože drakům žár a oheň neublíží. Nebo že nemám schopnost rychlého uzdravení jako Wolverine. 

Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, zatím si jen říkám že možná bude potřebovat ještě jednou přeleštit a pak se uvidí...

Update - tuhle dýmku dostal kamarád Leopold Trdý.

úterý 20. října 2015

Nevill Handmade - Bent Dublin 06/15

Konečně jsem se dostal k tomu že jsem dodělal další dýmku z polotovaru koupeného v Etrafice. Vlastně už jsem ji měl rozdělanou něco přes měsíc, ale zkrátka na to nějak nebyl čas nebo nálada...nebo obojí. Ale všechno má mít ten svůj pravý čas a ten nastal dnes, takže zde je výsledek:


Tvar je podle mě takový bent dublin se zakulaceným vrškem. Zkusil jsem na ní opět svůj oblíbený jemný rustik, tentokrát v takové opravdu jemné podobě. Vzhledem k tomu že jsem na frézku nemusel nijak zvlášť tlačit, bylo rustikování poměrně rychlé. Vršek má docela pěknou kresbu takže jsem jej jen přeleštil a nechal hladký, vypadá to tak docela pěkně. Asi nejvíc jsem se navztekal s tím ebonitovým náústkem na které jsem se stále nějak nemohl zbavit množství malých škrábanců, nakonec se to tedy víceméně povedlo. Na závěr jsem ji natřel parafínovým olejem a vyleštil na kotouči. Je možné že ji ještě jednou přeleštím, uvidím jak to bude vypadat za pár dní. Žádné mořidlo jsem tentokrát nedával, to dřevo nemá úplně špatnou kresbu tak jsem si říkal ať je to trochu vidět. 


Na délku má 14,5cm, na výšku 5cm, taková střední velikost. Trochu mě překvapila váha, 62g samozřejmě není žádná tragédie, ale když ji držím v ruce tak se mi až tak těžká nezdála. Nicméně je to tak. Mezi zuby se samozřejmě udržet dá celkem bez problému. Jak jsem již zmiňoval, náústek je ebonitový, ozdobený rustikovaným kroužkem, má čep na 9mm filtr. 

Ještě tam myslím v zádobě nějaký polotovar nebo hobby-blok mám, pro příště mám chuť zkusit si pro změnu nějaký hlubší rustik. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale své využití si jistě časem najde. 

sobota 17. října 2015

Michal Novák - Rare Wood poker

Jak jsem se zmiňoval v příspěvku o 2. jarním kouření U splavu, koupil jsem si tam dýmku z řady Rare Wood od Michala Nováka, už ji kouřím pár měsíců, takže o ní mohu něco málo napsat. Jak název napovídá, jsou to dýmky ze starého dřeva, které se dnes již dá považovat za velkou vzácnost a konkrétně tohle dřevo má docela zajímavou historii. Michal jich tam tenkrát měl na stole snad dvacet, přišel jsem si je prohlédnout a Michal mi podal do ruky zrovna tuhle dýmku se slovy "Tahle by byla taková přesně pro tebe". 


Michal mě zkrátka dobře zná a ví že mám rád pokery (a od něj mám v podstatě jenom pokery). Pravda je že to byl správný odhad, tahle dýmka se mi z nich opravdu líbila nejvíc, tomu zkrátka nešlo odolat, takže jsem si udělal radost. 


Dýmka je to taková vcelku kompaktní, na délku má jen 12cm, na výšku má necelých 5cm. Taková poctivá střední velikost. Váží 42g což je myslím naprosto adekvátní, toho dřeva je na ní vlastně docela dost. Náústek je (myslím) ebonitový s vkusnou kroužkovou aplikací. Dýmka je to bezfiltrová, což mi vyhovuje. V zubech se dá udržet bez problému. 


Pokud jde o tvar, tak bez nějaké té hranky by to prostě nebyl Michal Novák, tady udělal na krčku takovou jakoby vlnku. Na pravé straně ji ale trochu ubral, zřejmě s ohledem na ergonomii - přesně se o ni při držení opře palec pravé ruky. Je to netradiční a docela mě to baví, fakt je že kdyby to udělal jen jako obyčejný poker tak by to bylo celkem nudné. Dýmku jsem takhle vyfotil z vršku i spodku, pro lepší detail toho tvaru. 


Kresba dřeva není zrovna žádná velká nádhera, ale jak píše Michal na svých stránkách, tenkrát se zkrátka neřezalo s ohledem na bird eyes nebo straight grain, prioritou byla maximální výtěžnost, aby to vyšlo na co nejvíce přířezů. Nicméně co tomuto materiálu schází po estetické stránce, to dovede vynahradit svými výbornými kuřáckými vlastnostmi. Dýmek ze starého dřeva mám několik a všechny mají tu společnou vlastnost že kouření z nich je velmi suché a skoro vůbec se nerozpalují. Kouřím z ní momentálně Dunhill Three Years Matured Virginia.

neděle 4. října 2015

Kindle Voyage

Čtečku elektronických knih Kindle používám opravdu hodně, v podstatě každý den. K předloňským vánocům jsem pro maminku koupil Kindle Paperwhite 2 a musím říct že to podsvícení se mi na tom hodně líbilo. Trochu mi vadila absence tlačítek na posun stránek, tak jsem to nechal být, vždyť můj Kindle 3 byl stále funkční (a stále je). Ale pak jsem se dočetl že Amazon chystá novou čtečku, svou vlajkovou loď s názvem Kindle Voyage která bude mít i tlačítka, tak jsem si tedy počkal pár měsíců a koncem loňského roku si ji pořídil.

Rozměry čtečky jsou 16,2cm x 11,5cm x 0,76cm a samotná bez pouzdra váží 186g. Rozměry jsou to poměrně kompaktní, ve srovnání s Paperwhite 2 je o trochu menší a lehčí. Má šestipalcový displej, stejně jako ostatní čtečky Kindle, ovšem s lepším rozlišením, to je zde 1440 x 1050 pixelů. Tvrzené sklo zde překrývá úplně celou přední stranu, bez jakýchkoliv mezer a na omak i na pohled je jiné než např. u tabletů nebo mobilních telefonů. Je totiž leptané, jednak to částečně eliminuje odlesky a také to trochu zamezuje šmouhám po dotykovém ovládání. Ve výsledku by to mělo být co nejblíže papíru.


Na materiálu těla čtečky se nešetřilo, je z hořčíkové slitiny. Zadní strana čtečky je taková nezvykle geometrická, souvisí to se speciálním pouzdrem pro tuto čtečku které Amazon nazval Origami, asi podle toho jak se skládá. Ta lesklá část pod sebou skrývá magnet, čtečka se do pouzdra jednoduše vloží a magnet si to už přitáhne. Otevírá se jako takový ten kroužkový poznámkový blok na výšku, prostě se to přehodí dozadu a tam si to zas přicvakne magnet. A díky magnetu to také funguje jako "smart cover", tedy že se při otevření rovnou aktivuje displej a při zavření se zase automaticky vypne. A je tu samozřejmě ta hezká funkce při které se část krytu ohne a magnety přicvakne což vytvoří stojánek. Je to tedy doslova pouzdro za všechny prachy, 49 EUR za plastovou verzi (tu mám já) a když si připatíte dalších 10 EUR tak můžete mít to pouzdro v kůži. Nicméně lepší a kompaktnější pouzdro na tuhle čtečku není, a na používání je opravdu skvělé, bez něj by to prostě nebylo ono. Jinými slovy pokud se někdo rozhodne ke koupi Kindlu Voyage, pak je Origami pouzdro naprosto nutným výdajem. Tuším že u nás se stále nikde neprodává, já si jej objednal z německého Amazonu. Samotnou čtečku mě to objednat nenechalo (české zastoupení Amazonu zatím u nás čtečky přímo neprodává a každé zastoupení má trochu jiné dotované ceny), naštěstí u nákupu příslušenství tento limit nebyl.


Jak jsem zmiňoval, jsou zde tlačítka na stránkování, ovšem nejsou to mechanická tlačítka jako tomu bylo např. u předchozích verzí Kindlu. Říkají tomu PagePress a jsou to dotyková tlačítka. Na obou stranách displeje, jak jsou ty šipky, stačí trochu zatlačit prstem, jako odezvu ucítíte lehké zavibrování a stránka se přehodí. Jsou tu v nastavení tři úrovně síly stisku, po chvíli experimentování jsem v nastavení vrátil střední úroveň, ta mi vyhovuje nejvíc. Osobně bych zde dal přednost mechanickým tlačítkům, ale je to věc zvyku. PagePress lze také zcela vypnout a funguje tu samozřejmě to běžné dotykové ovládání. 


Displej je podsvícený, podobně jako u Paperwhite, ovšem navíc je tu světelný senzor, který upraví podsvícení displeje podle světelnosti okolí kde se zrovna nacházíte. Funguje to tak že někde v přítmí senzor postupně zvedne intenzitu podsvícení, na plném slunci to podsvícení sníží nebo úplně vypne. Podsvícení se dá nastavit i manuálně, ale musím říct že ta automatická funkce funguje výborně a pro oči je to velmi příjemné. Pro noční čtenáře je tu také užitečná funkce Nightlife, která zpočátku drží úroveň podsvícení na nižších hodnotách a zvedne ji až postupně, takže si oči stačí přivyknout.

(Origami stojánek, foceno samozřejmě na mém kuřáckém stolečku)

Upřímně, pokud jde o poměr cena/výkon, tak za cenu Voyage si zhruba koupíte dvě čtečky Paperwhite a když k ceně za Origami pouzdro přidáte asi tak pětikilo, můžete si za to pořídit Kindle 6 Touch. Je to zařízení v premium kvalitě, kterou si taky pořádně zaplatíte. Ale jinak jsem naprosto spokojený, můžu se jen přidat k názoru že je to momentálně asi nejlepší čtečka elektronických knih na trhu. Po tom více než půl roce co ji mám musím říct že se mi na ní čte opravdu moc příjemně a zejména ta automatická úroveň podsvícení z toho dělá opravdu velké uživatelské pohodlí. 

pondělí 28. září 2015

23. Mistrovství ČR v Brně

23. Mistrovství České republiky v pomalém kouření dýmky a zároveň 18. Babinského memoriál se konalo dne 26.9.2015 v prostorách hradní vinárny na hradě Špilberk v Brně a pořadatelem byl Špilberk PC Brno. V Brně jsem několik let studoval, ale na Špilberku jsem vlastně nikdy nebyl, takže jsem na to byl velmi zvědavý. Pořadatelé nám zde mimo jiné zařídili velmi zajímavou prohlídku špilberských kasemat, tak jsme se mohli podívat do míst kde dle legend měli sedět lupiči Babinský a Grasel (průvodce tedy říkal že to jsou skutečně jen legendy, že v té době už se kasematy jako žalář nepoužívaly) nebo tu měl někde v horních patrech Špilberku relativně komfortní vězení baron Trenck. 


Bylo tu dost času nejen na registraci a prohlídku, ale i na oběd, ochutnávku burčáku, svůj stánek tu tradičně měla Etrafika a své dýmky tu tentokrát měli na prodej Petr Vobořil a Martin Vlasák. S ohledem na to že mi v poslední době přibylo do sbírky několik dýmek, byl jsem na sebe tentokrát přísný a kromě soutěžní dýmky jsem si žádnou další nepořídil. 

                                                                          Trochu se před tou soutěží protáhneme... :-)

Soutěžní dýmku vyrobili v prosečském BPK, je to billiardka s rustikovanou hlavičkou, provedení Monte Bello DeLuxe. Tabáková komora na rozdíl od jejich běžné produkce nebyla namořená, jen vymazaná grafitem. Vyrobeno jich bylo víc, dají se objednat na Etrafice a myslím že za ty peníze jsou to velice slušné dýmky. 

Soutěžním tabákem byl tentokrát Bothy Flake, který vyrábí Samuel Gawith. Je to virginiový flake s trochou latakie a vůní whisky. Stejně jako další tabáky od tohoto výrobce v řezu flake a plug je při otevření plechovky velice vlhký a poněkud nehořlavý. Pořadatelé tabák vážili ráno v den soutěže, takže v podstatě neměl šanci nijak vyschnout. Kromě toho že tenhle tabák v čerstvém stavu špatně hoří je také poněkud nevypočitatelný a často se stane že najednou zničehonic zhasne. Spoustu soutěžních borců tenhle tabák dokázal zaskočit, nicméně podmínky jsme samozřejmě měli všichni stejné. Jinak mi Bothy Flake poměrně chutná, ale potřebuje zkrátka trochu proschnout.


Žádné světové rekordy tu nepadaly, ale s ohledem na náročnost soutěžního tabáku to přesto vidím jako odivuhodné výsledky. Antonín Votava z ŠPC Prachatice zvítězil s časem 1:23:20, na 2. místě byl Břetislav Kotulán ml. s časem 1:22:49, na 3. místě byl Jakub Rolčík za tým Dýmka OS s časem 1:16:08, na 4. místě Lukáš Tingl za tým Dýmka.net s časem 1:14:58. Měli jsme od nás i další umístění v nejlepší dvacítce - Štefan German za Dýmku OS na 13. místě, já byl za Dýmku.net překvapivě se svým standardním časem 58 minut na 15. místě (je to tuším moje nejlepší umístění na soutěži vůbec), Petr Odorčák za Dýmku OS na 18. místě. V soutěži družstev zvítězili přátelé z  PC 70 Poděbrady, na druhém místě PC Brno a na třetím místě Dýmka OS. 

Rozmazaný Pitrson a já

Za zmínku stojí kovbojské sirky kterými se zapalovalo, na papíru na přípravu tabáku jsme měli nalepený kousek smirkového papíru coby škrtátko. Na tenhle druh sirek zvyklý nejsem, ale nebyl s nimi žádný problém. Obvykle mi při soutěži stačí zapálit jednou sirkou, ale věděl jsem jak se Bothy Flake při téhle vlhkosti chová, takže jsem raději použil i druhou sirku. Nejspíš jsem kouřil zbytečně moc rychle, ale vždy když jsem se to snažil trochu zklidnit jsem cítil že takhle mi to za chvíli zhasne a musel jsem to zase o trochu víc rozjet. Tajně jsem doufal že by se mi konečně povedlo dostat se přes hodinu, ale bohužel, zase to nevyšlo. Nicméně z 15. místa na mistrovství republiky mám velkou radost!

Atmosféra byla jako obvykle přátelská, prostředí velmi příjemné, obsluze jsme myslím i to občasné čekání na pití nakonec odpustili. V Brně jsem už něco přes deset let nebyl a musím říct že Starobrno se od té doby výrazně zlepšilo, světlá jedenáctka i ta polotmavá dvanáctka mi obojí přišly jako slušné pivo. Nezbývá než poděkovat pořadatelům za pěknou soutěž, sponzorům za krásné ceny a speciální dík Lukášovi a Janě Tinglovým za odvoz!

Na závěr ještě přidám odkaz na galerii - moc jsem tentokrát nefotil, ale pár snímků tam přece je...

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/23MistrovstviCR

úterý 21. července 2015

Tsubota Pearl - Eddie

Už to bude několik let co jsem si pořídil dýmkový zapalovač Corona Old Boy. Je to zapalovač, který je myslím mezi dýmkaři obecně přijímán jako jeden z nejlepších zapalovačů jaké můžete pořídit. Dodnes mi věrně slouží, nicméně říkal jsem si že bych možná mohl mít nějaký rezervní, aby se mi nestávalo že mám zapalovač v druhém pouzdru na dýmky a zapomenu si jej přendat. A pak jsem zbystřil pozornost když mi při návštěvě v Etrafice v Blanické vykládal Pavel Voženílek o tom že si v Německu objednal opravdu zajímavý japonský zapalovač, podobný jako Old Boy, ale od jiného výrobce. Old Boy vyrábí společnost IM Corona založená v roce 1933, tento zapalovač je od o něco mladší společnosti Tsubota Pearl založené v roce 1952. Další týden jsem ten zapalovač viděl na dýmkařském srazu naživo a opravdu se mi líbil, takže další den jsem si jej hned objednal na Danpipe spolu s trochou toho tabáku co u nás není v nabídce. Jen pro přesnost - Pearl Eddie je na fotce vlevo, Corona Old Boy pro srovnání vpravo.


Rychlost zásilky z Danpipe byla neuvěřitelná - v úterý ráno jsem poslal objednávku a ve čtvrtek ráno u mě zvonil kurýr z PPL že má pro mě balíček. Kromě tabáku i zapalovače mi tam přidali i své dva katalogy, jeden dýmkařský, druhý doutníkový. Ale zpět k zapalovači, jmenuje se Pearl Eddie, vzhledem je opravdu velmi podobný jako Old Boy, proto jsem je vyfotil společně pro srovnání.
Výška je v podstatě stejná, je tu jistý rozdíl v šírce, Pearl je o něco tlustší. Pokud jde o váhu, Old Boy je s 81g těžší, Pearl měl na mojí váze o 10g méně. Berme to s rezervou, u Old Boye se váha může lehce lišit podle provedení, ale zhruba kolem těch 80g tyhle zapalovače váží. Kdo je má prvně v ruce, vždy se diví jak je ten zapalovač těžký.

Otvírání zapalovače je na stejném principu, u Old Boye je ta záklopka delší. Pearl ji má výrazně kratší, při delším zapalování se může trochu očadit a rozpálit, tohle je u Old Boye asi řešené líp. Ovšem nutno podotknout že Pearl má tu záklopku mnohem tužší a mohutnější a to zavírání je na pružinu (Old Boy tam má takové dva plíšky které trochu pruží) stejně tak škrtadlo je o něco mohutnější. Nedovedu říct co z toho je lepší, obojí má své pro a proti.


A pak tu máme část kde se oba výrobci ubírali úplně jinou cestou. Old Boy má integrované dusátko s trnem, detail si můžete prohlédnout v článku který jsem o tomto zapalovači psal dříve. Pearl má oproti tomu jednu zcela oddělenou část ve které se schovává dusátko a taková malá lžička na čištění dýmky (nutno podotknout že by se tím dala čistit dost malá dýmka, ale berme to jako takový nouzový nástroj). Je to jako by tam bylo přidělané dusátko s otevíráním jako mají zavírací nože. U Old Boye jsem dusátko použil asi tak jednou čistě ze zvědavosti a maximálně dvakrát jako nouzovku kdy jsem u sebe neměl žádné dusátko (jakože to se mi opravdu stane málokdy). Věřím že je to tam dobře přidělané, ale stejně jsem měl obavu zda tu dusací koncovku neulomím. Oproti tomu dusátko na Pearlu je naprosto pevné a funkční, tím se dá dusat naprosto bez obav. Stejně jako u lžičky, která je opravdu krátká, i tady musím říct že je to dělané na menší, případně na střední dýmky. Mám moc rád ten kovový zvuk při otevření a zavření dusátka, zní to podobně jako u zavíracího nože.


U nás tenhle zapalovač zatím k dostání není, nicméně jsou tu v nabídce dýmkové zapalovače pod značkou Peterson u kterých se píše jen že je pro ně vyrábí japonský výrobce. Měl jsem možnost porovnat Pearl Eddie s tím petersonským a ten vršek mi připadal naprosto identický, řekl bych že je velice pravděpodobné že je vyrábí právě Tsubota Pearl. Je tu jen rozdíl v tom že Peterson nemá  žádné integrované dusátko stejně jako Old Boy.


Nedovedu říct který z těch zapalovačů je lepší, oba na mě působí takovým velice precizním dojmem a svou práci si odvedou. Old Boy mi věrně slouží již několik let, Pearl jsem teď denodenně používal něco přes dva týdny bez jediného problému, předpokládám že by také měl vydržet. Stejně jako Old Boy je Pearl Eddie kvalitní, těžký, stylový a naprosto funční japonský dýmkový zapalovač. Není zrovna levný (i když např. Corona má různá provedení co jsou výrazně dražší), ale myslím že mi jistě vydrží na spoustu dalších let.

pátek 17. července 2015

Nevill Handmade - Panel Billiard 05/15

Další dýmka z polotovaru koupeného v prodejně Etrafika Praha v Blanické. Tenhle tvar jsem sice už letos jeden dělal, byla to dýmka 02/15, ale je to zkrátka velice povedený tvar a říkal jsem si že by to v jemném rustiku mohlo vypadat pěkně. Jak vidíte, na rustik opět nedošlo, protože na mě při broušení a leštění vykoukla poměrně hezká kresba. Natolik hezká, že jsem si řekl že to prostě musím zkusit udělat jako hladkou světlou dýmku.


Bylo to únavná a velice frustrující práce kdy jsem si mockrát říkal že už by to mohlo být a zas jsem našel další drobné škrábance, ale myslím že se to nakonec povedlo. Ke konci jsem ji natřel tmavým mořidlem, které jsem posléze odleštil, nedovedu říct jestli to trochu pomohlo kontrastu kresby, snad ano. Na závěr jsem ji natřel parafinovým olejem a vyleštil na jemném kotouči.


Na délku má 14,5cm, na výšku 5cm a váží lehce přes 53g. Myslím že je to taková příjemná střední velikost. Náústek je ebonitový na 9mm filtr, na jeho konci směrem ke krčku dýmky jsem jej ozdobil svým rustikovaným kroužkem. Oproti předchozímu panelu jsem náústek o trochu více ohnul. Na tomhle tvaru se mi líbí že na první pohled to nepůsobí jako příliš robustní dýmka, ale zdání klame, má poctivé 1cm silné stěny.


Na závěr přidám ještě detail hlavičky, to jsem prostě musel udělat v hladké. Na to že jde o polotovar je to velice pěkně posazené do dřeva, po stranách grain, předek, spodek a vršek pěkná ptačí očka. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale jistě si najde své využití. Pokud jde o hladkou povrchovou úpravu, je to momentálně nejlepší dýmka jakou jsem dělal.

Update - šťastným novým majitelem této dýmky je Lukáš Tingl, kamarád z pražské buňky Dýmka.net.

sobota 27. června 2015

Nevill - Handmade Apple 04/15

Zas po nějaké době jsem dělal jednu dýmku z polotovaru. V prodejně Etrafika v Blanické jsem si koupil rovnou čtyři tyhle polotovary. Pracuju s nimi opravdu rád, nemusím se tolik namáhat s vymýšlením a broušením toho samotného tvaru a můžu se soustředit na to co mě na tom procesu výroby dýmky baví nejvíc, a to je povrchová úprava. Vlastně jsem tuhle dýmku dělal už před dvěma týdny, ale nějak jsem se nedostal k tomu abych ji nafotil a napsal o ní. Bylo to v tu horkou neděli kdy jsem většinu dne v podstatě nedělal nic (válel jsem se ve sklepě na gauči a četl si), venku bylo vedro a z teplot nad třicet stupňů se mi většinou dělá špatně. Naštěstí se k večeru ochladilo, přišla bouřka a déšť na mě zapůsobil jako živá voda, rázem jsem měl spoustu energie a chuti něco udělat, takže jsem si vybral právě tenhle polotovar a pustil se do práce. Pokud vám tenhle tvar připadá povědomý tak ano, jednu takovouhle dýmku jsem už dělal loni na podzim, byla to dýmka 07/14.


Na délku má něco lehce přes 14cm a na výšku něco málo přes 4cm, oproti té loňské mi připadá o trochu menší. Napovídala by tomu i váha, která je tentokrát 48g. Když ji držím v ruce, hádal bych že je lehčí, ale váha nelže. Každopádně v zubech by se myslím dala docela pohodlně udržet. 

Zkusil jsem znovu takový ten můj úsporný rustik, prvně jsem jej dělal na dýmce 01/15. Frézkou jsem lehce přejížděl po dřevu a dělal s ní takové kroužky, pak jsem to zas otočil a dělal kroužky z opačné strany. A tak jsem pokračuje dál, až byl celý povrch rovnoměrně pokryt. Tentokrát jsem na frézku tolik netlačil, takže ten rustik je velice jemný, několik kamarádů mi potvrdilo že na první pohled to vypadá spíš jako pískování. Stejným způsobem jsem rustikoval i tu silnou část náústku, je tam jen takový velice jemný vzor, lépe je to vidět na druhém snímku.


Tady je ta dýmka kapku přesvícená a ty tmavé části ve skutečnosti za běžného světla nejsou až tak šedivé, ale je tu myslím o trochu líp vidět ta povrchová úprava. Použil jsem tmavé mořidlo, které jsem rychle odleštil takže zbyla takováhle příjemná hnědá barva a je tu i pěkně vidět kresba dřeva. Přeleštil jsem ji na jemném kotouči po nátěru parafínovým olejem.

Asi se zlepšuju, protože ta samotná práce (broušení, rustikování, barva a leštění) mi zabrala jen něco kolem dvou hodin. Pro mě je to pokrok, všechno u té své výroby dýmek dělám tak nějak manuálně a pomalu a většinou u toho nevydržím zas tak dlouho. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale určitě si najde své uplatnění.

neděle 7. června 2015

2. jarní kouření 'U Splavu"

Stejně jako v loňském roce jsem nemohl vynechat účast na soutěž v pomalém kouření dýmky v prostorách zahradní restaurace U Splavu v Uhříněvsi, který Ráno jsem tedy trochu váhal, předpověď na sobotu nelhala a padaly rekordní teploty přes 30 stupňů, ale říkal jsem si že to přeci musím nějak vydržet. Soutěž opět pořádal Michal Novák se svým klubem Pipemakers, jehož členy jsou kromě Michala ještě další dva výrobci dýmek a to Přemek Omrt a Robert Kněz. 


Soutěž je to taková velmi pohodová a nepříliš formální, soutěžící mají své vlastní dýmky a dusátka, společný je jen tabák a zápalky. A nemusí se zde dodržovat pravidlo ohledně zákazu pití během prvních desíti minut, což jsme myslím v tom vedru všichni přijali s povděkem. 

Při registraci jsme dostali dárkové taštičky které byly poměrně štědře naplněny doutníčky a šňupacím tabákem od sponzora firmy TTI. Jinak své dýmky tu samozřejmě měl Michal Novák, u něj jsem si koupil jednu z řady Rare Wood, o které časem jistě napíšu. A také tu měl své dýmky Přemek Omrt, ukazoval mi, mimo jiné, několik svých nových "českých trojek" a zase u toho má pár nových nápadů. 


Soutěž probíhala venku na zahrádce, která sice byla oproti loňsku tak trochu krytá takovou plastovou zástěnou, ale přesto jsme měli trochu obavy jak to půjde se zapalováním. Mně osobně stačí sebemenší vánek a zápalka mi okamžitě zhasne, ale my měli naštěstí k dispozici zápalky značky Dunhill, prostě kvalita - zapálili jsme všichni. Soutěžním tabákem byl Dunhill My Mixture 965, což je jemná a příjemná latakiová směs. A také je to, jak se posléze ukázalo, velmi nevyzpytatelný tabák. Hezky jsem si to nacpal do billiardky od Petersona, uhlík jsem tedy celou dobu neviděl ale tabák mi velmi spořádaně hořel, vůbec to nemočkovalo, chutnalo to výborně...a pak mi to najednou naprosto nečekaně po 34. minutě zhaslo. Asi bych to měl svést na to že jsem měl náramný hlad, kuchyně nestíhala kvůli svatbě takže oběd se bohužel do startu soutěže ve 14 hodin nestihl a jedl jsem až po soutěži někdy kolem třetí (ale tortilla byla moc dobrá). Michal nám pak po soutěži ještě rozdal pytlíčky se soutěžním tabákem co zbyly, tak jsem si to pro srovnání dnes odpoledne nacpal a pokuřoval jsem si při čtení knížky...a zhaslo mi to zhruba po 40. minutě, hladem to asi fakt nebude. Zkrátka s tímhle tabákem mi to moc nejde...


Rychle to hořelo všem, naštěstí ne tak rychle jako mně, takže z toho přesto byly vcelku kvalitní soutěžní časy. Vyhrál Jiří Borovský z PC 70 Poděbrady s časem 1:20:50, druhý byl náš ostřílený soutěžní borec z Dýmky.net Martin Pedain s časem 1:19:25 a na třetím místě byl Antonín Votava z ŠPC Prachatice s časem 1:13:14. 
Kompletní výsledky najdete zde:
Stejně jako v loňském roce zde byly pro účastníky soutěže připraveny tři dýmky od členů klubu Pipemakers. O tyto dýmky se losovalo, takže šanci měli i ti méně úspěšní soutěžící. Sice nikdo netušíme jak mohl Jakub Antoš už podruhé vyhrát dýmku od Michala Nováka, ale on má na tyhle věci obecně dost štěstí, uvidíme jestli si příští rok dá hattrick.


Po soutěži v pomalém kouření dýmky nám pan Polívka z firmy TTI připravil ještě jednu soutěž - na stole byly tři neoznačené dózy s tabákem Dunhill a my jsme si měli vybrat jeden z nich, nacpat a zapálit si a na soutěžní lístek napsat stručnou charakteristiku toho tabáku a určit o který blend se jedná. Tuhle soutěž jsme nakonec vyhráli Martin Pedain a já, oba jsme uhodli že v dóze A byl Royal Yacht. Nemýlil jsem se ani s další dózou ve které byl Aperitiff, ve třetí byl Durbar (ten mě tedy trochu zaskočil, býval bych hádal že je to asi Standard Mixture). Jako výhru jsme dostali takový kufříček naplněný doutníky J. Cortés a docela pěkným zapalovačem. 



Stejně jako v loňském ročníku to byla velmi pohodová akce, děkuji za ni všem organizátorům i účastníkům. A také musím poděkovat Janě a Lukášovi Tinglovým za odvoz domů, v tom vedru mi to opravdu velmi pomohlo. Snad se můžeme těšit na další ročník, pokud nám tedy nezakážou kouřit i venku...

sobota 2. května 2015

Nevill Handmade - Big Poker 03/15

První máj se coby svátek práce většinou slaví tím že se naopak vůbec nepracuje, chodí se na demonstrace a tak podobně. Já jsem kupodivu včera byl již od časného rána velmi pozitivně naladěn a měl jsem ohromnou chuť pokračovat práci na téhle dýmce. Polotovary mi již došly, takže jsem po dlouhé době sáhnul po hobby bloku. Základní tvar jsem si vybrousil už během týdne a musím říct že jsem dočista zapomněl jaká je to dřina dělat to takhle manuálně ruční pilkou a rašplemi. Myslím že už na samém počátku mi bylo jasné že to bude velký poker se silnými stěnami, protože zkrátka budu příliš líný z toho vybrousit nějaký subtilnější tvar. A tak se i stalo.


Pár nepřesností se na tom tvaru najde, ale mám z ní celkově dobrý pocit. Po dlouhém a pracném broušení jsem se konečně dostal k části která mě baví nejvíc - rustikování. Stejně tam bylo pár kazíků, tak jsem si řekl že ji budu rustikovat celou, natřu ji tmavým mořidlem a nebudu ji ani odlešťovat hrubým kotoučem, jen jsem ji po zaschnutí mořidla přetřel parafínovým olejem a vyleštil jemným kotoučem. Rustikoval jsem důkladně, včetně spodku dýmky a části náústku. 


Jak je myslím vidět, je to velká dýmka. Na délku má 15cm, na výšku téměř 6cm a váží 82g. V případě nouze by se zřejmě dala použít jako taková příruční palice. V zubech ji tedy chvíli udržím, ale je na to prostě těžká, Je to dýmka co se pěkně drží v ruce a dá se postavit na stůl. Při téhle váze stojí opravdu naprosto stabilně a není šance že by se převážila. 


Práce na téhle dýmce mě celkem bavila, ale já na nějaké vymýšlení tvarů nemám moc představivost, raději bych si zase dodělal nějaký ten polotovar. Zatím jsem se nerozhodl jak s ní naložím, ale myslím že si ji nechám pro sebe, protože se mi moc líbí. A také si ji tak nějak zasloužím, když už jsem do ní investoval část svátečního dne.

neděle 19. dubna 2015

Pavel Hodula - Reverse Calabash

Včera jsem oslavil další narozeniny a usoudil jsem že je to dobrý důvod k tomu zakouřit si z nové dýmky. Tentokrát došlo na dýmku kterou jsem si pořídil zhruba před měsícem v prodejně Etrafika Praha v Blanické a jejím autorem je Pavel Hodula.


Prohlížel jsem si v Etrafice dýmky a tahle vyloženě upoutala moji pozornost. U takhle krátké a přitom masivní dýmky jsem si říkal že to vypadá že to musí být udělané jako reverse calabash, ale nepamatoval jsem si že by Pavel Hodula něco takového vyráběl. Ale ano, pánové z Etrafiky mě ujistili že ta dýmka je skutečně od něj, úplná novinka. Navíc za tu cenu, nebylo to příliš těžké rozhodování, tohle jsem zkrátka musel vyzkoušet. 

Dýmka je to velice krátká, pokud se ten náústek úplně zasune nadoraz tak má na délku nějakých 11cm, na výšku má 4cm, průměr tabákové komory je širší, kolem 2cm. Váží 58g, nicméně u takhle krátké dýmky to opravdu není žádný problém udržet náústek mezi zuby, dá se z ní kouřit velice pohodlně. Náústek je akrylový a, jak už se to u tohoto typu dýmky dělá, je vyrobený z jednoho kusu akrylu včetně čepu. 


Jednu reverse calabash dýmku už mám, tu dělal Georgi Todorov. Pokud bych to srovnal tak dýmka od Todorova je jistě propracovanější, konec krčku je osazený velice efektní akrylovou aplikací, díky které jde osazení náústku plast na plast. Také vzduchová komora je jiná, dělal ji kónickou. Hodulovo pojetí je mnohem jednodušší, vzduchovou komoru vyvrtal v podstatě jako by tu dýmku dělal na veliký filtr, k tomu si vysoustružil náústek na míru a hotovo. Ale nic proti tomu, pokud jde o funkčnost, tak z obou těch dýmek se kouří velice dobře, právě díky té vzduchové komoře se dá velice pohodlně a především chladně kouřit i z takto krátké a kompaktní dýmky. 


Musím říct že tvorba Pavla Hoduly z poslední doby mě velice mile překvapila. On samozřejmě stále dělá některé ty jednodušší (ale stále oblíbené) masivní tvary, které tedy mě samotného při množství dýmek v mé sbírce již příliš nezajímají, nicméně pokud někdo nemá tolik dýmek a nechce za mě utratit celé jmění, pak je to na poměr cena/výkon jednoznačná volba. Takhle dobrou ručně dělanou dýmku vám za ty peníze u nás zřejmě nikdo jiný neprodá. Za zmínku ovšem stojí i některé jeho freehandy, které mi připadají velice povedené. Zajímavě vypadají jeho dýmky z olivového dřeva a stejně tak tyhle reverse calabash dýmky. Viděl jsem na fotkách několik dalších a většina z nich se mi líbila. Zkrátka rád vidím že Pavel Hodula zkouší nové věci a jde mu to opravdu pěkně.

Do téhle dýmky jsem si zatím nacpal můj oblíbený Dunhill Royal Yacht, uvidíme zda u toho zůstane nebo to případně změním na jiný tabák. 

středa 11. března 2015

1. Pražské vykouření

Pod nápaditým názvem 1. Pražské vykouření se skrývá nová soutěž v pomalém kouření dýmky, která se konala 7.3.2015 v hudebním klubu restaurace U vodárny v Praze. Soutěž pořádal PC Dýmka o.s. ve spolupráci s Dýmka.net, PCČR a ADK.


Restauraci U vodárny není moc těžké najít, je na Vinohradech v Korunní ulici, kousek od stejnojmenné tramvajové zastávky. Na první pohled mě zaujaly ohromné nápisy oznamující všem že jde o nekuřáckou restauraci. Tedy nebylo by to poprvé co jsme měli soutěž v prostorech kde se za normálních okolností nekouří, nicméně tady to mají tak že nahoře v restauraci skutečně platí zákaz kouření, ovšem dole je ještě hudební klub a tam se kouřit smí. Dolů se jde o úzkých točitých schodech, když se k tomu přidají ty stísněné prostory na záchodě, tak jsem měl tak trochu pocit jako kdybych se nacházel v nějaké ponorce. Netrpím sice klaustrofobií, ale nemůžu říct že bych takovéhle sklepní prostory úplně vyhledával. Klub je ovšem poměrně útulný, pivo výborné, jídlo také nebylo špatné.


Dorazil jsem už na desátou s tím že pomůžu s přípravami, ale nakonec se ukázalo že už mají všechno hotové, tak jsem si alespoň zabral pěkné místo vepředu, dal jsem si doutníček a výborné kapučíno a měl jsem tak spoustu času na to udělat si pár fotek a popovídat si s kamarády. Sál se pomalu plnil účastníky soutěže, dočasně tu měla svůj stánek Etrafika a také firma TTI (dovozce tabáků Dunhill a dalších) která zde měla také ochutnávku tabáků. Své dýmky zde tentokrát měli na prodej Petr Vobořil a Martin Vlasák. Sál jsme nakonec vyplnili snad do posledního místa, nebo tak mi to v tu chvíli přišlo. Ale všichni jsme se tam nakonec vešli.


Po 14. hodině zahájil soutěž Jakub Rolčík, prezident Dýmka o.s. Soutěžilo se tradičně podle pravidel CIPC, s tím že soutěžící kouřili z vlastních dýmek a také se zde (stejně jako např. na Třebíčském kouření) netrvalo na pravidlu že soutěžící nesmí pít během prvních desíti minut po zapálení. Soutěžním tabákem byl Dunhill DeLuxe Navy Rolls, což je opravdu kvalitní a chutný tabák který mám moc rád. Soutěže s ním mi tedy nikdy moc nešly, ale každopádně lepší než soutěžit s nějakou aromatickou hrůzou. Nacpal jsem tentokrát nalehko, tah dýmky byl dobrý, ale stále jsem měl obavu že mi to vyhasne, takže jsem kouřil příliš rychle. Nakonec jsem skončil s časem 55 minut, což sice není zas taková ostuda, ale v těžké konkurenci zkušených borců z toho bylo 40. místo z 63 soutěžících. Vlastně si nevzpomínám že bych se účastnil nějaké soutěže kde měla polovina soutěžících čas přes hodinu. Opravdu slušné výsledky, všechna čest!


Soutěž vyhrál Honza Klouček (Dýmka o.s. A) s časem 1:55:57 a už poněkolikáté nám všem dokázal že dýmky umí nejen vyrábět, ale i kouřit. Na druhém místě byl Wieslaw Ratajek z polského klubu PC Sczytna a na třetím místě zkušený soutěžní borec Martin Pedain (Dýmka o.s. A). Pokud jde o týmové výsledky, vyhrál tým Dýmka o.s. A (Honza Klouček, Martin Pedain a Petr Odorčák) s celkovým časem 5:13:31, na druhém místě bylo PC Brno s časem 4:37:56 a na třetím místě PC Sczytna s časem 4:05:53. Já jsem soutěžil za tým Dýmka.net A, který dopadl také velice dobře, bylo z toho krásné 4. místo na kterém mají zásluhu především Milen Ganev, Jakub Antoš a Jirka Čepelák, já tam byl spíše do počtu.


Následovalo předávání diplomů a cen, těch bylo skutečně ohromné množství a dostalo se na každého. Já jsem např. vyhrál tašku ve které byla láhev německého piva Paulaner, k tomu tuplák a pivní tácek téže značky a časopis Warehouse (dýmka na fotce je Stanwellka se kterou jsem soutěžil).


Poté již byla večeře a volná zábava, tentokrát jsme si užili výhody domovského prostředí kdy nás Pražáky po soutěži nečekala dlouhá cesta domů, takže jsme tam ještě společně nějakou tu hodinku pobyli. Byla to velice příjemná a pohodová akce, rád jsem si zase zasoutěžil a také jsem rád znovu viděl tu spoustu známých tváří. Závěrem si samozřejmě zaslouží poděkování Jakub Rolčík a všichni co se podíleli na organizaci soutěže, dobrá věc se podařila. A díky všem za příjemnou atmosféru!

Zde je odkaz na moje fotky (není jich mnoho, ale prostory to byly poněkud stísněné, foťák překážel a během soutěže na focení také nebyl čas): 
https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/1PrazskeVykoureni

Výsledky jednotlivců:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1npg9kPZ4QTLHVx7zMoVoOayX0fRAjg5r97t4HLNvQCs/pubhtml

Týmové výsledky:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1OU4w050O3bhdFBu-49rAeogiCgeSJG8BIvMJZMdSDac/pubhtml