1. Pražské vykouření

Pod nápaditým názvem 1. Pražské vykouření se skrývá nová soutěž v pomalém kouření dýmky, která se konala 7.3.2015 v hudebním klubu restaurace U vodárny v Praze. Soutěž pořádal PC Dýmka o.s. ve spolupráci s Dýmka.net, PCČR a ADK.

Restauraci U vodárny není moc těžké najít, je na Vinohradech v Korunní ulici, kousek od stejnojmenné tramvajové zastávky. Na první pohled mě zaujaly ohromné nápisy oznamující všem že jde o nekuřáckou restauraci. Tedy nebylo by to poprvé co jsme měli soutěž v prostorech kde se za normálních okolností nekouří, nicméně tady to mají tak že nahoře v restauraci skutečně platí zákaz kouření, ovšem dole je ještě hudební klub a tam se kouřit smí. Dolů se jde o úzkých točitých schodech, když se k tomu přidají ty stísněné prostory na záchodě, tak jsem měl tak trochu pocit jako kdybych se nacházel v nějaké ponorce. Netrpím sice klaustrofobií, ale nemůžu říct že bych takovéhle sklepní prostory úplně vyhledával. Klub je ovšem poměrně útulný, pivo výborné, jídlo také nebylo špatné.

Dorazil jsem už na desátou s tím že pomůžu s přípravami, ale nakonec se ukázalo že už mají všechno hotové, tak jsem si alespoň zabral pěkné místo vepředu, dal jsem si doutníček a výborné kapučíno a měl jsem tak spoustu času na to udělat si pár fotek a popovídat si s kamarády. Sál se pomalu plnil účastníky soutěže, dočasně tu měla svůj stánek Etrafika a také firma TTI (dovozce tabáků Dunhill a dalších) která zde měla také ochutnávku tabáků. Své dýmky zde tentokrát měli na prodej Petr Vobořil a Martin Vlasák. Sál jsme nakonec vyplnili snad do posledního místa, nebo tak mi to v tu chvíli přišlo. Ale všichni jsme se tam nakonec vešli.

Po 14. hodině zahájil soutěž Jakub Rolčík, prezident Dýmka o.s. Soutěžilo se tradičně podle pravidel CIPC, s tím že soutěžící kouřili z vlastních dýmek a také se zde (stejně jako např. na Třebíčském kouření) netrvalo na pravidlu že soutěžící nesmí pít během prvních desíti minut po zapálení. Soutěžním tabákem byl Dunhill DeLuxe Navy Rolls, což je opravdu kvalitní a chutný tabák který mám moc rád. Soutěže s ním mi tedy nikdy moc nešly, ale každopádně lepší než soutěžit s nějakou aromatickou hrůzou. Nacpal jsem tentokrát nalehko, tah dýmky byl dobrý, ale stále jsem měl obavu že mi to vyhasne, takže jsem kouřil příliš rychle. Nakonec jsem skončil s časem 55 minut, což sice není zas taková ostuda, ale v těžké konkurenci zkušených borců z toho bylo 40. místo z 63 soutěžících. Vlastně si nevzpomínám že bych se účastnil nějaké soutěže kde měla polovina soutěžících čas přes hodinu. Opravdu slušné výsledky, všechna čest!

Soutěž vyhrál Honza Klouček (Dýmka o.s. A) s časem 1:55:57 a už poněkolikáté nám všem dokázal že dýmky umí nejen vyrábět, ale i kouřit. Na druhém místě byl Wieslaw Ratajek z polského klubu PC Sczytna a na třetím místě zkušený soutěžní borec Martin Pedain (Dýmka o.s. A). Pokud jde o týmové výsledky, vyhrál tým Dýmka o.s. A (Honza Klouček, Martin Pedain a Petr Odorčák) s celkovým časem 5:13:31, na druhém místě bylo PC Brno s časem 4:37:56 a na třetím místě PC Sczytna s časem 4:05:53. Já jsem soutěžil za tým Dýmka.net A, který dopadl také velice dobře, bylo z toho krásné 4. místo na kterém mají zásluhu především Milen Ganev, Jakub Antoš a Jirka Čepelák, já tam byl spíše do počtu.

Následovalo předávání diplomů a cen, těch bylo skutečně ohromné množství a dostalo se na každého. Já jsem např. vyhrál tašku ve které byla láhev německého piva Paulaner, k tomu tuplák a pivní tácek téže značky a časopis Warehouse (dýmka na fotce je Stanwellka se kterou jsem soutěžil).

Poté již byla večeře a volná zábava, tentokrát jsme si užili výhody domovského prostředí kdy nás Pražáky po soutěži nečekala dlouhá cesta domů, takže jsme tam ještě společně nějakou tu hodinku pobyli. Byla to velice příjemná a pohodová akce, rád jsem si zase zasoutěžil a také jsem rád znovu viděl tu spoustu známých tváří. Závěrem si samozřejmě zaslouží poděkování Jakub Rolčík a všichni co se podíleli na organizaci soutěže, dobrá věc se podařila. A díky všem za příjemnou atmosféru!

Zde je odkaz na moje fotky (není jich mnoho, ale prostory to byly poněkud stísněné, foťák překážel a během soutěže na focení také nebyl čas): 

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/1PrazskeVykoureni

Výsledky jednotlivců:

https://docs.google.com/spreadsheets/d/1npg9kPZ4QTLHVx7zMoVoOayX0fRAjg5r97t4HLNvQCs/pubhtml

Týmové výsledky:

https://docs.google.com/spreadsheets/d/1OU4w050O3bhdFBu-49rAeogiCgeSJG8BIvMJZMdSDac/pubhtml

Nevill Handmade - Panel Billiard 02/15

Další dýmka kterou jsem dělal z polotovaru. Ten jsem koupil před týdnem v prodejně Etrafika v Blanické a pracoval jsem na ní tak nějak během týdne. Když jsem ten polotovar viděl tak můj prvotní nápad byl že bych se zbavil těch hranek a zbrousil to do kulatého tvaru. Nicméně kamarádi mě přesvědčili ať je tam zkusím nechat, že je ten tvar docela pěkně připravený. Posléze se objevila kresba která sice celkově vzato má k dokonalosti daleko a jsou tam i nějaké kazíky, ale zdála se mi zajímavá, takže jsem se opět pokusil udělat hladkou dýmku a dopadlo to takto.

Na rozdíl od předchozí dýmky na které jsem zas tak mnoho času nestrávil, u téhle to bylo od dost déle Dělal jsem na ni tak nějak po chvilkách, vždycky než mě to přestalo bavit nebo jsem měl chuť se na ten hladký povrch vykašlat a raději to zrustikovat. Kupodivu jsem vytrval, ačkoliv u toho byly takové velice frustrující momenty kdy jsem si už asi tak třikrát myslel že mám hotovo a posléze jsem tam objevil nějaké další drobné škrábance. Ale povedlo se. Tady na tom druhém snímku ta kresba na vršku vypadá téměř jako by to bylo olivové dřevo, ale je to samozřejmě briar.

Pokud jde o rozměry tak na výšku má 5cm, na délku 14,5cm a váží 55g. Náústek je ebonitový s čepem na 9mm filtr. Náústek jsem nepatrně ohýbal a udělal jsem na něm svůj oblíbený rustikovaný "kroužek". Přeleštil jsem ji pouze po nátěru parafínovým olejem, uvidíme zda to bude stačit. Jinak na fotkách ta dýmka zdánlivě stojí, ale to jen proto že je zezadu podepřená, na spodku jsem žádnou plošku nedělal a nechal jej kulatý. 

A zde je jeden detail hlavičky (z té lepší strany, samozřejmě). Jen kvůli tomu jsem vydržel u toho zdlouhavého leštění a nepustil se do rustikování, vypadá to opravdu hezky. Za tu práci to myslím stálo, každopádně příště bych to viděl zase na nějakou rustikovanou dýmku.

Update - šťastnou majitelkou této dýmky je kamarádka Vladana Cinádrová :-)