sobota 21. února 2015

Dying Light

Dying Light je další akční hra na téma zombie apokalypsy od polských herních developerů Techland. Ti už mají za sebou tituly Dead Island a pokračování Dead Island Riptide a původně mělo být Dying Light dalším pokračováním této série. Nicméně se z toho stala samostatná hra, sice variace na dané téma, ale řekl bych že opravdu mělo smysl to udělat tímto způsobem.

Abych ten příběh hodně zjedondušil, na tropickém ostrově Harran se vyskytne zombie nákaza, všechno tam jde do háje a z Ameriky tam pošlou jakousi agenturu aby to monitorovala a sbírala vzorky. Posléze tam pošlou speciální komando, jehož členem je Kyle Crane za kterého se hraje, aby tam pobrali výsledky místních vědců a zmocnili se dalších dat která jsou momentálně v držení šéfa místních vzbouřenců.

(pohled na staré město na ostrovu Harran)

Kyle Crane to nemá jednoduché, přistane a je hned pokousán, naštěstí je zachráněn takovou místní domobranou která se usídlila v nedokončené stavbě jednoho místního věžáku, říkají tomu Věž, „The Tower“. S infekcí se potýká po celou dobu hry a mimo jiné se stále pokouší sehnat pro sebe a pro ostatní léky které do značné míry potlačují infekci zombie viru. Crane řeší různé problémy přeživších, navíc má pokyny z agentury které mu nesedí a tak začne dělat věci po svém. A především se snaží přežít, což se snadno řekne a hůře ve skutečnosti udělá, všude je ohromná spousta zombíků, Crane zatím nemá potřebné vybavení ani dovednosti, takže dělá co může. 

(pokus dát pozorovacím letadlům signál že na ostrově stále přežili lidé)

Od místních se dozví že zombíci jsou přes den pomalí a neumějí moc šplhat, takže je ve většině případů lepší jim utéct než s nimi přímo bojovat. A takovou shodou okolností je šéf přeživších učitel školy parkouru a Crane je voják s dobrou fyzičkou, takže se velice rychle naučí běhat, skákat přes překážky a šplhat po střechách. V tom je tahle hra opravdu jedinečná, protože lézt se dá opravdu takřka všude. A musíte si dávat pozor na stmívání a noc (odtud název Dying Light), protože v noci jsou zombíci o hodně rychlejší a agresivnější a především jsou tu všelijaké další nebezpečné potvory které přes den nevylézají.

(zombíci na náměstí)

Větší část hry máte k dispozici jen ruční zbraně, všelijaké předělané mačety, pálky, trubky, meče. Zbraně se vyrábí a všelijak modifikují, stejně jako v Dead Island. Jsou tu opět všelijaké šílenosti s elektrickým proudem, přídavným plamenometem atd. Trochu mi chybí moje oblíbená zbraň z Dead Island, baseballová pálka s přidělanou cirkulárkou, ale člověk zkrátka nemůže mít všechno. Zbraně se časem poškodí, stejně jako v Dead Island, tam se ovšem zbraň dala v dílně vždycky opravit a měla v podstatě nekonečnou životnost. V Dying Light se zbraň také poškodí, hráč si ji čas od času může sám opravit, nicméně životnost je omezená a ta zbraň se zkrátka časem zničí a můžete ji tak akorát vyhodit nebo rozebrat že z ní zůstane kus šrotu. Naštěstí zbraně se jednak dají koupit u obchodníků a především se dají nalézt všude možně, opravdu tu o ně není žádná nouze. Až postupem času se objeví i střelné zbraně. Jejich použití ovšem není zrovna ideální, hluk přiláká infikované a ti, stejně jako v Dead Island, jsou rychlí, umějí lézt a jsou zkrátka velice nebezpeční. Jinak všude po ostrově se válí spousta materiálu ze kterých se dají vyrobit všechny ty různé zbraně a další vybavení. Posléze si už uděláte slušnou zásobu, ale hlavně zpočátku opravdu sbíráte vše co vám přijde pod ruku protože nutně potřebujete veškeré vybavení.

(zombík si mě zrovna všimnul a jde po mně)

Teď bych jen přidal takový postřeh ohledně podobnosti s různými hrami. Nechci použít slovo „vykrádání“, nicméně poslední dobou je to vidět u spousty her že používají stejné nápady. Jasně, nikdo si to asi nepatentuje, ono by to ani nešlo. U Dying Light je to tedy opravdu veliká směsice prvků kdy základem je Dead Island a k tomu jsou přimíchány následující herní ingredience:

Assassin's Creed – parkour/free running, dále je tu Leap of Faith tedy skok z velké výšky dolů, s tím rozdílem že Crane neskáče do vozíku se senem, ale do kontejnerů s odpadky.

Thief – částečně tu mohla být určitá inspirace u free runningu z pohledu první osoby, nicméně v této hře jsou jen takové určité prvky, není to až tak dotažené do dokonalosti jako u Dying Light. Dále je tu pak lockpicking, tedy otevírání zámků, což se už také objevilo ve vícero hrách, napadá mě např. Skyrim nebo Assassin's Creed.

Far Cry 3 a 4 – jednoznačně je tu použit nápad se šplháním na komunikační věže (svým způsobem je to podobné jako rozhledny v Assassin's Creed), dále pak slaňování po ocelových lanech. Místní ozbrojenci se také svým chováním a hláškami trochu podobají pirátům a vojákům z Far Cry, ale budiž, v tomto směru asi těžko vymyslíte něco nového. A pak tedy závěrečný souboj s hlavním záporákem kdy se v rychlosti musela stisknout určitá klávesa, to samozřejmě známe z Far Cry 3.

Batman – ano, tohle je poněkud překvapivé, ale postupem času získáte úžasnou hračku kterou je „grappling hook“. Tohle ovšem není jenom tak lano s kotvičkou, má to i zařízení které to lano s kotvou vystřelí a vy se vytáhnete na navijáku a to velice rychle. V kombinaci s tím parkourovým běháním a skákáním po střechách se fakt pohybujete jako nefalšovaný superhrdina.

(na starém městě se dá na spoustě budov najít úžasný street art)

Připomíná to trochu pejska s kočičkou jak vařili dort, ale ono to všechno dohromady funguje! Dokonce velice dobře, ta hra má vcelku solidní příběh a to prostředí, grafika a především ovládání jsou výtečné. Připouštím že můj první dojem z té hry byl poněkud rozpačitý, protože ta hra se mi prostě hrozně cukala. Minimální hardwarové požadavky můj herní stroj splňoval s odřenýma ušima, už jsem si říkal že to asi bude chtít upgrade. Naštěstí se po několika málo dnech objevil v programu Nvidia GeForce Experience update ovladačů grafické karty s optimalizací právě na Dying Light a od té chvíle mi ta hra jede úplně úžasně. Přitom mám s ohledem na výkon hry stažené různé detaily, v plném rozlišení se vším všudy to musí vypadat neuvěřitelně realisticky.

(tenhle chlapík byl ochoten vyměnit léky až poté co jsem mu ze sámošky plné zombíků přinesl bonboniéru a z videopůjčovny oblíbený film pro jeho maminku)


Závěrem bych řekl že Dying Light je překvapivě dobrá hra, téma zombie apokalypsy se zatím stále ještě nevyčerpalo. Zabíjení zombíků je tu velmi zábavné, např. můžete dělat různé legrácky jako že přilákáte několik zombíků na jedno místo hrstí dělobuchů a pak po nich mrsknete molotovův koktejl. Nebo můžete dělat různé nástražné pasti, explodující auta atd. Ve srovnání s Dead Island je tahle hra o hodně dál, pohybujete se tu v otevřeném světě a díky tomu parkouru a grapling hooku se tu můžete pohybovat opravdu velmi svobodně a máte možnost si to prostředí pořádně prohlédnout aniž byste se museli každou chvilku otáčet jestli na vás zrovna nikdo neútočí (dobrá, to musíte stejně, nicméně na vyvýšená místa zombíci obvykle nevylezou). Je tam více misí které jsou vcelku vtipné, Crane občas utrousí nějakou tu hlášku takže to tak nějak odlehčí situaci. Dead Island mi přišel takový mnohem vážnější a měl takovou naprosto tísnivou atmosféru kterou podtrhoval depresivní soundtrack, v Dying Light je muzika taková spíše ambientní. Autorem soundtracku je mimochodem opět Pawel Blaszczak. Pro mě je Dying Light rozhodně nejlepší hra jakou jsem v poslední době hrál, po zklamání z Assassin's Creed Unity a takového poněkud rozpačitého pocitu z Far Cry 4 musím říct že tohle byla konečně hra ze které jsem nadšený.  

pátek 20. února 2015

Nevill Handmade Bent 01/15

Moje první vlastní výroba za letošní rok. Tvar je samozřejmě z polotovaru takže s tím nebylo tolik práce, jen jsem trochu obrousil hlavičku víceméně do hladka, zbrousil jsem celý náústek a pak jej ohnul nad horkovzdušnou pistolí. A pak jsem se již pustil do rustikování. Tentokrát jsem zkusil takový méně pracný a úsporný styl rustikování kdy jsem frézkou jezdil po dřevu takovým krouživým pohybem, posléze jsem to vždycky otočil a znovu tam kroužil z jiné strany, výsledkem je takový poměrně zajímavý i když ne zcela pravidelný rustik. Samotné rustikování hlavičky a náústku mi zabralo tak něco kolem hodiny, což je tedy výrazně méně než u těch mojich předchozích rustikovaných dýmek.

Dýmku jsem posléze natřel tmavým mořidlem a pak ji odleštil na hrubém kotouči, tím se ten původně celkem hrubý rustik dost obrousil, také je tam místy barevný kontrast. Řekl bych že to trochu vypadá jako by ta dýmka byla pískovaná. 

Tahle bentka má takový velice sympatický tvar, pokud jde o rozměry je vysoká 5,5cm a dlouhá 14cm. Váží zhruba 56g což není vůbec špatné, na tu velikost je to relativně lehká dýmka která určitě nebude nikomu páčit čelist.


Jak už to u těch mých dýmek bývá, k dokonalosti to má daleko, nějaké ty nepravidelnosti se najdou, ale s výsledkem jsem spokojený. Jak s ní naložím jsem si ještě nerozmyslel, ale své využití si jistě najde. Teď už žádný další polotovar v zásobě nemám, začal jsem tedy pracovat na jednom hobby-bloku, ale tam si musím celý tvar vybrousit sám, takže to nějaký ten čas zabere. Každopádně tenhle styl rustikování se pokusím ještě trochu vyladit.

Update - tuhle dýmku jsem si nechal nakonec pro sebe a budu ji mít na mýdláky, zatím jsem do ní poprvé nacpal GH Kendall Flake.

neděle 8. února 2015

Stanwell Diplomat 190

Tohle je Stanwellka ze sbírky, kterou jsem tu před časem zmiňoval v článku o Bjarne Blowfish. Tvarem je to billiard s šestihranným krčkem. Je to dýmka z řady Diplomat, která se už dlouhá léta nevyrábí, bude odhadem takových nejmíň třicet let stará. Tahle dýmka byla jasným favoritem v mém výběru, hned mě zaujala hezkou kresbou a sympatickým tvarem. A ten mosazný prstýnek také vypadá velice pěkně, mosaz je u dýmek vůbec dost zřídka používaná, napadá mě akorát Savinelli kde je např. u řady Roma takový tenký kroužek.


Nějaké ty údaje - na výšku má 5cm, na délku 13,5cm, váží 42g, zkrátka taková standardní billiardka. Náústek je akrylový a musím říct že má velice příjemně udělaný skus, stejně jako moje další dvě stanwellky se perfektně drží mezi zuby. Jde o filtrovou dýmku, což stanwellky většinou bývají, já ji samozřejmě kouřím bez filtru. 


Zařadil jsem ji ihned do skupiny dýmek které kouřím nejčastěji, s tím souvisí i výběr tabáku kterým se stal můj oblíbený Dunhill Elizabethan Mixture. Za těch pár měsíců jsem ji zvládnul docela pěkně zakouřit. Jinak kuřácké vlastnosti má výborné, z dýmek ze starého a hustého dřeva je opravdu radost si zakouřit.