Peterson Ebony Spigot XL02

Tuhle dýmku mám už vlastně docela dlouho, myslím že tak nejmíň sedm let, možná i déle. Nějak jsem se zkrátka nedostal k tomu abych ji nafotil a něco málo o ní napsal, tak to napravím nyní. Jak již napovídá název, je to Petersonka, tvar XL02. Povrchová úprava je tzv. "ebony finish", jinými slovy černý lak. Toho laku je poměrně silná vrstva, takže nějaká kresba dřeva tu absolutně není vidět. Podotýkám že v této povrchové úpravě mám jenom tuhle jednu dýmku, takže nemůžu moc srovnávat. Za těch několik let kouření můžu jenom říct že lak naprosto drží a je velice odolný, bez problému přežil i to když se mi ta dýmka občas trochu více rozpálila. V podstatě vypadá stejně jako když jsem ji před lety pořídil. Já osobně mám z téhle povrchové úpravy poněkud smíšené pocity. Na jednu stranu vypadá opravdu pěkně a elegantně, zejména v kombinaci se stříbrným spigotem. Ale přesto se nemůžu ubránit pocitu že dýmka v černém laku je něco jako takový ten příslovečný zajíc v pytli. Nikdy se nedozvíte co se pod tím lakem skrývá, jestli jsou tam nějaké kyty atd. Je jasné že to zřejmě nebyla nějaká kdovíjak krásná kresba, jinak by to šlo do hladké úpravy. Nezbývá než věřit výrobci že se pod tím přesto skrývá kvalitní briar, tomu bych i věřil protože kuřácké vlastnosti má tahle dýmka výborné. Také jsem nikdy úplně nepochopil že ačkoliv zde vůbec není vidět jaké je to vlastně dřevo, patří tahle povrchová úprava k těm dražším. Zřejmě si ten kvalitní lak nechají také náležitě zaplatit, ale jak jsem již zmiňoval, známky opotřebení jsou zde oproti jiným povrchovým úpravám opravdu minimální - možná to je právě z tohoto důvodu.

Hlavička má na výšku necelých 5cm, na délku má dýmka zhruba 14cm, váží příjemných 65g. Na středně velkou dýmku se stříbrným spigotem je to přijatelná váha, navíc je to bentka, takže se dá velice pohodlně zavěsit mezi zuby a nijak zvlášť netíží. Provedení je filtrové, ale já stejně kouřím bez filtru. Náústek je ebonitový a stejně jako u dalších petersonek, ale i dunhillek a jiných dýmek, jeho leštění je taková nikdy nekončící práce. Osobně dávám přednost akrylu, ale někdy prostě není na výběr. Pokud jde o ten spigotový náústek, na rozdíl od tvarů XL26 a XL15 kde jsou náústky naprosto identické, tady u XL02 je o něco zahnutější a u kování je trochu rozšířený. Předpokládám že ten samý používají i u dalších bentek.

Tvar XL02 se dělá v různých provedeních, s normálním i sedlovým náústkem a musím říct že ten běžný tvar není nic co by mě nějak uchvátilo na první pohled. Ale v kombinaci se spigotem a ještě v tom kontrastu s černou barvou mi to připadá jako fakt pěkná dýmka. Navíc se ke spigotům dost často dělají normální náústky a ne p-lip (váhám zda jsem někdy viděl spigot s p-lipem). Je to věc názoru, ale pokud si můžu u Petersona vybrat, tak dám přednost běžnému fishtail zakončení náústku.

Co dodat? Kouří se z ní výborně, nechal jsem si ji na virginie s periquem, v poslední době konkrétně Dunhill Elizabethan Mixture. To je mimochodem jeden z mých opravdu oblíbených tabáků které kouřím pravidelně a zatím mi nepřestal chutnat. 

Nevill Handmade - Rotten Tomato 2.0

Tohle je předělávka dýmky Rotten Tomato na které jsem dělal před třemi týdny. S výsledkem jsem tehdy nebyl úplně spokojený a na pondělním dýmkařském srazu mě Jakub Rolčík přivedl na myšlenku že by se to přece dalo předělat, ty krátery vzít více do hloubky, znovu to namořit a ty vrchní hladké části odleštit o něco více, aby to dělalo lepší kontrast. Krátery jsem tedy nedělal až tak hluboké vzhledem k tomu že jsem je napoprvé udělal poměrně malé a blízko u sebe, nicméně myslím že ta dýmka docela prokoukla.

Kupodivu mi to šlo docela od ruky, včera jsem na tom strávil něco kolem dvou hodin. Nejdřív jsem vzal větší kulatou frézou všechny větší části, pak jsem některé musel dělat tou malou, dva nátěry tmavým mořidlem a pak jsem to odleštil smirkovým papírem, hrubším a posléze jemným. Už jsem měl pocit že by to mohlo být hotové, tak jsem to přeleštil na kotouči, ale ukázalo se že tam místy jsou ještě drobné škrábance. Večer jsem si ještě říkal že "to je dobrý", ale ráno jsem nakonec přesvědčil sám sebe že to dobrý není a znovu jsem to přejel smirkem, další nátěr olejem a leštění na kotouči, tentokrát to už vyšlo.

Tady je jedna fotka co jsem pořídil během rustikování, takhle na první pohled se to zdálo být docela hluboké, ale zdání klame. Taky jsem si říkal o kolik ta dýmka může být po tomhle zásahu lehčí - kupodivu ne o moc, teď má 62g, takže oproti původní verzi je jen o 1,5g lehčí. 

Je tam samozřejmě pár míst kde mi to kapku ujelo, ale dopadlo to překvapivě dobře, myslím že ta dýmka už nepůsobí tím hrubým dojmem jako předtím.

Na závěr přidám ještě detail hlavičky. Příště ty "krátery" určitě udělám větší a hlubší, ale myslím že dřív se pokusím o nějaký klasický hrubý rustik. Tuhle dýmku si zcela jistě nechám pro sebe, už jenom proto že jsem při její výrobě strávil  hodně času. Nejspíš do ní nacpu nějakou virginii.

Nevill Handmade - Deep Apple 03/16

Výroba mi šla kupodivu mnohem lépe a rychleji než jsem čekal, včera jsem tu dýmku dodělal! Při troše cviku se každý ten "kráter" dá udělat několika málo pohyby, prostě si objedu ten nakreslený obrys, párkrát na to přitlačím a hotovo, jde se na další, a další, a další... Vzhledem k tomu že je ta dýmka filtrová, měl jsem obavu zajet hlouběji do krčku, takže jsem přešel v jemný rustik který pokračuje až na silnou část náústku. Dal jsem na to dva nátěry tmavě hnědým mořidlem, nechal jsem ho zaschnout, posléze jsem to trochu odleštil smirkovým papírem, natřel olejem, vyleštil na kotouči a zde je výsledek:

Je to taková středně velká dýmka, na výšku má něco málo přes 4cm, na délku má 14cm a váží příjemných 49g. Udržet ji v zubech není žádný problém, ale díky tomu příjemnému povrchu je to spíše dýmka do ruky. 

S tímhle jsem už poměrně spokojený, nevypadá to zas tak zle. Myslím že oproti mé předchozí dýmce tu je vidět jistý pokrok. Jasně, stejně mi to několika místech ujelo, zejména na přechodu hlavičky a krčku, ale jsou to pro mě cenné poznatky ze kterých se snad zase příště poučím. Dle všeho bych klidně mohl zajet o něco hlouběji.

Tady ještě přidám detail hlavičky, je tu vidět jak po odleštění hezky prosvítá kresba dřeva. Uvidíme jak to půjde příště, ale myslím že jsem na dobré cestě. Také bych rád zkusil nějaký hrubší rustik, myslím že tou větší kulatou frézou by to mohlo jít dobře. 

Další pokus o hluboký rustik

Podělím se o fotku z mé "dílny", mám na tom ponku hrozný nepořádek, ale je to zkrátka takové pracovní. Začal jsem dělat na další dýmce z polotovaru, opět zkouším takový ten hlubší rustik. Jestli jsem se na té předchozí dýmce něco naučil, tak to bylo především to že na tohle nemám úplně to správné náčiní, takže jsem na Proxxon sehnal frézu s větší kulatou hlavičkou a musím říct že to s tím jde výrazně lépe. 

I takto je to dřina a chce to hodně soustředění a pevnou ruku, jak se znám tak to budu stejně dělat na několikrát, ale myslím že bych tu dýmku během následujících dní asi měl dodělat. Doufejme že to dopadne dobře...

Nevill Handmade - Rotten Tomato 02/16

Po nějaké době jsem se zase pustil do výroby z polotovaru, který jsem si koupil v Etrafice v Blanické. Tvar polotovaru je myslím tomato (odtud ten název) a jeho velmi silné stěny si vyloženě říkaly o nějaký hlubší rustik. Pokud jde o nějaké to základní obroušení polotovaru, to jsem už udělal asi tak před měsícem, ale chvíli mi trvalo než jsem si na to udělal čas (konečně jsem si vzal pár dní volna) a také než jsem vymyslel co s tím. 

Začal jsem tím, že jsem si tužkou nakreslil umístění těch hlubších rustikovaných ploch. Nějak jsem si nevěřil že bych to dal od oka a dá se předpokládat že bych to vzal z jedné strany a na druhé by to nevyšlo, to jsem nechtěl riskovat. Připouštím že jsem to asi měl vzít více do hloubky, původní idea byla taková že to pak nabarvím a v těch hlubších plochách po odbroušení zůstane víc barvy a budou tmavší, což nakonec úplně nedopadlo, nejspíš to chtělo ještě jeden nátěr a teprve pak to znovu odbrousit, ale do toho se mi už nechtělo a taky jsem nechtěl aby ta dýmka byla moc tmavá, docela se mi líbí jak tam prosvítá kresba dřeva. Kontrast se bohužel tentokrát nekoná, je z toho takový hrubý rustik, ale nevadí, je to takový první pokus. 

Musím smeknout klobouk před pipemakery co dělají dýmky s hlubokým rustikem - tohle je fakt dřina. Takovým tím svým úsporným jemným rustikem už zvládnu přejet dýmku zhruba do dvou hodin, ale tohle chce do toho pořádně zajet a přitom mít hodně pevnou ruku, samozřejmě mi to na několika místech ujelo. První řadu jsem dělal předevčírem večer, ani jsem ji nedodělal a s pocitem beznaděje, že takhle to budu dělat snad do Vánoc, jsem to nechal být. Ale ráno moudřejší večera a včera jsem se do toho znovu pustil, přišel jsem na to jak při tom nejlíp držet frézku v ruce a s jakou silou do toho dřeva zajet. Šlo mi to líp, ale i tak to byla hrozná práce. Dopoledne jsem už měl hotovou v podstatě celou hlavičku, zbývalo dodělat krček. Ten jsem dodělal odpoledne, pak jsem dýmku namořil, tu barvu jsem trochu odbrousil jemným smirkovým papírem a nakonec ji přeleštil. 

Pokud jde o parametry, na výšku má 4cm, na délku 15cm a váží 63,5g, myslím že tím rustikováním jsem pěkných pár gramů na váze ubral. V zubech se to bez problému udržet dá, i když tím tvarem a povrchovou úpravou to prostě je dýmka co ji člověk především drží v ruce, na dotek je to velmi příjemné. Náústek je ebonitový ve filtrovém provedení na 9mm, "podepsal" jsem se na něm svým jemným rustikovaným kroužkem. Také se mi povedlo vyrovnat tu spodní plošku a dýmka díky tomu sama bez problému stojí na stole. 

Zvláštností téhle dýmky je že na fotkách na slunečním světle vypadá mimořádně blbě, ve skutečnosti fakt vypadá o dost líp. Je zkrátka taková velmi hrubá a nechám si ji pro sebe, nějaký tabák pro ni časem vyberu. Ale byla to zajímavá zkušenost a hodně jsem se tím naučil, už vím přesně jak to příště budu dělat, co udělám jinak a co dělat nebudu...

Přemysl Omrt - Freehand 5/16

Po prázdninové odmlce jsem tu zpět. Budu trochu přeskakovat pořadí, mám tu pár dýmek které jsem si pořídil již dříve, ale mám zrovna náladu napsat o tomto novém přírůstku do mé sbírky, takže pusťme se do toho! Jak se myslím dá na první pohled poznat, je to další dýmka od Přemka Omrta. Koupil jsem ji od něj v červnu na Kouření U Splavu a mám z ní moc velkou radost, tohle už je kategorie dýmek co si Přemek obvykle nechává pro sebe a ukládá si je jako rodinné stříbro, případně některé z nich prodá věrným zákazníkům.

Je to docela velký kousek (jak by řekli kamarádi, na Přemka to ale vlastně ani není moc velká dýmka), na výšku má 7,5cm na délku 16cm. Váží 72g což při té velikosti není zas tak mnoho, v zubech se chvíli udržet dá, ale je to samozřejmě spíše dýmka kterou člověk drží v ruce nebo si ji odloží na stůl. Díky výčnělku na přední straně je její úchop dokonalý, přesně zapadne mezi ukazovák a prostředník. Výčnělek má i další funkci, tvoří pro dýmku podstavec. Je to do značné míry i kvůli váze protože tady by to zřejmě nešlo řešit šikmou plochou jako třeba u Přemkova "pokeru". To je přesně co mám na dýmkách od Přemka Omrta rád - každý detail má promyšlený z hlediska estetiky i funkčnosti. Aplikace nahrazující krček dýmky je z olivového dřeva. Náústek je akrylový a provedení dýmky je bezfiltrové, obojí mi naprosto vyhovuje.

Tabáková komora je oválná a směrem dolů se zužuje, dá se do ní nacpat slušná nálož tabáku. Chce to trochu cviku, ale není problém z ní kouřit. Necpe se to pochopitelně úplně vrchovatě, tabák hoří především na středu a dusátkem se vždycky trochu přesune na ten střed. Zařadil jsem si ji do kategorie dýmek co mi obvykle vystačí na celý večer.

Co k tomu dodat, kouří se z ní výborně, nechal jsem si ji na virginii s periquem, momentálně z ní kouřím Dunhill Elizabethan Mixture. Je to v pořadí čtvrté "kovářské kladívko" které od Přemka mám, každé je trochu jiné a všechny mám ve skupině dýmek které kouřím nejčastěji. 

Tom Palmer v Praze

Napsali Jakub Rolčík a Vítek Nový

Ve středu 8.6.2016 zavítal po devatenácti letech do Prahy Tom Palmer, majitel a ředitel firmy Peterson. Krátký čas, který v Praze strávil , věnoval návštěvě prodejny a klubu Etrafika v Blanické ulici. Jakub Rolčík a Pavel Voženílek z Etrafiky nám přichystali příjemné posezení a pohoštění, Michaela Koláčková z firmy Mostex nejen Toma přivezla (byl tu vlastně především na návštěvě v Mostexu), ale také poskytla překlad z angličtiny.  

Sešlo se tu hned několik českých výrobců dýmek - Přemek Omrt, Jan Klouček, Michal Novák, Radek Jůza a Adam Schorcht a několik dalších zákazníků Etrafiky a členů pipE-clubu Dýmka.net. Na úvod přichystal Radek „Dejmal“ Jůza výstavku starých dýmek Peterson zejména z doby, kdy měl generální zastoupení firmy Peterson Jan Boušek z Prahy. Nejstarší z těch dýmek je z roku 1907. Miroslav Litavský k tomu přidal i stručnou historii tohoto českého prodejce. Toma Palmera tato informace velmi překvapila a zároveň potěšila. V současné době jsou dva lidé, kteří pro jeho firmu zpracovávají její historii, a je velmi pravděpodobné, že se v ní, díky Palmerově návštěvě, objeví i kapitola z pražské historie Petersonů.

 (sbírka starých Petersonek, kterou přinesl Radek Jůza, fotil Vítek Nový)

Tom Palmer koupil firmu Peterson v roce 1990, říkal že když se tam tehdy šel prvně podívat, vlastně ani nevěděl co jsou zač. Nejdříve si to spletl s jinou firmou a pak si myslel zda nejde o fabriku na potrubí ("pipe" znamená anglicky kromě dýmky i trubku, potrubí atd.). O dýmkách v té době nevěděl téměř nic. Ale když tam překročil práh, jako by na něj dýchla ta více než stoletá historie a zkrátka cítil že tohle je to pravé. Firmu řídí dodnes, historicky je čtvrtým majitelem a pracuje v ní i jeho syn, takže je tu již do budoucna připravena pátá generace. Peterson v současnosti našel dobrý kompromis mezi starým a novým - na jednu stranu mají svůj klasický seznam tvarů do kterého bylo za poslední léta přidáno jen několik dalších nových tvarů, na druhou stranu zkoušejí různé limitované edice dýmek a tabáků. 

Pokud jde o suroviny, briarové přířezy kupují především v Itálii a Španělsku. Za jeden z hlavních faktorů ohrožujících výrobu dýmek Tom Palmer označil právě nedostatek materiálu. Víno se nechá v sudech pár let dozrát, whisky se třeba skladuje deset nebo dvacet let, ale briarová kořenice roste nějakých pětatřicet  nebo čtyřicet let, to je dlouhá doba. Dodavatelů není zas tak mnoho a jsou to obvykle malé rodinné podniky, vždy je to nejisté zda je po odchodu jedné generace vůbec převezme ta další. Pokud jde o náústky, Peterson stále vyrábí zhruba 60% náústků z ebonitu a 40% z akrylu, nicméně ten podíl se postupně obrací. Z hlediska výroby je ebonit samozřejmě jednodušší na opracování a ohýbání, ovšem akryl je u zákazníků stále žádanější. 

(Tom Palmer, fotil Michal Novák) 

Dalším kritickým faktorem pro výrobu dýmek jsou lidé. Např. v dubnu odešel do důchodu jejich mistr, který ve fabrice pracoval přes padesát let a dělal pro ně stříbrné kroužky. Toma děsila představa co bude až odejde a chtěl po něm ať zkusí napsat nějaký manuál pracovního postupu, krok za krokem. Starý pán prý zbledl a řekl že něco takového nedokáže, že to prostě dělá citem, při výrobě se řídí svým instinktem. Ale už se zapracoval jeho nástupce a při dotazu ohledně nějakého pracovního postupu řekl to samé, že to cítí že tak je to správně. Na to velké množství dýmek v současnosti vyrábí stříbrné kroužky dva lidé na plný úvazek a ještě jeden další na půl úvazku. Jenom pro představu, v současnosti firma vyrábí 2000 dýmek týdně. Peterson se neubírá cestou jiných značek u kterých byla výroba přesunuta kvůli nákladům jinam (např. Itálie, Polsko), ačkoliv je pracovní síla v Irsku drahá, je pro ně důležité být Irskou firmou a v této tradici pokračovat.

(fotil Vítek Nový)

  

Došlo i na otázky ohledně výroby některých dýmek. Výrobně byly ukončeny některé série jako např. Peterson Castle, River, Writers a Great Explorers Collection. Stejně tak se nebude pokračovat ve třetí sérii dýmek Sherlock Holmes (The Adventures of Sherlock Holmes) a ta tedy zůstane nedokončena (jen čtyři dýmky). Stejně tak byla ukončena výroba dýmek z mořské pěny – Meerschaumu. Turecko zakázalo vývoz surového materiálu a předvýroba v Turesku se bohužel neosvědčila. Výrobci nebyli schopni dodržet velikost a ani tvar. Naopak se firma v blízké budoucnosti vrátí k výrobě řady Peterson Dublin & London Pipe.

Dlouhá diskuse se vedla nad kvalitou zpracování dýmek, zejména v poslední době. Tom Palmer si je vědom chyb (špatné vrtání, množství kytů, nedržící kroužky) a popsal nám přijatá řešení ve výrobě, která by měla zmíněné vady eliminovat alespoň a přípustnou mez. Na dotaz ohledně množství kytů Tom říkal že se u nich kytuje až příliš, že nějaký drobný kazík by mnohdy bylo lepší nechat jak je, protože s kytem to vypadá ještě hůř.  Že se snaží tolik nekytovat a spíše takové dřevo pískovat nebo rustikovat. Tak už to zkrátka je, že na hladké a bezchybné dýmce se vydělá více peněz za méně práce, zatímco podíl práce na pískování je větší a na rustikování ještě větší. A přesto se to bere jako dřevo horší kvality a výsledná dýmka se prodá za výrazně méně peněz. Jen pro zajímavost - na hladké dýmky Sherlock Holmes se používá výběrové dřevo jaké používají asi na 2,5% svých nejlepších dýmek. 

(Přemek Omrt a Vítek Nový, fotil Michal Novák) 

Padl také dotaz ohledně rustikování z posledních let ve srovnáním s tím starším, které bylo velice jemné, takřka podobné písku - prý to jednu dobu zkoušeli nechávat rustikovat v Itálii, ovšem ohlasy zákazníků byly veskrze negativní, takže s tímto pokusem již skončili a rustikuje se zase zpátky v Irsku, prý se to vzhledově podobá tomu původnímu hrubšímu rustikování. To je jistě dobrá zpráva.

Pokud jde o tabáky Peterson, byl položen dotaz na kolísající kvalitu jednotlivých šarží. Byli jsme ujištěni že receptura je stále stejná, nicméně vstupní suroviny se mění v podstatě každou pěstební sezónu.

Došlo i na dotazy ohledně dopadů protikuřáckého tažení na prodej dýmek a tabáku v Irsku. Tom na to říkal že je to přehnané, ale bohužel se v boji proti cigaretám svezou i doutníky a dýmkové tabáky. Že to zřejmě bylo vedeno dobrým úmyslem aby např. 16. leté děti nekouřily cigarety, ale které děcko si koupí dýmku nebo doutník? Nedá se to srovnávat, tak jako cigarety jsou tu pro závislost, dýmky a doutníky jsou tu hlavně pro radost a požitek. Tom si posteskl nad skutečností že jakožto majitel firmy na tabák a kuřácké potřeby si ani nesmí zapálit ve své vlastní kanceláři. A když si v jeho obchodě někdo koupí dýmku a tabák, nacpe si a bude si chtít zapálit, tak jej obsluha bude muset ve vší slušnosti vyšoupnout před dveře, protože ani v prodejně není dovoleno si zapálit. A chystá se další věc tzv. "plain packaging", tedy jednotné balení tabáku, kde již nebude žádné grafické zpracování etikety, jen název, ohromné protikuřácké nápisy a obrázky s rakovinou – zákazník tím ztratí možnost orientace ve výrobcích podle barvy nebo obrázku. Statisticky prý poklesl počet kuřáků v Irsku z 26% na 22%, ale prý jsou to oficiální čísla z prodeje tabákových výrobků. Veřejným tajemstvím zůstává že asi každá čtvrtá cigareta prodaná v Irsku je pašovaná. Poslanci sice mnohdy s přísnými protikuřáckými opatřeními nesouhlasí, ale většinou se bojí proti tomu nějak silněji vystoupit, protože protikuřácká lobby je tu velice silná a nemuseli by již být znovu zvoleni. Přesto je tu prodej dýmek a tabáku stabilní a dávno neplatí že by kuřáci dýmek byli jen staří pánové. 

  (Jakub Rolčík, Tom Palmer a Pavel Voženílek, fotil Vítek Nový)

Zmínil také příhodu kdy poslouchal v rozhlase nějaký pořad a moderátor tam vykládal jak šel tuhle po Grafton street v Dublinu a před ním šel nějaký mladý hipster s dýmkou, chvíli pokračoval v chůzi za ním aby mohl cítit tu příjemnou vůni dýmkového tabáku. Měl z toho pocit jako by ho to vrátilo do minulosti, do úplně jiných časů. Tomovi se ten pořad moc líbil a tak nechal moderátorovi poslat dýmku a ten z ní měl ohromnou radost. Pak do toho pořadu volala starší posluchačka že její zesnulý muž kouříval dýmku a že nedávno šla s dcerou po ulici a kolem nich prošel muž s dýmkou, jak ucítily tu vůni, měly zase na chvilku pocit že táta je tu s nimi. Dýmky jsou přes všechny ty kampaně stále u lidí přijímány pozitivně a takováto reklama jim vlastně udělá mnohem větší službu než nějaké lobbování u politiků.

Pokud jde o budoucnost, Tom Palmer vždy byl a stále je optimistou. Tabákový průmysl a výroba dýmek tu budou vždycky. Peterson je tu již přes 150 let a rozhodně se nechystá ukončit výrobu. Bohužel určený čas vypršel, Tom musel stihnout svůj let domů do Irska, ale příslibil že jeho další návštěva bude rozhodně dříve než za dalších devatenáct let.

Zde jsou galerie fotek z tohoto setkání:

Fotky Vítek Nový - https://goo.gl/photos/d2ruHjpSa8gxQcME7

Fotky Michal Novák - https://goo.gl/photos/N7NMkcNTDMihyRuN9

3. Kouření U splavu

V sobotu 4.6.2016 se konal již třetí ročník soutěže v pomalém kouření dýmky "Kouření U splavu" v prostorách zahradní restaurace U splavu v Praze - Uhříněvsi. Soutěž opět pořádal Michal Novák společně se svým klubem Pipemakers, jehož členy jsou dále Přemek Omrt a Robert Kněz.

Od nás z Radotína je to celkem pěkný výlet příměstským vlakem na Hlavní nádraží a odtud dalším do Uhříněvsi, s nějakým tím čekáním na další vlak asi tak hodina cesty. Předpověď počasí byla poněkud rozporuplná, někde slibovali bouřky a přeháňky, někde zase ne. Bylo mi jasné že ať se obléknu jakkoliv, bude to špatně, takže jsem zvolil kompromis a vzal si lehké kalhoty, triko a mikinu. Mikinu jsem už ve vlaku odložil do batohu, ale ráno to opravdu moc nevypadalo, u nás byla docela mlha a teplo také zrovna nebylo, teprve později se vyčasilo. V Uhříněvsi jsem se zrovna trefil do chvíle kdy jel další místní autobus až za čtvrt hodiny, tak jsem se k restauraci U splavu pěkně prošel pěšky a dorazil asi v půl dvanácté.

Na místě už byl samozřejmě Michal Novák a několik dalších přátel, zasedl jsem k našemu stolu pipE-clubu Dýmka.net, zchladil se pivem a šel se podívat co tam měli pěkného. Svoje dýmky tu samozřejmě měl Míchal Novák a dále tu měl dýmky Přemek Omrt - od něj jsem si koupil jednu opravdu moc pěknou dýmku, časem o ní jistě napíšu. Nechyběl pan Polívka z firmy TTI, jeden ze sponzorů soutěže, který tu měl ochutnávku tabáků Dunhill a Davidoff a také se u něj daly tabáky nakoupit za příznivé ceny, já si koupil plechovku Dunhill Three Years Matured Virginia, který mi už téměř dochází. 

(po soutěži - moje oblíbená latakiová Stanwellka)

Soutěž je to spíše neformální, soutěžní dýmku má každý svoji, stejně tak dusátko, tabák a zápalky jsou společné. Soutěžním tabákem byl Dunhill Mixture BB 1938, což je taková velice jemná latakiová směs. Ze zapalování venku na zahrádce máme vždycky všichni obavy, sirky a vítr dohromady moc nefungují, nicméně ani tentokrát s tím nebyl žádný problém. Sirky značky Davidoff jsou prostě kvalitní a perfektně hoří. Tabák také hořel dobře, řekl bych až moc dobře. Už jsem si říkal že bych se mohl přehoupnout přes ten hodinový čas, ale zřejmě jsem to moc udusal a udělal jsem si na dně tradiční nehořlavý tabákový špuntík a náhle mi to zdechlo po padesáté minutě, bylo z toho sedmé místo. 

(Přemek Omrt se svými dýmkami)

Myslím že nikoho nepřekvapilo že soutěž vyhrál Štefan German s časem 1:25:31, druhý byl Aleš Kolodrubec s časem 1:19:32 a na třetím místě byl Robert Kněz s časem 1:15:09. Je tu vidět jak kvalita tabáku, tak především zkušenosti soutěžících - čas na posledním místě tu byl 38 minut, což na soutěžích není zas tak obvyklé.

Kompletní výsledky jsou zde:

Odkaz na moje fotky je zde: https://goo.gl/photos/YNAT72VgshgwnMbD8

Trochu mě mrzí že letošní účast byla slabší, soutěžících nás bylo jen čtrnáct. Ale berme to pozitivně, díky tomu se dostaly ceny opravdu na každého. Já jsem si třeba odnesl krásný skleněný hrnek se siluetou a podpisem Sherlocka Holmese. Z toho mám velkou radost, protože tu mám doma ve velkém paperbacku kompletního Holmese a rád si ty příběhy čtu, teď k tomu budu mít stylový hrnek. 

(Michal Novák ohlašuje že za chvíli začne tombola)

Nesmím zapomenout na specialitu této soutěže, kterou je tombola od dýmky od tří členů klubu Pipemakers, letos to ještě bylo vylepšeno o čtvrtou dýmku kterou věnovala ADK - Asociace dýmkařských klubů (stejně jako do všech soutěží, které pořádá) a vyrobil ji náš kamarád Radek Jůza. Čtyři dýmky na čtrnáct lidí, to už je docela slušná šance výhry, ale zase se mi nepoštěstilo. Každopádně šťastným výhercům ty dýmky ze srdce přeju, jistě z nich budou mít radost. Jakub Antoš si do třetice nevyhrál dýmku od Michala Nováka - Michal už tedy předem hlásil že potřetí by to už nešlo, nicméně Jakub měl rodičovské povinnosti takže na soutěži tentokrát chyběl. Místo něj ji vyhrál Petr Odorčák. Ten měl navíc perfektní odhad když říkal že Přemek Omrt si vyhraje svoji vlastní dýmku, a taky že ano. Přemek ji samozřejmě dal znovu losovat a vyhrál ji Štefan German a myslím že mu přesně sedne, je to zajímavý freehand se spoustou dřeva do šířky, ale velmi nízkým a malým kotlíkem. 

Bylo to příjemné soutěžní posezení, myslím že je opravdu škoda že nedorazilo více lidí, snad to příště bude lepší. Počasí nám přálo, obsluha vcelku zvládala, pivo a jídlo bylo dobré, co víc si přát? Díky Michalovi, jeho organizačnímu týmu a všem sponzorům. A můj velký dík má Lukáš Tingl za odvoz domů, tím mi ušetřil spoustu času. Tak snad zase za rok na shledanou!

Klání + Mistrovství ČR v Kostelci nad Černými lesy 2016

V sobotu 14.5.2016 se v prostorách pivovaru v Kostelci nad Černými lesy konala letošní nejdůležitější tuzemská soutěž v pomalém kouření dýmky- tedy vlastně dvě soutěže v jednom - XVI. Klání zemí Koruny české (soutěž Asociace dýmkařských klubů) a XXIV. Mistrovství České republiky (soutěž Pipeclubu České republiky). Jsou to ty samé prostory kde probíhalo Klání v roce 2011, snad jen že tenkrát byla ta soutěž zhruba o měsíc později a venku i uvnitř bylo tenkrát o něco tepleji. 

Před samotnou soutěží tu samozřejmě nemohla chybět prodejní část kde měla svůj stánek Etrafika, byly zde doutníky Perdomo, byla tu degustace výborných rumů, Zdeněk Klásek přivezl hrnky a oblíbená dýmkařská trika, své dýmky tu měli Přemek Omrt, Petr Kučera, Petr Vobořil a pak tam byl výrobce dýmek co měl na stole značku "Oval Pipes - ruční výroba dýmek", jméno jsem bohužel nějak nepostřehnul a na internetu jsem žádnou jeho stránku nenašel - pokud náhodou někdo znáte jeho jméno, napište mi to prosím do komentáře níže ať to mohu v článku opravit. Petr Kučera měl kromě dýmek na prodej i parádní trika, jedno jsem si koupil. A pak jsem nemohl odolat a pořídil jsem si další dýmku od Přemka Omrta, časem o ní jistě napíšu. 

(Petr Kučera a Aleš Hladík)

Soutěžní dýmkou byl billiard Monte Bello De Luxe od BPK, osvědčený tvar který již byl použit na několika soutěžích, tentokrát v hladkém provedení. Časem té dýmce snad věnuji samostatný článek. Soutěžním tabákem byl Kentucky Nougat od Gawith Hoggarth. Je to anglický aromatik, dle popisu má příchuť karamelu, oříšků, nugátu, snad i kokosu, já sám tam ještě cítím lehkou ovocnou příchuť, asi višně. Tento tabák rozhodně má své kvality, hořel mi docela dobře, dokouřil jsem úplně do dna, ale musím říct že mi přišel velice zrádný a zhruba od poloviny kotlíku jsem to několikrát stěží zachránil aby mi to nezhaslo. Obvykle tomu říkáme "rychlá smrt" kdy tabák najednou zničehonic v dýmce zhasne. Je to náročný tabák a při soutěžním kouření skutečně vyžaduje velkou pozornost. I zkušeným soutěžním borcům, jako je např. Martin Pedain (loňský vítěz Klání a vítěz mnoha soutěží), se stalo že jim dýmka zhasla hned na začátku. 

(Jakub Rolčík dává školení všem stevardům)

V soutěži zvítězil Štefan German za PC Dýmka.net s časem 1:41:40, na druhém místě byl Daniel Mikeš za PC Janeba Mariánské Lázně s časem 1:37:34 a na třetím místě byl Dalibor Vohradský za 1. DKKM České Budějovice s časem 1:33:12. Za Dýmku.net se nám docela dařilo - Petr Odorčák 15. místo, Jiří Pavlásek 16. místo, Tomáš Hříbal 20. místo, Robert Šulman 21. místo, Milan Navrátil 22. místo, já měl 24. místo s krásně vyrovnaným časem 55:55. Dalším se omlouvám že je nebudu jmenovat, bylo nás tam mnoho, poskládali jsme týmy A - E. Za zmínku samozřejmě stojí Vladana Cinádrová, která vyhrála jako nejlepší žena v soutěži. Dodávám že soutěžících bylo celkem 83.

(Štefan German si odnáší obě trofeje)

Pokud jde o týmové výsledky, vyhrál PC Janeba Mariánské Lázně s celkovým časem 04:06:24. Na druhém místě byl tým Dýmka.net A s časem 03:43:22 (ten třetí započítaný čas byl kupodivu můj) a třetí se umístil tým ŠPC Prachatice A s časem 03:32:25. 

Kompletní výsledky jsou zde:

jednotlivci - https://drive.google.com/file/d/0Bz_Xql3Wr1LHcWEzY3ZyQ1VfRTg/view

týmy - https://drive.google.com/file/d/0Bz_Xql3Wr1LHbUhTdUw4YjBfWDA/view

Odkaz na moje fotky je zde: https://goo.gl/photos/JKfVahzWRyjtqDV59
K fotkám řeknu asi tolik že jsem byl líný tahat s sebou zrcadlovku a měl jsem jen svůj malý kompakt Nikon P340. Je to šikovný foťáček, krásně se vejde do kapsy, na venkovní a statické fotky stačí. Dá se i přes wifi připojit na mobil, takže fotky je možné okamžitě stáhnout a sdílet. Bohužel jsem netušil že po mně kamarádi budou chtít ať fotím i předávání cen, na tuhle kombinaci špatného osvětlení, bodových světel a pohybu byl foťáček bohužel krátký. Příště tu zrcadlovku zřejmě budu muset vzít, s tímto výsledkem opravdu nejsem spokojený. Omluvte proto prosím sníženou kvalitu, má to snad alespoň trochu nějakou dokumtentární hodnotu. 

(24. místo mi udělalo radost, to jsem ani nečekal)

Vlastně jsem původně s účastí na této soutěži nepočítal, protože mě již nějakou dobu trápí nachlazení a necítil jsem se zrovna nejlépe, ale jsem rád že jsem do Kostelce vypravil. A ani jsem nečekal že budu mít soutěžní čas téměř hodinu, sám jsem si dával laťku že bych snad mohl mít alespoň něco přes půl hodiny. Bylo skvělé zase vidět spoustu známých a kamarádů. Atmosféra na soutěžích je vždycky příjemná a dá člověku na chvíli zapomenout na různé osobní nesnáze. Robert Žiak má můj velký dík za odvoz, dále musím poděkovat všem kdo se podíleli na organizaci této akce, myslím že to všechno pěkně klapalo včetně cateringu a obsluhy. Díky všem sponzorům, bylo zde obrovské množství cen, dostalo se na každého. A na závěr samozřejmě díky všem kdo se této soutěže účastnili, bez Vás by to nešlo! 

Já si teď naleju další hrnek horkého čaje a budu se snažit vtisknout si hluboko do paměti poznámku že pokud pojedu na další dýmkařskou soutěž do Kostelce, to abych si vzal teplé prádlo. Ale stejně přijedu rád...

Getz Pipes - klubová dýmka 2015

Klubová dýmka pipE-clubu Dýmka.net sice je pojata jako série dýmek z dílen českých mistrů, nicméně těch u nás není neomezené množství a proto byl jako autor té loňské vybrán náš kamarád Georgi Todorov. Georgi je sice z Bulharska, ale několik let tu žil, umí dobře česky a občas se na nás přijede podívat. A samozřejmě dělá krásné a dýmky.

Dá se říct že v historii klubových dýmek je tohle zcela jistě největší úlet, nic pro milovníky klasických tvarů. Na druhou stranu by byl nesmysl chtít od Georgiho nějaký nudný halfbent když jeho specialitou jsou dýmky s calabash systémem. Pokud jde o tvar, jde o sérii mnoha zaoblených hranek, u povrchové úpravy se střídá hladký povrch s pískováním, je to pěkný kontrast. A celý ten tvar je samozřejmě podřízen tomu že je na něm použit calabash systém. U této dýmky je kouřový kanálek opravdu vrtán přímo uprostřed tabákové komory a ústí do velké vzduchové komory. 

Na výšku má 7cm, což budí zdání že jde o poměrně velkou dýmku, ovšem tabáková komora je ve skutečnosti hlubová jen nějaké 4cm, dál již pokračuje vzduchová komora. K této dýmce byly nabídnuty dva náústky - dlouhý a krátký. Já si objednal oba dva. Jako u mé předchozí calabash dýmky od Georgiho je zde spojení náústku plast na plast. S krátkým náústkem má dýmka na délku zhruba 11cm a váží 56g. V zubech se chvíli udržet dá, ale je to spíše dýmka co se drží v ruce. S dlouhým náústkem se protáhne na pěkných 23cm a rázem je z ní solidní čtenářská dýmka. 

V zubech se s tím dlouhým náústkem udržet nedá, je to moc velká páka, ale to je u čtenářských dýmek běžné. Díky calabash systému je i při použití kratšího náústku kouř suchý a poměrně chladný, ale zejména s dlouhým náústkem jde o opravdu příjemný chladný kouř. 

S touhle klubovkou jsem opravdu velice spokojený. Tvar je to jistě netradiční, ale mně se moc líbí a kuřácké vlastnosti téhle dýmky jsou výborné. Jako tabák jsem do ní nakonec vybral virginii s periquem, konkrétně Cabbie's Mixture od Samuel Gawith, ale hodila by se jistě i na něco podobného, např. Dunhill Deluxe Navy Rolls. 

Game of Thrones - A Telltale Story

Telltale Games již vydaly několik her kde si hráč sám volí jak bude příběh pokračovat dál. Dá se říct že jde spíš o interaktivní filmy než klasické počítačové hry. Grafika je tu vcelku pěkná, comicsová a nepříliš náročná na hardware, takže kromě PC a herních konzolí byla převedena i do mobilní verze pro Android a myslím že i pro iOS. Ovládání je tu omezené na několik ovládacích prvků, nicméně hráč přesto musí být ve střehu, včas reagovat a především činit rozhodnutí. A jak už to tak bývá, člověk vždy nese zodpovědnost za svá rozhodnutí a ta se mu zde téměř vždy vrátí zpět jako bumerang. V tomto článku se budu věnovat hře Game of Thrones a zřejmě se dopustím několika spoilerů, takže pokud tuto hru teprve budete hrát a nechcete znát žádnou nápovědu nebo jak to skončilo, tak už dál ve čtení nepokračujte a přečtěte si to třeba později.

(Jon Sníh a Gared Tuttle)

Ve hře sledujeme osudy rodiny Forresterů, kteří po stovky let věrně sloužili rodu Starků. Nomen omen, Forresterové skutečně jsou lesníci, na jejich území jsou lesy plné železného dřeva (pod názvem "ironwood" jsem našel habr, ale ruku do ohně bych za to nedal) a oni jím zásobují všech sedm království, vyrábějí z něj zbraně, lodě, atd. Děj začíná na Dvojčatech zrovna když se koná tzv. "Rudá svatba" kde Walder Frey nechal pobít Starky a jejich spojence ze severu. S rodem Starků mají Forresterové dost společného a čeká je bohužel i velice podobný osud. Po vyvraždění seveřanského tábora si tak můžeme rovnou odškrtnout hlavvu rodiny lorda Forrestera a jeho syna Rodrika, přežije jenom jejich panoš Gared.

                                                                                          (Daenerys Targaryen)

Valar Morghulis - ano, všichni musí zemřít. Člověk snadno zapomene že autor George R. R. Martin bez varování sadisticky vraždí své postavy a ani tady tomu není jinak. Gared si po návratu domů prohlíží obraz rodiny Forresterů - na konci hry by se dal takřka celý proškrtat. Jak se posléze ukáže, některé z postav prostě nelze zachránit, ať děláte, co děláte. Např. když k Forresterům přijede starý známý psychopat Ramsey Sníh jako vyslanec Lorda Boltona, nového strážce severu, nezbývá než se smířit s tím že mladý lord Ethan Forrester jeho rukou zemře. Poprvé jsem to směřoval tak že Ethan odmítl Ramseyho návrh že jejich pozemky přechází pod správu rodu Whitehillů. Ramsey prohlásil: "To je ale statečný malý lord...ale já nepotřebuji statečného malého lorda" a vrazil mu svou dýku do krku. Dobrá, řekl jsem si že to zkusím jinak, tentokrát Ethan souhlasil se vším a nebo mlčel a Ramsey nakonec povídá: "To je ale chytrý malý lord...ale já nepotřebuji chytrého malého lorda" a Ethan opět skončil s dýkou ve svém hrdle. Obávám se že tohle je něco jako model Kobayashi Maru, je to boj který se nedá vyhrát (vyhrál jej pouze kapitán James T. Kirk a to tak že podváděl, ale to zde bohužel není možné).

(Ramsey Sníh má plné ruce práce)

Valar Dohaeris - všichni musí sloužit, každá postava zde má svou úlohu. Oproti jiným hrám od Telltale Games je zde novinkou že hra probíhá na několika úrovních s několika postavami:

Gared Tuttle - panoš lorda Forrestera, Whitehillovi vojáci mu zabíjí rodinu, on v sebeobraně zabije jednoho (nebo dva) z nich a za to je odeslán na sever na Zeď. Tam se má stát průzkumníkem noční hlídky a při nejbližší příležitosti uprchnout za Zeď a najít tam jakýsi začarovaný les který zmiňoval lord Forrester předtím než jej zabili Freyovi vojáci. Na Zdi se, mimo jiné, setká se starým známým Jonem Sněhem. 

Ethan Forrester - třetí syn lorda Forrestera, poté co jsou jeho otec a starší bratr zabiti na Krvavé svatbě se stává hlavou rodiny ve svých asi třinácti letech. Učiní jedno důležité rozhodnutí a sice že si vybere svého rádce - buď chytrého kastelána Duncana nebo velitele stráží Roylanda. Příběh se tak může v drobných detailech odlišovat, ale tihle dva se zkrátka nemají rádi a pokud se vybere jeden z nich, pak ten druhý rod Forresterů zradí a bude donášet Whitehillům. Ethan nepřežije setkání s Ramseym Sněhem, dle všeho je to postava kterou nelze zachránit.

(Ironrath - sídlo rodu Forresterů)

Asher Forrester - druhý syn lorda Forrestera který žije ve vyhnanství za Úzkým mořem. Rodina za ním pošle strýce Malcolma s tím že by se měl vrátit s armádou žoldáků a pomoci jim s válkou proti Whitehillům. V Meereen se Asher setká s khaleesi Daenerys Targaryen, matkou draků, a pomůže jí dobýt město. Daenerys mu slíbila armádu pokud se bude přesně držet svých rozkazů. Asher se může a nemusí těch rozkazů přesně držet. Podruhé jsem to zkusil tak, že Asher sice svůj úkol ohledně zneškodnění hlídkové věže splní do puntíku přesně, a  Daenerys mu nakonec řekne že mu bohužel zrovna teď žádnou armádu dát nemůže, přislíbí jeho rodině pomoc až bude královnou sedmi království a nechá jej alespoň odkráčet s truhlou plnou zlata. V tom horším případě jej nechá odejít  a může být rád že odešel živý. Ne že by to mělo na příběh nějaký zásadní dopad. Nakonec se mu alespoň podaří přijet zpět s partou zabíjáků z místní arény. Jejich velitelka o nich říká že nejsou žádní vojáci, ale umělci co malují krví. Asher může a nemusí přežít, nicméně na konci jej stejně zmasakrují.

(oživlá mrtvola zrovna zasažená ohněm)

Rodrik Forrester - nejrstarší syn lorda Forrestera, hned na začátku to vypadá že jej zabili, nicméně on to přežil - s velkou ranou v těle, rozdrásanou půlkou obličeje, zlámanou nohou a kdoví jakými zraněními, z ještě nedávno udatného válečníka se stal náhle mrzákem. Rodrik se snaží získat spojence v rodu Glenmore, ale v cestě mu stojí kromě rodu Whitehillů i Ramsey Sníh, ten nakonec prohlásí že je nechá ať si navzájem proti sobě válčí a který z těch dvou rodů vyhraje, ten bude dál těžit železné dřevo, že takto to bude mnohem zábavnější. Rodrik má různé varianty na výběr, např. může zajmout Gryffa, syna lorda Whitehilla který byl k Forresterům dosazen jako velitel vojenské posádky, a vyměnit jej za svého nejmladšího bratra Ryona, který je u Whitehillů jako rukojmí. Může se pokoušet vyjednávat příměří prostřednictvím dcery lorda Whitehilla, tak či onak jeho plány selžou. Po příjezdu Ashera je nastražena past a přežít může jenom jeden z těchto bratrů. Jeden či druhý, sice se jim může povést zabít některého z Whitehillů, ale za cenu svého života (závěr sice naznačuje že jeden či druhý z nich ujel docela daleko na koni a že by jej možná mohli zachránit, ale moc tomu nevěřím).

(Tyrion Lannister a Myra Forrester)

Myra Forrester - starší dcera lorda Forrestera, je služebnou Margery Tyrell, budoucí královny. Snaží se v Králově přístavišti najít spojence proti Whitehillům. Pomoc jí nabídne Tyrion Lannister, pod kterého coby správce královské pokladny spadají i smlouvy o dodávkách železného dřeva. Ovšem Tyrion je zanedlouho obviněn z vraždy krále Joffreyho, takže tím je konec spojenectví s ním. Myru se pokusí zabít lannisterský strážný na příkaz královny Cersei a všichni její další spojenci ji postupně opouštějí, jeden po druhém. Myra může přežít, pokud místo sebe obětuje Toma, chlapce co jí stále pomáhá (nejspíš je to jeden z "ptáčků" lorda Varrise, ale to se ve hře nedozvíme).

Poprvé jsem činil volby, jak se tak říká, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Asi nemusím říkat že to dopadlo naprosto příšerně a říkal jsem si že tady vyloženě platí že "s poctivostí nejdál pojdeš", případně že nevím nic, stejně jako Jon Sníh. Zkusil jsem tu hru tedy ještě jednou, tentokrát moje volby nebyly zdaleka tak statečné a čestné, můj přístup byl tentokrát takový spíše oportunistický. Vzal jsem to tak jak zhruba hraje Hru o trůny Malíček. Jenže pravda je že Malíček je v naprosto jiné pozici a Forresterům zřejmě není pomoci, stejně jako Starkům kterým tak věrně sloužili. Tento hrdý rod se nelíbí ani Lannisterům ani Boltonům, což je pro ně do značné míry rozsudek smrti. Hráč si zde skutečně vychutná pocity bezmoci a zoufalství kdy rod Forresterů v podstatě nemůže nic udělat a nikdo jim nepomůže.

(Asher se vrací domů)

Z té hry mám takové smíšené pocity - Hru o trůny mám velice rád a tohle určitě je takové zajímavé zpestření z tohoto světa. Na druhou stranu je ta hra velmi nemilosrdná a frustrující. Ve Hře o trůny platí takové "pravidlo" že lze jen zvítězit a nebo zemřít. Obávám se že v tomto případě se lze dočkat spíše toho druhého. Jak jsem již zmiňoval výše, je to něco jako model Kobayashi Maru, vše tu již bylo předem dáno a hráč tady v podstatě nemá žádnou šanci vyhrát. Může si ten příběh v lepším případě trochu užít, v horším případě si jej protrpět.

Je dost možné že vydají další díl, je pravděpodobné že v něm zabijí těch několik málo postav co přežily...a je téměř jisté že i přes veškeré výhrady které k této hře mám si to pokračování stejně dříve nebo později koupím, protože ten příběh v mé mysli zaseknul svoje háčky a já chci vědět "jak to bylo dál?"...

Nevill Handmade - Bent 01/16

První letošní dýmka z polotovaru, vlastně jsem na ní asi nejvíc práce udělal během minulého týdne, ale zbývalo ještě ohnout náústek a vyleštit ji, to jsem udělal dnes dopoledne. Podobnou jsem dělal před rokem, shodou okolností to byla první dýmka roku 2015. U té jsem ovšem dělal mnohem hlubší rustik, u této jsem jej udělal naopak velice jemný, vypadá to spíš jako pískování. 

Obvykle rád fotím dýmky poránu na stolku ve své zimní zahradě, když tam pěkně svítí slunce. Slunečné počasí se dnes bohužel nekonalo, takže jsem nakonec fotil s bleskem aby byla lépe vidět povrchová úprava a jak tam trochu prosvítá kresba dřeva, bez blesku to vypadalo že je ta dýmka prostě tmavě hnědá.

Na výšku má 5,5cm, na délku 14cm, je to identický polotovar jako u té loňské dýmky, jediný rozdíl je zde ve váze. Hrubý rustik té loňské dýmce možná ubral nějaký pár gramů na váze, váží 56g. Briarové přířezy samozřejmě nikdy neváží úplně stejně, třeba ten rozdíl ani nemusí být ubraným materiálem, těžko říct. Ta letošní váží 64g, ne že by to byl nějaký citelný rozdíl. Je to bentka a mezi zuby se dá udržet naprosto bez problému.

Je to dýmka ve filtrovém provedení na 9mm. Náústek je ebonitový a je (jak jinak?) ozdobený mým rustikovaným kroužkem. Zatím jsem se ještě nerozhodl jak s ní naložím, ale je fakt že mám relativně málo dýmek na latakii, na to by se asi mohla hodit. Teď z hlavy jsem těch latakiových dýmek v mé sbírce napočítal jedenáct, většinou jsou hodně velké (tím myslím např. Peterson House Pipe nebo XXL dýmku od Přemka Omrta). Tohle je rozměr který se mi zdá tak akorát...

Falcon bent s meršánovou hlavičkou

Dýmkový tabák se dá kouřit z ledasčeho, dokonce i ze lžíce na zmrzlinu na kterou se našroubuje seříznutý golfový míček. Ano, taková bývá nejčastější reakce na nejnovější přírůstek do mé sbírky - zahnutou verzi dýmky Falcon s hlavičkou která je z mořské pěny.

O dýmce Falcon jsem zde již psal jeden článek, takže se nebudu opakovat. Meršánovou hlavičku k Falconu jsem vždycky chtěl (to obvykle říkám u všech dýmek co si pořizuju), před časem jsem nějaké viděl na nějakém americkém dýmkařském foru a říkal jsem si že to je skvělý nápad. A pak se jich několik objevilo na Etrafice, tomu se zkrátka nedalo odolat. Falcon samozřejmě vyrábí hlavičky s meršánovou vložkou, nicméně ta vložka samozřejmě zabere trochu místa v tabákové komoře, takže je to potom dost malý kotlík. Zase nejde o tak křehkou záležitost jako u hlavičky která je celá z mořské pěny, ale to jsou vždycky výhody a nevýhody, záleží jaké má kdo priority. Obecně má Falcon tu výhodu že po dokouření se ta dýmka vyčistí, našroubuje se další hlavička člověk si hned může dát další dýmku. Tahle věc u meršánové hlavičky vcelku odpadá, pěnovka se po vyčištění dá klidně projet znovu. A samozřejmě krásně vypadá jak se při nakuřování postupně začíná barvit.

S touhle hlavičkou jsem měl trochu trable při nasazení na rovný Falcon - jak se zdá, občas je ten jejich atypický závit o něco kratší, což u originálních hlaviček nikdy není problém, nicméně tohle není originální výrobek, možná je tam nějaká desetina milimetru jinak, zkrátka na ten můj Falcon se to šroubovalo velice obtížně a netěsnilo to dokonale. Nakonec jsem spojil příjemné s užitečným a pořídil jsem si zahnuté provedení, které mi ve sbírce dosud chybělo. Jakub Rolčík v prodejně Etrafika Praha v Blanické byl tak laskav že mi vyndal několik Falconů a zkoušeli jsme na který to půjde dobře našroubovat, ve finále zůstaly dva, jeden hnědý a jeden stříbrný, stříbrný se mi líbil víc. 

Bylo to tedy "dentální" provedení pro lidi se zubní náhradou (jiné bohužel nebylo a mně se nechtělo čekat než by se objednalo to standardní) kde je na horní straně skusu takový výstupek, ale to jsem doma zkrátka zbrousil do normální podoby (kutil si vždycky poradí, že?). Snad této úpravy nebudu jednou ve stáří litovat...

Na fotce to asi nebude úplně dobře vidět, ale závit je z nějakého plastu, takže by měl vydržet, ono vyřezat ten závit do mořské pěny by kvůli její křehkosti ani nešlo. Jinak samotná hlavička váží 25g, spolu s dýmkou váží 41g, to je vcelku rozumné, dá se to bez problému udržet v zubech.  

Zde je pro srovnání originální hlavička co k tomu mám, je to taková z těch menších. Ten rustik se mi moc líbí, někdy se pokusím jej napodobit, myslím že když dám na frézku takovou tu tenkou gravírovací hlavici a půjdu víc do hloubky tak by se teoreticky mělo dosáhnout podobného výsledku.

A tady je ještě jedno srovnání - menší hlavička Falcon, meršánová hlavička a větší hlavička. Ta meršánová má kapacitu tabákové komory zhruba na úrovni té velké originální hlavičky. 

Tímhle jsem v podstatě spojil tři taková moje dýmkařská přání do jednoho. Chtěl jsem zahnutý Falcon, chtěl jsem na něj meršánovou hlavičku a pak jsem si před lety, ve svých dýmkařských začátcích, hrozně přál mít pěnovku Vauen Meerschaum Golf, ale ta tenkrát nebyla v mých finančních možnostech. 

Pokud jde o kuřácké vlastnosti, je to srovnatelné s jakoukoli jinou pěnovkou, navíc Falcon nabízí výhodu velice suchého a chladného kouře. Na Falconu se mi ta meršánová hlavička moc líbí, připadá mi to jako taková kombinace staré a nové doby, je to tradiční a zároveň moderní. 

Vzpomínka na Pavla Hápa

Při úklidu jsem nedávno narazil na krabičku ve které mi přišel buldoček od Pavla Hápa, tak jsem si na něj musel hned vzpomenout. Čas letí a už je to nějakých téměř pět let co nás tento skvělý prosečský pipemaker bohužel opustil. V krabičce byl sáček na dýmku, účtenka a následující vzkaz. 

Ano, takto Pavel Háp prodával dýmky. Žádné dobírky nebo platby předem, zkrátka tu dýmku poslal jako normální balík a bral to tak že když se na něčem domluvíme, tak to platí. Pavel Háp se několikrát účastnil celorepublikového srazu pipE-clubu Dýmka.net, takže jsem měl možnost s ním prohodit pár slov. Tenhle jeho obchodní postup mi vrtal hlavou, takže jsem se jej musel zeptat jestli se mu někdy stalo že by mu někdo nezaplatil, z jeho strany tu rozhodně byla velká důvěra ve své zákazníky. 

(fotka ze srazu v Javorníku v roce 2010)

Pan Háp se na chvilku zamyslel a povídá: "A víte že snad ani ne? Když o tom přemýšlím...ne, já myslím že ne. Být to jiné odvětví, tak bych se asi bál, ale vždyť dýmkaři jsou slušný lidi..."

A to je velká pravda, v dýmkařské komunitě je ohromné množství slušných a dobrých lidí a jsem rád že do ní patřím. Tuhle příhodu jsem kamarádům určitě vykládal mockrát, ale rád se o ni podělím znovu. Pokud si občas zapálíte nějakou jeho dýmku, věnujte prosím také Pavlu Hápovi vzpomínku...

Na závěr, jenom tak pro srovnání, takhle světlounká ta dýmka byla jako úplně nová, po letech kouření se krásně vybarvila, že?