Přemysl Omrt - Freehand 10/11

Tuhle dýmku jsem od Přemka Omrta koupil asi tak týden nebo dva před Třebíčským kouřením. Přemek tehdy říkal že tam nejspíš nepojede (což se naštěstí nepotvrdilo a nakonec tam přece byl) a já se chystal že bych si tam od něj nějakou dýmku koupil (mám málo dýmek na VaPer tabáky), tak jsem ho poprosil zda by měl něco menšího a vzal to na další sraz. Jak známo, Přemek obvykle menší dýmky nedělá a tahle vyloženě překvapila.

Na délku má 14,5cm na výšku 4cm, váha je zhruba 53g. Tahle dýmka nese naprosto jasný Přemkův rukopis. Jsou tu hranky, zaoblení, náústek s takovou tou zdobenou kuličkou, ponechané přírodní plato a oválná tabáková komora. Tady jsem se pokusil o fotku hlavičky, tvar je to opravdu velmi zajímavý.

Několik let za sebou jsem držel takovou svoji osobní tradici že jsem si pořídil "vánoční dýmku", tedy novou dýmku kterou jsem si prvně zapálil na vánoce v poledne u nás v hospodě. Tady jsem poněkud nevydržel a už jsem z ní asi třikrát předtím kouřil, ale to je ta výhoda dárků co dává člověk sám sobě, že není třeba na nic čekat, vhodná doba je v podstatě kdykoliv. 

Pokud jde o tabák, nemůžu se zatím rozhodnout zda v ní zůstane Dunhill Elizabethan Mixture a nebo DeLuxe Navy Rolls, ale on to až tak zásadní rozdíl není. Kuřácké vlastnosti jsou skvělé, oválná komora nijak nevadí, ostatně o tom jsem se už přesvědčil i u jiných dýmek.

Jinak přeju Vám všem hezký zbytek svátků, hlavně klid, mír a pohodu! Snad jste našli pod stromečkem i nějaké ty dýmkařské dárky a pokud ne, jistě to sami napravíte... :-)

Nevill - Contrast Bent 7/13

Je to něco přes dva týdny co jsem psal o mém pokusu o kontrastní moření a nakonec do dopadlo takto. Ta dýmka je ve výsledku mnohem více tmavá než jsem si myslel, nicméně i tak vypadá povrchová úprava velice pěkně. Zrovna na prvním snímku je vidět jak vypadá za plného slunečního světla.

Jak jsem již psal, tuhle dýmku jsem začal vyrábět v létě předtím než se mi stal úraz na ruce. Hrubý tvar jsem již měl do značné míry hotový, už jen zbývalo to trochu dobrousit. Připouštím že tam je trochu takový hrb mezi krčkem a náústkem, ale to se mi evidentně daří dělat takřka na všech mých dýmkách, takže by se to už možná dalo označit za takový můj "trademark". Musím říct že během závěrečných prací na téhle dýmce mě ruka ještě dost bolela, ale moc jsem ji chtěl dodělat, tak jsem zatnul zuby a s častými přestávkami se to nakonec povedlo.

Druhý snímek jsem zkoušel fotit s bleskem, protože slunce zapadlo, myslím že ta barva ve skutečnosti není až takhle dočervena, zkrátka nefotí se to moc dobře a myslím že ve skutečnosti to vypadá mnohem líp. Na délku má 13,5cm, na výšku 5,5cm a váží 62g, řadil bych ji spíše k větším dýmkám. Tentokrát jsem se snažil aby ta dýmka nebyla tolik silnostěnná, takže stěny mají zhruba 8mm. V ruce sedí dobře a odleštěný rustik je na dotek velmi příjemný, mezi zuby se dá držet naprosto bez problému. 

Na závěr přidám detail povrchové úpravy, je tu myslím pěkně vidět jak se tu mísí dohromady rustik a kresba dřeva podtržená trochou tmavého mořidla. Myslím že tuhle povrchovou úpravu určitě v budoucnu použiju. Tmavého mořidla mám ostatně celou láhev. Tmavou barvou se dají zakrýt kazy nebo nepěkná kresba, jako jsem to udělal s předchozí bentkou 6/13, ovšem pokud má dřevo slušnou kresbu, tak je určitě lepší to takhle odleštit. Také bych už mohl udělat nějakou hladkou dýmku, ale většinou nemám tu trpělivost s leštěním, abych tam neměl žádné drobné škrábance. Ale třeba se zadaří, ve výhledovém plánu to určitě mám... 

Leatherman Juice XE6

Není to zas tak dlouho co jsem si pořídil nářaďový nůž Leatherman Charge TTI, ve své kategorii je to myslím špička a sám jsem si ověřil že je to velice užitečný nástroj. Když jsme před pár týdny se skorošvagrem montovali nábytek do dětského pokojíčku, tak jsem na něm použil snad všechny nástroje kromě hodinářského šroubováčku a nůžek. Charge má jedinou nevýhodu - je do kapsy je poněkud velký. Tedy ono to jinak nejde, ty nástroje musí být masivní a tím pádem musí mít i odpovídající velikost. Nicméně říkal jsem si že by se mohlo hodit něco více kapesního co by bylo zhruba ve velikosti švýcarského nože s více nástroji a pak se naskytla možnost že kamarád Wojtyla dělal větší objednávku nožů Leatherman a tak jsem se připojil a vybral si model Juice XE6.

Na délku má něco lehce přes 8cm, takže do kapsy se vejde velice pohodlně. Váha je 190g, jen pro porovnání, Charge TTI váží 232g (tam dělají hodně ty titanové střenky), takže rozdíl tu není až tak zásadní, nicméně Juice XE6 je podle mého názoru tak na hraně toho co se dá ještě docela pohodlně nosit v kapse. Na Charge TTI nebo např. na modelu Wawe je sympatické to, že máte pojistku na každý nástroj co na tom noži je. Juice má oproti tomu úplně jinou koncepci, pojistky na nástroje z čistě technického hlediska nemá. Dalo by se říct že má i nemá, on se každý nástroj po otevření slyšitelně zacvakne a je na velice silném péru, takže nějaké samovolné zavření tu myslím vůbec nehrozí. 

Začněme z jedné strany - máme tu v prvé řadě nůž. Z výroby je už sám o sobě dost ostrý, lehce jsem ho obtáhnul brouskem a je ostrý jako břitva. Nůžky jsou na takovýhle kapesní nůž relativně velké a silné, řekl bych že jsou mnohem lepší než má Charge. Pak je tu takový bodec nebo šídlo, ten třeba Charge nemá vůbec. Pilka je tu menší a poněkud hůř dostupná, překrývá ji svrchu právě ten bodec, výrobce zde zřejmě předpokládal že půjde o takový civilnější nůž a pilka nebude tím nejčastěji používaným nástrojem. 

Na druhé straně tu máme nůž se zubatým ostřím. Je velice ostré a navíc při takto tenké čepeli se tím dá uříznout/ukrojit v podstatě cokoliv. Pak tu máme pilník, z jedné strany jemný, z druhé hrubější. Myslím že právě pilník na tomto noži dostal opravdu velkorysý prostor a je zcela srovnatelný s tím co je na Charge. Pak je tu otvírák na lahve a konzervy a vývrtka, která na Charge není. 

Po otevření tu jsou samozřejmě kleště, dominanta všech nářaďových nožů. Nejsou pochopitelně tak masivní jako je má charge, ale pár věcí by se s nimi jistě dalo udělat, nechybí samozřejmě plocha na štípání drátů.

Dále tu máme několik dalších nástrojů z vnitřní strany. Tentokrát tu není žádný bit-driver, nástroje jsou tu napevno a nemění se. Na jedné straně tu máme tři různě velké šroubováky, z toho ten střední a malý jsou z jedné strany skosené a ostré. 

Na druhé straně je tu křížový šroubovák. Ten je velmi masivní, umístěný je na prostředek a dostal opravdu hodně prostoru. Při otevření tu pojistka/nepojistka silně zacvakne a zavření již vyžaduje trochu síly. Vedle křížového šroubováku je tu schován ještě jeden nástroj, který se poněkud hůř vysouvá a já jej nepoužívám a sice kovové očko pro připnutí např. na šňůru nebo karabinu. 

S Juice XE6 jsem velmi spokojený, je to takový "civilni" nářaďový nůžu do města, není to na žádnou těžkou práci, ale občas se hodí mít něco takového po kapsách. Těch modelů Juice je více druhů, tenhle má nejvíce nástrojů, ale jsou tu i jednodušší verze, které jsou samozřejmě o to útlejší a lehčí, takže si každý může vybrat co mu vyhovuje.

18. Třebíčské kouření v Dalešicích

Třebíčské kouření se již poněkolikáté konalo v prostorách pivovaru v Dalešicích. Ráno jsme vyrazili s Davidem a Ditou a měli jsme to krásně načasováno že bychom tam měli být tak akorát na začátek registrace, ale na dálnici byla bohužel zácpa takže jsme nakonec byli rádi že jsme tam dorazili v 13  hod. a stihli jsme ještě oběd. Předem se omlouvám že fotky tentokrát ode mě nebudou, zrcadlovka se mi v té poraněné ruce zatím dost špatně drží. Vzal jsem si s sebou takový malý kompakt, ale v těch prostorách je focení poněkud náročné a tenhle foťáček to prostě nezvládá. Nacvakal jsem těch snímků víc, ale kvalita je zlá, tak jen přikládám do článku něco málo pro ilustraci.

Soutěžilo se s tabákem Danish Gold Vanilla který vyrábí Planta, silně aromatická směs, cítím tam kromě vanilky ještě nějaký alkohol. Už nějak před dvěma týdny jsem si koupil plechovku tohoto tabáku, abych trochu zjistil jak se v dýmce chová. Jednou jsme s ním i soutěžili v pondělí na srazu pražské buňky Dýmka.net a to jsem s ním dokonce udělal čas asi hodinu a pět minut. Tentokrát mi při soutěži hořel poměrně pěkně, ale příliš rychle. Vždycky si říkám že když udělám na soutěži čas přes jednu hodinu tak budu spokojený, tady to bohužel zase nevyšlo a měl jsem jen 58 minut a bylo z toho 24. místo z 80 soutěžících. Těší mě však že jsem tabák opravdu dokouřil až do dna, zbylo z něj jen nepatrné množství popílku. Měl jsem pak také trochu obavu zda jsem náhodou nenapálil soutěžní dýmku, protože posledních pár minut jsem měl pocit že už tam cítím dřevo, naštěstí se po vyčištění ukázalo že je vše v pořádku. Soutěž vyhrál Pavel Voňka z klubu Meršánka Havlíčkův Brod, na druhém místě byl Martin Pedain za PC Dýmka.net a třetí byl Kamil Klečka za PC Moravia. Tuším že vítězný čas byl snad přes dvě hodiny, ale nevím přesně, to už jsem se věnoval popíjení výborného dalešického piva a povídal si s kamarády.

Byl tu jako obvykle stánek firmy Mostex s tabákem, dále tu pak bylo několik výrobců dýmek se svou nabídkou, konkrétně Přemek Omrt, Honza Klouček, Petr Vobořil a Petr Kučera. Od Petra Kučery jsem si nakonec vybral jednu příjemnou pískovanou dýmku, časem se tu na blogu jistě objeví, jen co z ní začnu kouřit. Shodou okolností mám od Petra i dusátko které dával do cen a já si ho vybral (přišlo mi to lepší než láhev vína nebo tobolka Holger Danske Vanilla-orange).

(fotil David Švancar)

Moc rád jsem tam zase viděl spoustu známých a kamarádů, vždycky říkám že to je na těch dýmkařských akcích ze všeho nejlepší. Příští rok už by se Třebíčské kouření mělo vrátit zpět na třebíčský zámek. Připouštím že dalešický pivovar mi bude trochu chybět, jsou to krásné prostory a za těch pár let se tam již vychytala veškerá organizace. Na druhou stranu třebíčský zámek má také svoje kouzlo a věřím že to bude další pěkná soutěž. 

Pokus o kontrastní moření

Jak jsem posledně zmínil, mám jednu rozdělanou dýmku na které jsem začal pracovat nějak v červenci předtím než se mi stal úraz na pravé ruce. Tvar jsem již do značné míry měl a tak jsem se pustil do povrchové úpravy. Opět můj oblíbený jemný rustik, ale tentokrát jsem si říkal že zkusím něco nového a pokusil jsem se o kontrastní moření. Dýmku jsem po dokončení rustiku lehce natřel tmavě hnědým mořidlem, chvíli jsem to nechal zaschnout, poté jsem dal přes to nátěr parafínového oleje a dýmku jsem do značné míry odleštil na hrubém leštícím kotouči. 

Takhle to nevypadá vůbec špatně, dám tomu ještě několik nátěrů olejem a pak to na závěr ještě přeleštím na jemném kotouči. A taky budu muset trochu doladit náústek, ale to si už nechám na příští víkend, uvidíme jak to dopadne. Připadám si teď tak trochu jako strýc František v Saturninovi, jak měl radost když sám objevil něco co už bylo dávno objevené...

Jedna ruka netleská - část 2

Říkal jsem si že jsem už zase docela dlouho nic nepsal, tak abyste věděli že jsem zdráv a relativně v pořádku (tedy někteří už to samozřejmě nějakou dobu víte). Zkusím takovou rekapitulaci co se mnou bylo za poslední dobu.

29. září jsem nastoupil do Motola na další operaci, tentokrát to již byla taková drobnější záležitost a sice vyndání těch dvou Kirschnerových drátů z pravé ruky. Po nějaké době čekání na příjmu jsem se přesunul na lůžkovou část traumatologie. Během toho dne jsem přečetl knihu "The Island" kterou napsal Peter Benchley, kdo rád čtete o pirátech, tak vřele doporučuju. Noc opravdu stála za to, na pokoji byl nějaký velmi starý pán který stále něco mlel a někoho volal, personál za ním byl během noci tak nejmíň patnáctkrát a snažili se ho uklidnit, což většinou vydrželo pár minut a začal znovu. Podotýkám že jsem si večer dával silný prášek na spaní a měl jsem ucpávky do uší a stejně to bylo marné. Vrcholem bylo když nám pán udělal před pátou hodinou ráno budíček a začal tam křičet "Pomoc, únos, unesli mě!!". Personálu pak říkal že ho unesli falešný policajti a že má jít do Motola na operaci, personál se mu snažil vysvětlit že přece je v Motole. Já jim pak říkal že obvykle nejsem z těch co by si stěžovali, ale že tohle fakt nejde a že mě musí dát na jiný pokoj, v tom mi naštěstí bez jakýchkoliv řečí vyhověli. 

(foceno starým mobilem - moje nemocniční postel, to už jsem měl sbaleno a čekal až mi přinesou propouštěcí zprávu)

30. září mě ráno operovali, nevím sice proč bylo nutné dělat to zase v celkové anestezii, nicméně vysvětlovali mi že se to takhle musí dělat, ale že mi jenom dají nějaký ten uspávací prostředek do masky a nebudu muset mít zavedený vzduchovod, protože to bude jen krátká operace. Sám jsem na tohle téma pár dní žertoval že by se to dalo jednoduše operovat nářaďovým nožem Leatherman, nožem by se to trochu nařízlo a kleštěmi by se vytáhly drátky. Narkózu jsem opět vnímal jako časoprostorovou poruchu, v jednu chvíli mi dávali dýchat z masky a najednou mě zas překládali zpátky na postel. Zase to byl takový skok z plného vědomí do plného vědomí. Vezli mě už rovnou na jiný pokoj, tam leželi dva naprosto pohodoví chlapíci a odpoledne za mnou přijeli rodiče, to vše mi velice zvedlo náladu po té předchozí šílené noci. 

1. října mě ráno pustili domů, sundali mi obvaz a na ruce mi zůstala jen náplast přes rány ve kterých zůstaly stehy. Vzal jsem si taxík domů a rovnou se vrátil do pracovního procesu, protože uzávěrka byla v plném proudu a já byl ve skluzu. Práci levou rukou jsem již měl z předchozího měsíce dobře nacvičenou, takže to nebyl žádný velký problém. Stále jsem kouřil doutníky, tak jako celou tu dobu od chvíle co jsem si zranil ruku. Vlastně jsem značně zmenšil zásoby v humidoru, takže jsem je v mezidobí musel trochu doplnit. Zhruba týden poté jsem již začal znovu kouřit dýmku, ruka při všech těch pohybech již tolik nebolela.

11. října mi vyndali stehy a dostal jsem poukaz na rehabilitaci, protože hybnost malíčku byla stále velmi omezená. Našel jsem si číslo na středisko u nás v Radotíně a povedlo se mi objednat se na rehabilitaci, první termín byl další týden, což je prý poměrně rychle, přátelé a známí mi říkali že to kolikrát trvá mnohem déle než tam člověka vezmou. 

22. října jsem byl poprvé na rehabilitaci, sestřička mi ten prst a kloub promasírovala, ukázala jak si mám cvičit (hlavně takové cviky protitlakem) a bylo mi řečeno že tam budu docházet pokud možno každý den ráno na magnetickou rezonanci a některé dny budu mít ještě potom cvičení. Magnetická rezonance vypadá tak, že si tam člověk sedne na židli a ruku strčí do takového vypolstrovaného tunelu který tak trochu hučí a po 25 minutách to zapíská že je konec a vypne se to. Když jsem na tom byl ve středu poprvé, tak jsem si to nějak neuvědomil a vzal si s sebou čtečku Kindle, že si u toho budu číst. Sestřička mi říkala že to není zrovna dobrý nápad, že magnety se s elektronikou nemají moc rády. V počítačových hrách jsem musel proti nepřátelským bojovým robotům naházet dost možná stovky EMP granátů a přesto mě tohle nějak nenapadlo. Takže jsem si musel vystačit s nějakými erárními časopisy a další dny už jsem si bral vždy něco papírového. Včera to byl comics Hellblazer (starý známý vymítač démonů John Constantine) a dnes jsem sáhnul po sci-fi knížce "Svět Stínu" od Sergeje Lukjaněnka, kterou už mám delší dobu rozečtenou. Co dodat, ruka již není tolik zatuhlá, psát všemi deseti prsty můžu v podstatě bez omezení, ale hybnost malíčku stále není ideální. Ovšem zdá se mi že je to den ode dne lepší a jde to ohnout zase o malý kousek dál, bude to zkrátka chtít ještě nějaký čas než se to vrátí do normálu. Řím také nepostavili za den, že? 

(preview co bude v dalších článcích)

Pokud jde o práci, tak to relativně zvládám, ale ty díky těm všem termínům kdy jsem na rehabilitaci nebo na kontrole v Motole jsem zkrátka stále s něčím pozadu a stále něco dodělávám a stíhám na poslední chvíli. Naštěstí všichni kolegové pro to mají pochopení a od všech slyším "zdraví je na prvním místě" a dost mi pomáhají, takže to není zdaleka tak zlé jak jsem si myslel. Pokud jde o plány do nedaleké budoucnosti, tak zítra se chystáme na Třebíčské kouření, které se opět bude konat v Dalešicích. Zrcadlovku tentokrát nechávám doma, protože se mi bohužel stále ještě dost špatně drží v ruce, tak snad se mi povede udělat nějaké snímky z mobilu nebo si možná od rodičů půjčím malý kompakt. Dále mám v plánu nějaké recenze nožů a dojde pochopitelně i na nějakou tu dýmku, konkrétně mám ve sbírce další hezký kousek od Přemka Omrta. Taky tam mám jednu ruční výrobu co jsem ještě dodělával v létě předtím než se mi stal úraz a nějaké dvě nebo tři dýmky o kterých jsem zatím nepsal. Jinak s kým se uvidíme, při podání ruky prosím netiskněte moc silně, zrovna tohle mě zatím opravdu dost bolí...ale to já vždycky raději připomínám předem... :-)

Přemysl Omrt - XXL 14/11

Na červnovém Klání zemí Koruny české jsem neodolal a pořídil si další dýmku od Přemka Omrta. Prostě mě hned zaujala, prohlížel jsem si tam spoustu dýmek jak od Přemka, tak i od dalších výrobců, ale stejně jsem se pak zase vracel zpátky k téhle, až jsem ji koupil. Přemek o ní říkal že to je moc dobrá dýmka a za slušnou cenu, což byla naprostá pravda.

Je na ní vyraženo XXL 14/11. Na první pohled to není až tak ohromně velká dýmka, zdaleka nedosahuje např. velikosti XXL freehandu co jsem od Přemka koupil loni v Dalešicích. Nicméně do kategorie velkých dýmek bych ji jistě zařadil, protože tabáku se do ní vejde spousta. Na výšku má 5cm, na délku 13cm a váha 71g napovídá že to není až tak úplně malá dýmka, vlastně je to pořádný kousek dřeva. Jinak podle číslovky tu dýmku Přemek vyrobil v roce 2011, ale nevzpomínám si že bych ji na nějaké dýmkařské akci předtím viděl. Tím lépe, věřím že jinak by si ji určitě už dávno někdo jiný koupil.

Dýmka nese Přemkův typický rukopis - hranky, zaoblení a nechybí ani ponechané plato na jedné straně. Kresba je na jedné straně, předku a vršku grain, na druhé straně a spodku jsou hezká ptačí očka. Náústek akrylový ve filtrovém provedení na 9mm. Akrylu rozhodně dávám přednost, protože údržba ebonitových náústků, to je věčný a nikdy nekončící boj...

V ruce sedí perfektně a i když 71g už je na dýmku nějaká váha, dá se mezi zuby držet velice pohodlně, je dobře vyvážená. Přesně to co mám na Přemkových dýmkách rád - má to promyšlené do posledního detailu a všechno musí být nejen pěkné, ale také zcela funkční.

Kouřím z ní Dunhill Elizabethan Mixture a až mě přestane bolet ruka tak to zřejmě bude jedna z prvních dýmek, ze kterých si zapálím. Jinak fotky jsou takové trochu improvizované, zrcadlovku neudržím, tak jsem fotil z mobilu a není to zrovna velká sláva. A tohle jsem do značné míry psal na tabletu přes mobilní aplikaci Blogger. Jde to docela dobře, jen mi v tom nějak nešlo naházet fotky přímo do textu, tak jsem to musel trochu doladit na počítači.

Na závěr ještě přidám fotku z Klání, na které je Přemek se svými dýmkami.

Jedna ruka netleská

Nedávný úraz pravé ruky mi dal hodně podnětů k úvahám o tom jak je většina lidských činností přizpůsobena tomu že zkrátka máte dvě ruce. Měl jsem kdysi nohu v sádře, což je sice omezující na pohyb, ale běžné činnosti je možné stále vykonávat. U ruky je to evidentně horší, zvlášť když jsem pravák a levou ruku mám, jak se říká, „levou“. Nezbývá než se nějak přizpůsobit této nezvyklé situaci. Dal jsem si dohromady takových několik oblastí jinak běžných činností a jak jsem se s nimi vyrovnal.

Osobní hygiena - ta mi kupodivu takový problém nedělá snad až na sprchování, to je s jednou rukou docela výzva, protože poraněná ruka by se neměla namočit. Já zvolil osvědčené řešení – přes ruku s obvazem se dá pytel na odpadky a připevní se gumičkami. Vypadá to směšně, ale funguje to. Teď už mám vyndané stehy a zlomenina je fixována dráty, takže už se konečně můžu sprchovat bez pytle přes ruku.

Jídlo – zpočátku bylo pro mě jednou z nejtěžších věcí namazat si krajíc chleba máslem, to jsem myslím levou rukou nikdy nedělal. Už naštěstí mám trochu cviku a taky si můžu trochu pomoci pravou rukou, není to ideální, ale velmi pomalu a opatrně to jde. Už můžu pomalu a opatrně i krájet, takže hned je mi lépe a radostněji.

Práce – neschopenku jsem rušil poměrně brzy, protože bych se asi ukousal nudou (a bez pravé ruky nemůžu hrát většinu svých oblíbených počítačových her). Já stejně většinou pracuju z domova, takže na tom se toho pro mě tolik nezměnilo. Psaní na klávesnici levou rukou není žádná sláva, zvlášť když jsem byl zvyklý psát všemi deseti prsty a to opravdu velmi rychle. Našel jsem si k tomu nějaké rady, třeba že se základní poloha posune doprostřed mezi klávesy F a J, nicméně to bych se asi učil pokud by tohle bylo dlouhodobé. Zatím píšu tak že levou rukou zůstávám v základní poloze a na druhou stranu se zkrátka přesouvám .Objednal jsem si kompaktní klávesnici na které nejsou mezi klávesami příliš velké mezery a díky tomu mi jde psaní o trochu rychleji. Taky si v poslední době občas pomůžu pravým ukazovákem a palcem. Numerickou klávesnici mám externí a mám ji teď umístěnou nalevo vedle klávesnice. Myš jsem si také přehodil nalevo a prohodil jsem na ní levé a pravé tlačítko.

Psaní propiskou - donedávna v podstatě nemožné a levou rukou pomalu nezvládnu ani psát hůlkovým písmem. Teď už dovedu tu propisku tak nějak vsunout mezi prsty, naštěstí jediný případ kdy potřebuju psát je když mi pošťák přiveze nějakou zásilku abych podepsal převzetí. A stejně nic z toho co jsem po úrazu podepsal nevypadá jako můj podpis...

Mobil a tablet – u toho žádný problém není, dotykové ovládání jde v pohodě i jen jednou rukou a predikce psaní se také hodí více než kdy jindy. Taky jsem měl nápad že bych spároval tablet s počítačem a používal ho na psaní místo klávesnice, ale není to tak rychlé jako normální klávesnice.

Fotografie – to je docela problém, moje oblíbená zrcadlovka má s velkým objektivem asi tak něco ke dvěma kilům a v pravé ruce ji prostě neudržím, vlastně ji dost dobře nemůžu chytit, to by bolelo. Takže nezbývá než používat mobil, což není úplně ono, ale jde to. Fotil jsem s ním už dříve, např. když byla velká voda.

Kouření – tohle mě mrzí asi nejvíc, od svého úrazu jsem neměl dýmku. Dříve mě vůbec nenapadlo jak moc jsou při kouření dýmky potřeba obě ruce. Na nacpávání, zapálení, dusání, čištění, většina z toho se jednou rukou dost dobře nedá udělat. Zatím je u toho příliš mnoho pohybů u kterých cítím že to bolí a to prostě nejde. Takže spotřebovávám své zásoby doutníků a už jsem si objednal další. Dýmku mi to sice plně nevynahradí, ale lepší než nic. Zatím mám jasno v tom že první tabák, který si po té dlouhé pauze dám, bude Dunhill Elizabethan Mixture...

Georgi Todorov (Getz Pipes) - Chubby Calabash Inside Rhodesian

Georgi Todorov je velice šikovný a nápaditý výrobce dýmek z Bulharska. Seznámil jsem se s ním před dvěma lety v Kostelci nad Černými lesy, kde tenkrát probíhala akce Pipemakers Meeting a posléze také Klání zemí Koruny české. Moc se mi líbily jeho dýmky co mají "calabash inside system", tedy velkou vzduchovou komoru díky které má dýmka jednak perfektní tah a kouř to také velmi ochladí. Tenkrát jsem si od něj koupil dýmku Conus, ze které stále kouřím a nemůžu si ji vynachválit. Letos byl Georgi zase na Klání a domluvili jsme se že by mi vyrobil dýmku s tou druhou variantou calabash inside systému - chubby. Všechno to jsou takové poměrně krátké a robustní dýmky, ovšem tabáková komora je tu poctivá střední velikost. Tvarů má několik, já si vybral rhodesian s pískovanou povrchovou úpravou.

Zvláštností tohoto systému je veliká vzduchová komora a náústek se širokánským čepem. Díky této komoře má dýmka perfektní tah a na to jak je krátká z ní jde nezvykle chladný kouř. Dodám ještě že kouř je také velice suchý, tabák mi v té dýmce zatím téměř nemočkoval.

Na délku má zhruba 11cm a na výšku 5cm, tedy skutečně velice kompaktní rozměry. Váhu má 66g, což na jednu stranu není zrovna málo, ale při bližším pohledu je vidět že jde vlastně o pořádný kus briaru.

Původně jsem myslel že to bude spíše taková dýmka do ruky, ale mezi zuby se kupodivu dá držet velmi dobře, aniž by to nějak zvlášť páčilo čelist. Ani obavy zda se třeba během kouření váhou samotné dýmky neuvolní náústek a nevypadne se nijak nepotvrdily, drží to pěkně pohromadě, je to všechno velmi přesná práce.

Kouřím z ní Dunhill Elizabethan Mixture, tradiční směs co se před lety přestala bohužel vyrábět a nedávno si na ni výrobci vzpomněli a již je znovu k dostání. Tedy zatím jsem to kupoval v Německu, ale třeba u nás časem také bude. Pro mě je to z evropských tabáků asi nejlepší směs virginie a perique. Chutná mi snad dokonce víc než Royal Yacht, to už u mě něco znamená, protože RY kouřím téměř pořád. Asi to bude tím že Elizabethan je slabší a jemnější a také má tu dobrou vlastnost že hoří velice dlouho...

Na závěr přidávám fotku z Klání, na které je Georgi s Manduelou, zrovna tam zkoumají vyhranou meršánku. Jsem moc rád že jsme se s Georgim na téhle dýmce domluvili, považuji to za velice zajímavý přírůstek do mé sbírky.

Nevill handmade - Dark Bent 6/13

Další experimentální dýmka z hobby bloku. Na dřevu bylo více kazů a nějaká ta prasklinka a kresba také nebyla žádná sláva, takže to byla celkem jasná volba na první použití tmavého mořidla. Ještě napůl hotový tvar jsem ukazoval na našem pravidelném srazu kamarádům z PPNSD, první reakce byly stejné, že je tam poněkud nepoměr mezi útlým krčkem a tou velkou hlavičkou, že by se to dalo trochu víc probrat a zeštíhlit. Na tom určitě něco je, zkusím něco podobného příště, nicméně tady jsem právě chtěl udělat tu rovnou linii co hezky kopíruje bradu když se dýmka drží v zubech a z ní pak vystupuje ta výrazná hlavička, vypadá to tak trochu jako saxofon. 

Použil jsem jako obvykle své různé rašple a smirkový papír, moje výrobní postupy jsou zkrátka velice manuální. Drobný rustik jsem opět dělal frézkou Proxxon a mám pocit že to rustikování mi jde čím dál rychleji. Na povrchovou úpravu jsem použil tmavé mořidlo a parafínový olej, dnes ráno jsem to ještě přeleštil karnaubským voskem. Na kotouči je vidět že to mořidlo se trochu odleštilo, budu doufat že to stačilo a nebude to při kouření špinit ruce. Výsledná povrchová úprava se mi líbí, do tmavé barvy trochu prosvítá světlejší kresba, drobný rustik se trochu odleštil a trochu to připomíná pískování. Tuhle povrchovou úpravu zcela jistě v budoucnu použiju. 

Je to taková spíše větší dýmka, na délku má 14cm, na výšku zhruba 5,5cm. Stěny jsou silnější, mají kolem centimetru. Tabákovou komoru jsem trochu rozšiřoval, takže se do téhle dýmky vejde slušná nálož tabáku. Připouštím že tenhle kousek není až tak precizní, možná jsem některé věci trochu uspěchal tím jak jsem byl zvědavý na použití mořidla a už už jsem to chtěl vyzkoušet. Ale výsledek myslím není až tak zlý a zas jsem se při té výrobě něco málo naučil.

Nevill handmade - Sunshine Poker 5/13

Další dýmka z hobby bloku, tentokrát poker. Začal jsem té dýmce říkat Sunshine Poker, protože výslednou barvu získala po několika nátěrech parafínovým olejem a sušil jsem ji na slunci a dřevo dostalo takovou příjemně medovou barvu. 

S výrobou to jako obvykle nebylo snadné. Nevím jak se mi to povedlo nebo zda to byla už vada z výroby, ale na krčku jsou dvě malé praskliny u který jsem uvažoval zda je nestáhnu nějakým kroužkem, ale nakonec jsem to nechal být. Jinak na pokeru se samozřejmě musí dbát na to aby dýmka byla správně vyvážena a stabilně stála na spodku aniž by se převážila dozadu že by si náústek sedal na stůl. Snadno se to řekne, hůř udělá. Původně byla ta dýmka vyšší, ale právě z důvodu stability jsem musel trochu ubrat, ale s výsledkem jsem spokojen.

Jako povrchovou úpravu jsem zvolil svůj oblíbený drobný rustik, se kterým jsem pokračoval až na část náústku. Dýmku jsem zbarvil parafínovým olejem a na závěr ještě přeleštil carnaubským voskem. Na výšku má necelých 5cm, na délku 15cm. Stěny jsem nechal silnější, mají okolo centimetru. V zubech se udržet dá, i když je to spíše dýmka do ruky nebo právě k tomu aby si ji člověk pěkně odložil na stůl. 

Na závěr ještě přidám detail rustiku a kresby dřeva která zde prosvítá. Dýmka je to zatím nekouřená a teprve čeká na další použití. S ohledem na lehce naprasklý krček si ji nejspíš nechám pro sebe, ale uvidíme...

XIII. Klání zemí Koruny české

XIII. Klání zemí Koruny české se letos konalo 15.6.2013 v hotelu Slunce v Havlíčkově Brodě. Za náš klub PPNSD jsme vyrazili soutěžit David Švancar a já, cesta po opravované D1 byla kupodivu velmi pohodová a krátce po jedenácté jsme již byli na místě kde už na zahrádce seděli naši kamarádi z PC Dýmka.net. Společně jsme poseděli, dali si dobrý oběd a posléze se přesunuli nahoru do hotelu k registraci, kde ve frontě stála slavná dáma dýmkařského světa Manduela, která z Dánska přijela na akci Pipe Makers Meeting  Kostelec a také na Klání. Tak jsme chvíli povídali o všem možném a že za náš klub soutěžíme jen dva a Mandu byla tak laskavá že se k nám přidala, takže díky ní bychom jako klub měli mít i týmový výsledek.

Soutěžní dýmky vyráběl Honza Klouček, šlo o historickou repliku dýmky kterou ve 20. letech minulého století vyráběl český dýmkař Antonín Ziegler. Je rozhodně vidět z čeho asi vycházely všechny ty pozdější prosečské buldočky, ovšem tenhle rustik je tedy náramně zajímavý a hezký na pohled, je mnohem hrubší než  třeba Old River a velmi příjemný do ruky. Soutěžní dýmce budu zcela jistě v budoucnu věnovat samostatný článek. Soutěžilo se s tabákem Stanislaw Irish Spring, který vyrábí Samuel Gawith. Je to takový poměrně neutrální tabák, virginie s periquem. A je to flake. Ohledně řezu soutěžního tabáku jsou názory různé, osobně bych se přiklonil spíše k tomu že flake na soutěžení není zrovna nejvhodnější, lepší je mixture. Nicméně ať jsou vlastnosti soutěžního tabáku lepší nebo horší, máme všichni stejné množství stejného tabáku, pak už je na každém soutěžícím jak se s tím popere. Mně šla soutěž dost ztěžka, udělal jsem velkou chybu že jsem tabák nenacpal volněji a dýmka mi sotva táhla, zlepšilo se to až ke konci kdy jsem si říkal že bych to snad přece dotáhnul alespoň na tu hodinu, tabáku jsem na to ještě měl dost...a pak přišla "rychlá smrt" a prostě to najednou přestalo hořet - čas 48 minut a 34. místo. David skončil chvíli přede mnou a měl 38. místo, zato Mandu soutěžit vážně umí, měla čas 1 hod. 7 minut a 13. místo. Našim kamarádům se v soutěži vedlo výborně, za Dýmku.net Klání už potřetí v řadě vyhrál Martin Pedain, Petr Odorčák byl třetí, Honza Klouček pátý, Petr Vobořil šestý. Budu se příště muset více snažit, v poslední době mi ty soutěže nějak nejdou...

Organizačně to dýmkařský klub Meršánka Havlíčkův Brod zvládl naprosto v pohodě. Prostory byly dostačující, obsluha u výčepu velmi schopná takže se netvořily fronty. Před soutěží tu také byla degustace vín, svůj stánek tu měla naše oblíbená Etrafika a nechyběla tu ani nabídka dýmek několika pipemakerů, z těch českých to byli Honza Klouček, Michal Novák, Přemek Omrt , Martin Peleška a Petr Vobořil. Pak tu také měl několik svých dýmek Georgi Todorov z Bulharska. Po dlouhém váhání jsem si koupil jednu krásnou dýmku od Přemka Omrta, o té taky časem napíšu. Večeři nám přinesli během chvilky po vyhlášení výsledků, ještě jsme pak chvíli poseděli nahoře, poté jsme se přesunuli na zahrádku kde jsme dokouřili, dopili a vyrazili domů. 

Jinak už jsem našel uplatnění pro bentku 4/13, dostala ji jako dárek Manduela. Budu doufat že jí bude věrně sloužit, Mandu je momentálně druhý člověk na světě který má ode mě dýmku (sebe samozřejmě nepočítám). 

Závěrem musím poděkovat Davidovi za odvoz, organizátorům za dobře zvládnutou akci a samozřejmě všem za pohodovou atmosféru, je to příjemné se takhle na těch dýmkařských akcích setkat. Zde je odkaz na galerii fotek z Klání:

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/HavlickuvBrod2013

Velká voda v Radotíně - den třetí

V podvečer jsme se opět byli krátce podívat k řece jak to vypadá. Radotínský potok se už celkem uklidnil, proud není zdaleka tak prudký jako včera. Berounce zřejmě lehce klesla hladina, odhaduju to podle zábradlí u stezky podél řeky, které včera jen lehce vykukovalo nad hladinou a dnes je vidět větší kus, rozdíl může být tak okolo 5cm. Dnes víceméně nepršelo, doufejme že to vydrží, teď už to vypadá nadějně...

Přidávám odkaz na pár snímků co jsem pořídil z mobilu, dnes to je jen z radotínské lávky a okolí:

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Radotin04062013

Velká voda v Radotíně - den druhý

V podvečer jsme se šli s tátou zase podívat jak to vypadá dole v Radotíně, tentokrát jsme prošli větší část. Vody je bohužel stále víc, už tady zase máme jezero v celém tom ohromném prostoru mezi Radotínem a Zbraslaví (a pokračuje to samozřejmě dál), Berounka se oproti včerejšku zvedla a vylila ze svých břehů, máme tu třetí povodňový stupeň a některé části Radotína jsou už zaplaveny. Z Radotínského potoka, což je za normálních okolností takový neškodný potůček, se stala řeka plná ohromného množství vody, takhle silný proud normálně nemá. Protipovodňové zábrany jsou postaveny, na několika místech byla vidět čerpadla. Někde jsou ještě vidět stopy po škodách způsobených povodněmi v roce 2002, tak vysoko voda zatím naštěstí není.Uvidíme co přinese další den, odpoledne přestalo pršet, nezbývá než doufat že to vydrží...

Mobilem jsem udělal pár snímků, tady je odkaz na galerii:

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Radotin03062013?noredirect=1

Velká voda v Radotíně

S tátou jsme se byli dnes dopoledne podívat dole v Radotíně, jak to vypadá u řeky. Už několik dní vytrvale prší, země už to nebere, takže voda jde do řeky i ze všech kopců. Berounka se zvedla o pěkný kus, třeba stezka podél řeky za základní školou je už pod vodou. A jako by to nestačilo, tak i Radotínský potok se o hodně zvednul, lidé co bydlí u jeho ústí do Berounky už tam kolem svých domků staví pytle s pískem a balí si věci, protože už asi moc neschází a budou pod vodou. Moc bych těm lidem přál aby se hladina vody už dál nezvedala, ale přírodě se těžko poroučí. Každopádně od povodní v roce 2002 jsme tady takhle velkou vodu neměli. 

Přidávám odkaz na pár fotek co jsem cvaknul mobilem.

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Radotin02062013#

Nevill Handmade Bent 4/13

Další z dýmek co vyrábím doma z hobby bloku, tentokrát bentka. Musím říct že rovnější tvary mi připadají na výrobu jednodušší, lépe se s tím manipuluje, u bentky tam zkrátka ten zahnutý krček tak trochu překáží. Ale nakonec se to myslím docela povedlo. Je to taková robustnější bentka, vysoká je 6cm, na délku má 14cm a váha je 77g, nicméně bentka může být trochu těžší, není až takový problém ji udržet mezi zuby.

Jako povrchovou úpravu jsem opět použil svůj oblíbený jemný rustik, který jsem posléze trochu odleštil. Rustikovaná je opět i ta silná část sedlového náústku. Náústek je opět akrylový s čepem na 9mm filtr. Myslím že oproti předchozím tvarům už tady je vidět větší pravidelnost, s výsledkem jsem poměrně spokojený. Možná bych asi býval ten přechod mezi hlavičkou a krčkem o něco více vybrousil, ale neměl jsem na to vhodný nástroj, tedy tenkou kulatou rašpli. Nicméně pro příště jsem už vybaven, moji rodiče mi udělali velkou radost když mi během nákupu nějakých kytiček a všeho možného v OBI koupili sadu tří rašplí (plochou, půlkulatou a tenkou kulatou). Ale už ten tvar nechám jak je, zas to působí takovým masivnějším dojmem. 

Snad budu mít takhle šťastnou ruku i při výrobě dalších dýmek, říkám si že tohle by už docela šlo...

Nevill Handmade Freehand 3/13

Další dýmka z hobby-bloku, vcelku podobná předchozím dvěma, jen je lehce zahnutá a tvar je tentokrát více kulatý. Spodek jsem původně takhle kulatý dělat nechtěl, ale bohužel jsem narazil na větší kazy které se mi vůbec nelíbily, tak jsem tomu ten tvar trochu přizpůsobil. I tak tam zůstalo několik dalších kazíků, zkrátka jak jsem kdesi zaslechl "do briaru a do žen nevidíš..." Ale budiž, důležité je především dobré vrtání, což tady samozřejmě je a jinak ta kresba není až tak zlá. Navíc já stejně rád rustikuju, takže nemusím mít výčitky z toho že dělám rustik přes hezkou kresbu. 

Na délku má 14cm, na výšku 5,5cm. Váha je 69g což tedy není málo, ale když se vezme v úvahu že stěny jsou zhruba centimetr silné, tak to naní až tak zlé. Protože jsem stěny nechal takhle silné, zkusil jsem takový malý experiment a půlkulatou rašplí o něco rozšířil tabákovou komoru, takže by se do ní měla vejít docela slušná nálož tabáku. Náústek je akrylový, provedení na 9mm filtr, část náústku je rustikovaná, jak už to tak dělávám. Povrchová úprava je opět můj oblíbený drobný rustik, který dělám frézkou Proxxon. Barvu dělá opakovaný nátěr parafínovým voskem a nakonec jsem ještě přešel k přeleštění karnaubským voskem. Na tom leštění ještě budu muset trochu zapracovat, ale už teď je vidět že dýmka není tak matná jako předtím. 

Teď se na tu dýmku dívám poněkud kriticky, protože jsem v mezidobí vyrobil další dvě, o kterých si myslím že se mi povedly mnohem víc a už na nich nemám tak silné stěny, schůdeček mezi náústkem a krčkem atd. Ale na každé té dýmce se zase naučím spoustu věcí pro příště. Jak s ní naložím zatím nevím, možná si ji nechám do hospody, když sledujem nějaké sportovní přenosy tak si na to rád beru velkou dýmku abych se nemusel zdržovat nacpáváním další dýmky. 

Nevill - Handmade Freehand 2/13

Další moje vlastní výroba, tuhle dýmku jsem vlastně vyráběl dřív než tu předchozí, ale její dokončení se trochu protáhlo, proto jsem jí dal pořadové číslo 2/13. Tvar je v podstatě velmi podobný jako u předchozí dýmky, jen náústek tentokrát není sedlový a tvar je celkově mnohem mohutnější. 

Opět jde o výrobu z hobby bloku. Kresba dřeva sama o sobě nebyla až tak zlá, ale na druhou stranu nic zázračného co by byl hřích přejet rustikem. A já rustikuju opravdu velmi rád, takže povrchová úprava byla celkem jasná. Závěrečné přeleštění karnaubou pro mě udělal Martin "Rubenstein" Peleška a říkal mi že už je to asi poslední dýmka co mi takhle dodělával, že si přeci nebude podporovat konkurenci. Martin má výborný smysl pro humor, nedávno jsem měl v ruce jeho nejnovější dýmky a musím uznat že to je úplně jiná úroveň... :-)

Dýmka je to už spíše trochu větší, na délku má 15cm, hlavička je vysoká něco málo přes 5cm. Váha kolem 73g z toho nedělá zrovna dýmku co by se dala pořád držet mezi zuby, ale to už je věc zvyku a vytrénované čelisti, udržet se samozřejmě chvíli dá. Provedení je filtrové, s rustikem jsem jako obvykle pokračoval i na část náústku, trochu se to zde odleštilo, ale i tak se mi to líbí. 

Z dýmky 1/13 běžně kouřím, u téhle zatím nejsem rozhodnutý, ale jistě si své uplatnění najde. Osobně bych řekl že 1/13 se mi povedla více, nenechal jsem na ní tolik dřeva a ten tvar je propracovanější. Ale zase tam mám schůdeček mezi náústkem a krčkem, což tady v takové míře není. Stále se je co učit, a při výrobě dýmek to jinak než samotnou praxí nejde...

Update - šťastným majitelem téhle dýmky je můj kolega z PPNSD a kamarád David Švancar. 

Leatherman Charge TTI

Už jako kluk jsem miloval nože, zvlášť ty kapesní. Pro mě je to síla zvyku, stejně jako mám na ruce hodinky, tak v kapse mám nůž. Už na základní škole mi táta kdysi dal švýcarský nůž a byl jsem z toho úplně unešený, byl tam větší nožík, menší nožík, pilka, nůžky, šroubovák,, otvírák na lahve a konzervy, pilníček, po stranách zastrčené párátko a pinzetka (které skoro každý poztrácí), zažil jsem s ním spoustu věcí...a taky jsem na něm kdysi zlomil vývrtku....

Od té doby vývoj trochu pokročil a kromě švýcarských nožů jsou k dostání všelijaké multi-tooly s kleštěmi, však i Victorinox má svůj Swiss Tool o kterém jsem jednu chvíli hodně uvažoval, ale nakonec si mě získal americký Leatherman, konkrétně model Charge TTI. 

Na multi-toolech od Leathermana se mi obecně líbí že některé z nich jsou opatřeny klipem, ten se dokonce u modelů Wave nebo Charge dá sundat (jako vše je to na pojistku) a vyměnit za očko na lanyard. Dělají na to sice krásná pouzdra na opasek, ale já nosím kšandy, takže ten klip je pro mě opravdu zásadní. Při váze 232g se tenhle cvalík opravdu pronese, ale dá se na to zvyknout. Charge TTI je podobný jako jejich model Wave, ovšem má oproti němu lepší nůž z oceli S30V a střenky jsou titanové a vůbec mi na pohled připadá hezčí, to byly důvody proč jsem zvolil dražší Charge.

Za velkou výhodu těchto multi-toolů považuji umístění a provedení nožů, které jsou na každé straně jeden (hladké ostří a zubaté ostří) a oba se dají otevřít jednou rukou. Pojistka je na liner-lock. Hladká čepel je už od výrobce velmi slušně nabroušená, list papíru se s ní dal hezky krájet na tenké proužky. Zubatá čepel nemá ostrou špičku a je zakončena takovým speciálním hákem, který se dá použít např. na  nouzové přeříznutí bezpečnostího pásu a možná by se to dalo použít i na nějaké lovecké účely. U zubatého ostří je tu na protější straně pilka, pojistka opět na liner-lock. Na straně s hladkým nožem to samé, ovšem místo pilky je tu pilník, z jedné strany jemný, z druhé hrubší. Pilka i pilník jsou velice dobře použitelné, už jsem zkoušel obojí. Po otevření zde samozřejmě máme dominantu celého multi-toolu a tou jsou kleště. Nejsem zrovna moc technický typ, tak se omlouvám pokud to nepopisuju zrovna nejlépe, mělo by to být takové spojení jehlových kleští a kombinaček, dá se tím ledacos uchopit, dají se tím holit dráty a nechybí ani štípačky. 

Když se multi-tool otevře, dají se kleště sklopit na jednu nebo druhou stranu a zde je potom jednak ryska takového jednoduchého pravítka na kterém jsou kromě palců i centimetry a pak jsou tu již schovány všechny ostatní nástroje. Na jedné straně je tu  jako první nástroj velký šroubovák. Za ním je malý bit-driver – držák na menší nástroje, bity. Dají se koupit všelijaké další, tady je v základu dvoustranný bit s normálním a křížovým šroubováčkem, taková ta hodinářská velikost co se hodí třeba na dotažení šroubečků u brýlí apod. Následují nůžky, které jsou oproti běžným švýcarským nožíkům mnohem silnější a mohutnější, s tím už se dá lecos ustříhnout.

Na druhé straně tu máme kombinaci otvíráku na konzervy a na láhve a v neposlední řadě je tu jeden z nejužitečnějších nástrojů – velký bit-driver. Na něm je tu opět oboustranný bit s normálním a křížovým šroubovákem, ale dají se dokoupit i různé další bity např. s imbusovou koncovkou apod. A úplně nejlepší je, že na tomto multi-toolu je skutečně každý nástroj zamčený na pojistku, takže nehrozí že by se cokoliv zavřelo nebo uvolnilo. Bezpečnost především! Z tohoto Leathermana jsem opravdu nadšený, tohle už podle mého názoru není jen tak nějaká hračka, jde o poměrně seriozní nástroj se kterým se dá nadělat spousta práce pokud člověk zrovna nemá po ruce kufřík s nářadím...

Nevill - handmade freehand 1/13

Můj nejnovější výtvor, který jsem brousil z hobby-bloku. Včera mi dorazil balík s novými rašplemi a se sadou leštících kotoučů, tak jsem se dnes u téhle dýmky pustil do konečného doleštění sám a dopadlo to takto:

Ten tvar sám nevím jak přesně zaškatulkovat, poker to úplně není, billiard taky ne, zkrátka takový můj tvar poněkud oválné hlavičky. Dá se říct že je to trochu podobné freehandu co jsem dělal dříve, zcela sebekriticky teď připouštím že to tenkrát nebyl moc vydařený kousek, ale holt chybami se člověk učí a jakkoliv o výrobě dýmek čistě teoreticky pár věcí vím, tak praxe je něco úplně jiného. 

Jako obvykle jsem základní tvar brousil rašplí, poté jsem to vyhladil smirkovým papírem a pak přišlo na řadu mé oblíbené jemné rustikování frézkou Proxxon. Zkoušel jsem to přeleštit krémovým voskem na dýmky Halcyon II, nebylo to úplně nejhorší, ale stále se mi zdálo že to nějak není ono, že se to prostě bude muset přeleštit na kotouči. Udělal jsem si snímek, takže takto dýmka vypadala před mým dnešním zákrokem:

Těžko říct co je lepší, výsledná povrchová úprava vznikla kombinací náhody a mé neznalosti, ale tímhle způsobem jsem už přišel na spoustu zajímavých věcí. Přimontoval jsem na ponk stojan na vrtačku a zcela neomylně jsem sáhnul po tom nejhrubším kotouči v sadě. Použil jsem trochu přiložené brusné pasty a pustil se do leštění. Překvapilo mě že rustik se do určité míry odleštil, ale výsledný efekt se mi poměrně zamlouval, takže jsem takhle sjel celou dýmku. Poté jsem dýmku ještě jednou přetřel olejem, převoskoval, přeleštil filcovým hadříkem a hotovo. Tady je bližší pohled na povrchovou úpravu:

Trochu mi to připomíná takové velice jemné pískování. Povrch je sice rustikovaný, ale jen velmi mělce, protože ty ostré části se odleštily kotoučem. A také je tu docela vidět kresba dřeva. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení, myslím že zcela jistě ještě nějakou dýmku s touhle povrchovou úpravou vyrobím. 

K samotné dýmce - dlouhá je 14,5cm, na výšku má 5cm, tedy úplně malá dýmka to není. Váží 60g, což myslím není zas tak hrozné. Sice jsem zatím nepronikl do tajů jak vyrobit dobře vyváženou dýmku, ale tahle se v zubech dá držet docela pohodlně. Náústek je akrylový a má filtrový čep. Část náústku jsem také přejel svým oblíbeným rustikem. Zcela sebekriticky připouštím že tam mezi krčkem a náústkem je takový nepatrný schůdeček, to mi bohužel nějak úplně nevyšlo. Ale dalo by se to vylepšit třeba nějakým ozdobným kroužkem. Další věc kterou si budu pamatovat pro příště. 

Nejspíš do ní půjde nějaká virginie, to by se k ní myslím hodilo. Stále se tak na ni koukám a říkám si že tohle by už docela šlo, není to tedy ani zdaleka žádné mistrovské dílo, ale už to vypadá jako taková normální dýmka za kterou se rozhodně nemusím stydět...